Protektor

Důkaz, že výmluvy na cokoliv jsou jenom alibistickým přizdisráčstvím těch tvůrců, kteří si nepřipustí vlastní neschopnost natočit dobrý film. Protektor je evropská filmařina po všech stránkách, po níž jsem ještě půlhodiny tiše zíral a hledal slova. Jeden z těch snímků, který fascinuje během sledování, ale vrátit se k němu pro jeho emocionální dopad nelze jen tak lehce. (26.04.2010)

Stejně jako na Mistrech pracovalo na Protektorovi scenáristické trio Marek Najbrt, Robert Geisler a Benjamin Tuček, tentokrát ale naštěstí přesně věděli, o čem má jejich film pojednávat. Povedl se jim husarský kousek – podle jejich scénáře vzniklo svižné komediální drama odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava, aniž by snímek sklouzával k trapnosti nebo chcípáctví. Před premiérou jsem se obával, že bude téma okupace podáno s až příliš velkým nadhledem, ale nestalo se tak, z mnoha scén diváky zamrazí. Děj se odvíjí chronologicky mezi lety 1938 a 1942 a zatímco začátek se nese v dost komediálním duchu, s přibývajícími roky/minutami atmosféra houstne a ke konci už mnoho důvodů k úsměvu nenajdete. Ačkoliv je děj zasazen do krutě reálné historie, stále se jedná o příběh fiktivních postav a tak scenáristé neměli problém do filmu zasadit dost neobvyklé až fantaskní situace. Děj sice není úplně plný zvratů, ale rozhodně není přímočarý či předvídatelný, a napětí je až do konce snímku perfektně dávkováno. Hlavní hrdinové jsou přes všechny své morální poklesky sympatičtí a divák jim bude fandit, což je dáno i povedenými civilními hereckými výkony. Film je navíc natočen velmi moderním stylem, za nesmírně inovativní považuji zařazení hudby elektronického projektu Petra Marka MIDI LIDI, dalším zajímavým prvkem je střih Pavla Hrdličky, který v některých momentech „ukáže“ vteřinový záběr z nadcházející scény, ale pak se opět vrátí ke scéně probíhající. Podobný způsob střihu je k vidění například ve filmu Bezstarostná jízda, a ačkoliv k 40 let starému příběhu hippies sedne přirozeněji, vůbec zde neruší. Návštěvu kina v tomto případě zcela jednoznačně doporučuji, je užitečné překonat nechuť k českým snímkům, protože tento je jedním z nejosobitějších a nejpovedenějších českých snímků poslední doby. (29.09.2009)

Tak jsem se k filmu konečně dostala (duben 2010). Po velmi dobrých reakcích diváků, kritiků, Lvů - a kdo ví ještě koho, jsem čekala opravdu hodně. Sice je to konečně závan svěžího větru, ba dokonce vichr, do zatuchlých českých vod, ale… Zajímavá kamera s tmavým filtrem, nápaditý střih, který opakuje motiv kola, výborná minimalistická hudba, výtvarně zdařilé interiéry i exteriéry a skvělý Marek Daniel na 4* bohužel nestačí. Plodková mi připadala dost nevěrohodná, nezbaštila jsem ji ani slovo, jevila se mi dost křečovitě, no zkrátka slabota. Naopak velmi pozitivně na mě zapůsobila Klára Melíšková, jakožto bojácná ženská, co si svoje pohodlí umí hezky zajistit…/// Vyprávěcí struktura je dosti děravá. Hodně dlouho se nic neděje, vztah se rozpadá, manželé se podvádějí, aby se pak mohli usmířit, napětí pramalé, byť závěrečná tečka s rozmazávajícím se záběrem je impozantní. Je to jakýsi nevyrovnaný mix partnerské konverzačky a dobového dramatu s vážným ideologickým podtextem. Ale kdyby ke mně přišla nějaká návštěva z ciziny, tohle je film, který bych jim pustila, aniž bych se schovávala hanbou pod stůl, k čemuž mám v poslední době u českých filmů nutkání... 65%. (25.04.2010)

… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH. Atraktivní prostředí jak Československého rozhlasu, tak tehdejšího hraného filmu je současně pracovištěm rozhlasového redaktora a rychle vzlétající herecké hvězdy. Klíčový film, který by ji byl býval nepochybně posunul vzhůru do vysněné kariéry, má však dvě osudové slabiny: premiéra „filmu ve filmu“ připadá již naplno do událostí kolem vznikajícího protektorátu a oba jeho hlavní hrdinové jsou nadto židy. Manžel odmítne svou choť opustit, ale cena, kterou zato oba platí, je stále neúnosnější: hrbení poznenáhlu přechází do přímé kolaborace a viditelných projevů zbabělosti. Vášnivá a poněkud exhibicionistická herečka se naopak odmítá podřizovat sílícím projevům rasové segregace a perzekuce, do nichž jí tlačí i za cenu postuůného vzájemného odcizování manžel, aniž si však naplno uvědomuje jejich dosah a své smrtelné ohrožení. Příběh, který vrcholí událostmi kolem druhé heydrichiády, přináší zlom v dosavadním chování obou protagonistů. Skutečnost, že režie důsledně i důkladně spolupracovala s kvalifikovanými odborníky-historiky a více či méně beze zbytku respektovala jejich doporučení, se projevila v přesném postižení protektorátní atmosféry, v polarizaci postav i událostí, v objevení celé palety takéexistencí té doby. Jako zvlášť silný znak díla lze uvést jeho „nehappyendovitý“ závěr, který svádí oba rozvaděné manžele znovu dohromady a propůjčuje jejich závěrečné katarzi nadčasový rozměr odboje i rezistence najednou v gestu, které je svou naléhavostí současně prvkem nadčasovým a a současně přesahem do následného klasického, rozporuplného vývoje, jenž přetrvá i do dalších desetiletí našich moderních dějin. Již zmíněnou potenciální klasičnost tohoto filmu mladých pro mladé zesilují dále špičkové výkony představitelů nejen hlavních, ale značné části tzv. vedlejších rolí a pozoruhodně invenční hudební složka. Deklarované oscarové aspirace filmu se za tohoto stavu věci jeví jako oprávněné a plně zdůvodnitelné. (28.09.2009)