Šťastný smolař

můj komentář budiž opakem třebas hodnocení páně Flankera sedmadvacátého, nevím proč se u filmu nebavil tak jako já.. Pravda, že spíš než Anděla Páně připomíná Smolař loňskou Bambitku ( u kteréžto jsem se bavil taktéž převelice ), ale to mi vůbec nevadí, neskutečně dobří herci ( snad ani jeden herec nezahrál špatně a k tomu "velká" jména která si své roličky užívali jako můj pes pískací hračku ). Narážky na dobu dnešní mě pobavily a stejně tak i ostatní humor, ani nevím, jestli sem se bavil víc u Kdokolijeho vyprávění (klatě, jak to mám skloňovat?), nebo stoliček, nebo koupeného titulu, nebo převozník, nebo rakvopohovka, nebo .... Prostě.. Další skvělá a k tomu vtipná pohádka (0= _:_:_:_:_:_:_:_ ps: co mi vadilo? Čaj jsem si vypil moc brzy (25.12.2012)

CITÁT - To se stalo tenkrát, když bylo možný potkat, jen tak, hlupáka...... Někde mezi Istambulem a New Yorkem je malá vesnička, skoro díra a tam žije Mejla Hlavsa. Kominík co má pět dcer a chce syna, aby mohl předat někomu své řemeslo. Jednoho dne se mu syn narodil. Co však čert (štěstěna) nechtěl(a), první dáma mu do kolébky přidala smolíka. A smolný Petr se jednoho dne nasral a vyrazil do světa, hledat štěstí. Dokonce se pokusil o sebevraždu, ale to, milé děti, nedělejte. On měl stejně takovou smůlu, že se mu to nepovedlo. CITÁT - Svatbu, nebo šatlavu? No tak snad tu šššvatbu...... Jednoho dne Petr potkal motorku, kterou řídil Kdokoliv. A spolu nakonec jedou vyhrát nějaké prachy do Monte Karlose. Už v tom máte bordel? No, snad budou mít štěstí. CITÁT - Rakev se ti nezkazí..... Příběh má zmatený děj, dobrý cíl, ale od půlky trochu plave ve smůle. Jako by se děj už dále nechtěl rozvíjet. Celé to táhne vedlejší postava Kdokoliva, kterého hraje Ivan Trojan. A to není dostačující. (22.12.2014)

Tak Jiří Strach pro mě už přestává být zárukou alespoň trochu dobré podívané, ach jo. Přitom na Šťastného smolaře jsem se celkem těšil, neboť nástřel příběhu vypadal více než lákavě. Měl se ho ale zřejmě chopit lepší scenárista. Marek Epstein nebyl tentokrát schopný napsat dobrý vtip (laciný humor typu návštěvy u kováře, "druhé rakvičky" nebo šlápnutí do... si může opravdu nechat) ani sympatickou postavu (lháře zachránil pouze Ivan Trojan), zcela mu chyběly nápady (přitom spojení postav notorického lháře a chorobného smolaře slibovalo tolik srandy), používal ty nejvousatější možné situace a repliky ("Jsem v nebi? Ty nejsi anděl?") a jen jednou za čas se zmohl na jakousi "hlášku", která byla opět trapná. Pokud jde o herce, hlavní hrdina byl naprosto nemožný, jeho milá nedostala příležitost ani zazářit ani pohasnout, ostatní vidění členové Strachova oblíbeného ansámblu (chyběl jen Viktor Preiss) získali většinou mizerné štěky. Druhý Anděl páně se nekoná, režisér a hlavně scenárista měli při tvorbě buď pořádnou smůlu, nebo to prostě odflákli.__P.S. Narážka na plzeňská práva? V pohádce? Vážně? (25.12.2012)

Kde se stala chyba?Jednoznačně ve scénáři! A další ránu do vazu dala tomuto dílku výprava - Bohdalová v šedokudrnaté paruce, ve které vypadá jako Ovčí babička a Dvořák s černým knírem, za který by se nemusel stydět leda tak prvorepublikový sňatkový podvodník okresního formátu.____ Což by se snad dalo odpustit, ale slátanina vydávaná zde za scénář se odpustit nedá. Už v Andělu Páně byl milostný motiv nedostatečně rozvinutý, tady se ale vůbec nekonal. Hlavní dvojice se viděla jednu minutu a pak se sešla až v závěru filmu - přičemž má divák věřit, že se mezi nima rozvinula osudová láska. ___ Charaktery jsou nezvládnuté - nezkušený kominíček a protřelý šejdíř si zcela nesmyslně vymění role ve svém vztahu, kdy náhle naivní mládenec z venkova se stává vůdčí silou dvojice. Nevysvětlený je únos hlavní hrdinky, vztah její matky Štěstí (která v podání Veškrnové vyznívá blahosklonně téměř jako nějaká světice) ke Karlosovi. ____ V pohádce naprosto nepřípustné jsou: vesnická svatba konaná na zahradě, podvodníkem svedená selská dcerka, oidipovsky přehnaný cit Karlose k jeho matce ___ Nevěrohodné jsou pohnutky mnohých postav - převozník zásadně odmítá převézt pocestné na druhou stranu řeky a vzápětí je tam převáží, Karlos je na Haničku hrubý a chce ji popravit a už za vteřinu si ji chce vzít, rakvář si bere za učedníky chlapíky, které poznal před minutou, Kdokoliv přizve kominíka na cesty bez zjevného důvodu ... atd. ____ Zkrátka: nejenom, že jsem se nudila, ale ještě mne naštvalo podcenění přípravy filmu a zbytečně promrhané peníze, práce herců a snad i talent režiséra, který - doufám - jen tentokrát šlápl vedle. A ani nechci psát do čeho... /26. 12. 12./____ S větším odstupem ještě dodávám: nevadila mi motorka (ostatně v českých tv pohádkách například princezna jezdí v ladovském automobilu, jiná si bere prince inženýra Horáčka a v pekle se čertice dívají na čertovizi). Ale motiv motorky byl naprosto nevyužitý - nikomu na ní neujeli, nikoho nepřekvapila, nikoho nevyděsila. Byla zbytečná, klidně mohli jezdit na koni, nebo chodit pěšky.____ Nevyužitým motivem byla i podmínka Štěstěny, aby se kominíček zbavil smůly tím, že udělá někoho 3x šťastným. Kominík o to vůbec neusiloval. Nakonec sice úkol splnil, ale tak nějak mimochodem a neúmyslně. Podle pohádkové logiky se přitom měl o zvládnutí úkolu pokoušet minimálně u 3 různých lidí, ať už úspěšně nebo neúspěšně - pak by teprve bylo splnění podmínky tím, že se o něčí štěstí přičinil neplánovaně, přijatelné. (26.12.2012)

Do téhle pohádky jsem vkládal nemalá očekávání a ta přetrvávala i poté, co musela filmové plátno vyměnit za televizní obrazovku. Bohužel, žádný zázrak se nekoná. Přesto Strachova pohádka nabízí něco, co není pro vánoční původní televizní tvorbu samozřejmé - osobitý humor, snahu o určitou poetiku, uzavřený svět s vlastními pravidly, neotřelý vizuál. Toto vše tady je, i když nedostatečně dotaženo. Humor se nebojí ironie i morbidity, ale postupně se mění v mišmaš, který nedokáže najít uspokojivou polohu mezi dětským a dospělým divákem, což by se u kvalitní pohádky stávat nemělo. Poetika dodána již zajímavým vypravěčem a neotřelým míšením různých dob a neslučitelných motivů působí dosti uměle, ale přesto občas nabídne nápady, které osvěží jednoduchý děj. Uzavřený svět a zvláštní pravidla dodává řada vděčných motivů jako setkání smolaře s chorobným lhářem, štěstěna jako protipól - prolínání těchto atributů postav dává zadělat na velmi vděčné situace, jež by měly pohánět děj, většinou však vedou jen k neoriginálním průpovídkám, samoúčelným gagům a místo, aby se splétalo něco překvapivého a neotřelého, hlavní dějový pohyb se děje na základě velmi jednoduchých berliček, jež prostě neuspokojí. Nejvíce se podařilo opět vytěžit z vizuální stránky, která navozuje správnou atmosféru, dovedně pracuje s animací a nezabíjí ji okaté triky. Výhodou je také nekomplikovaný děj bez zbytečných odboček, svižně mířící ke svému cíli, jenž však, jak jsem zmínil zcela nedotahuje nakousnuté motivy a volí spíše jednodušší cesty řešení. Pro každou pohádku je důležité, aby jednoduchou dějovou linii ozvlášťňovaly a přitom nerozmělňovaly drobné detaily, nápady a především dobře načrtnuté, výrazné postavy. Bohužel, skutečných nápadů je pomálu a s postav zaujme pouze chorobný lhář Ivana Trojana, jinak jsou postavy nezajímavé a neživotné navzdory dobrým hereckým výkonům (Filip Cíl) - tedy až na hodně unylé ztvárnění dcery Štěstěny. Jiří Strach tedy nepřekročil standard řemeslně solidní pohádky, která neurazí a přinese pár svěžích prvků. Zde je hlavní překážkou promarněný potenciál, který je z námětu a dějového východiska cítit. Snad se mu někdy podaří dostat na plátna skutečně dotažené dílo, jež by navázalo na nejlepší tradice tohoto žánru. Otázkou je, jestli je to dnes ještě možné, každými dalšími Vánocemi o tom musím stále více pochybovat... (25.12.2012)