Čtyři slunce

Filmu buď člověk přijde na chuť a soucítí s hlavními hrdiny, anebo ho bez váhání pošle do kytek s komentářem: "To byla ale blbost". Já osobně se řadím spíše do té první skupiny. Už kvůli celkovému pojetí. Ostatně Slámovy filmy mám rád (právem ho mám v TOP režisérech). Osudy všech protagonistů byly opravdu zvláštní a nejednou jsem si říkal: "Ty vole, to je teda život". Jako komedii bych to vůbec nepovažoval, i takoví jedinci zkrátka žijí. Co se musí vytknout, je plytkost, absence většího vzrušení a málo propracovaný děj. Za což srážím významná procenta dolů. Nicméně Čtyři Slunce nezatracuji, film měl při nejmenším kvalitní a atraktivní obsazení. Ovšem ani to nestačilo k tomu, aby se člověku vryl film výrazněji do paměti. Ale věřím, že až to budou za cca 2 roky dávat v TV, tak zasednu. 66% (07.10.2012)

Depka přesně podle mýho gusta. Ke konci už má člověk fakt nemalý tendence popadnout kudlu a podřezat si v euforii žíly, jak sluníčkově se celej děj postupně vyvíjí. Už na začátku jsou tu všichni totálně v pejči, ale tak vždycky může bejt ještě hůř, žejo... A já si myslim, že já mám ňáký problémy, tsive: ha, ha. Bonusový procenta navíc přičítám za fikanou mysteriózní linku s Rodenem, která nevěřícího diváka zdařile obechcává tak dlouho, až už to snad ani neni možný. Kdyby mi to eště víc zacvičilo s emocema, střelim pět. (18.03.2016)

Čtyři slunce je tak silně atypický, neuchopitelný a prostě zvláštní film, na který bych se nedoporučovala dívat, když máte depku, protože byste si snad došli i pro nůž... Herecky je ovšem na takové úrovni, že pokud jako já proplujete drastickou scénou s kuřátky, tak oceníte vše, co je vám předkládáno. Ovšem není to film pro každého, to v žádném případě, měla jsem ho na skladě téměř rok, než jsem se k němu dopracovala a strávit jej nebylo lehké, jelikož jsem se plně vžila do Jany (excelující Aňa Geislerová) a její reakce na (nechci spoilerovat) jistou zprávu byla prostě ... vystihující. (14.08.2013)

Klasická Slámova zoufalost, skoro beznaděj, nezodpovědnost, ale i trocha toho citu, který nechybí ani zde. Ze svého hereckého týmu si režisér ponechává pouze Aňu, a dává prostor novým i starým známým tvářím. Některé se mu podaří výborně změnit, Karlovo hledání spojení se Zemí je skutečně skvostné. U některých využil udusaný potenciál, Jirka Mádl a jeho civilní projev mě bavil i zde. Sláma má svůj vlastní styl, kterého se drží i zde a jehož osobitost je základem mého hodnocení. Scénář není nikterak světový, dá se zde dokonce zpozorovat i lehká naivita postav, což ovšem u Slámy může být i záměr. Nenucený, prachobyčejný příběh o hledání plný lží, milosrdných i nutných, o útěcích i návratech. Film, ze kterého si lze vzít skutečně jen to, co divák chce. Duchovní nádech režisér používá poprvé, ovšem punkový podtext je u něj již takovým poznávacím znakem. Nevím tedy, co Bohdana Slámu tak táhne k Mostu, ale pohled na Krušné hory mě lehounce rozesmál. A nejen tento pohled. Film má svůj vlastní humor, který diváka občas staví i do role posmívajícího se pozorovatele. Slámovi se to u mě povedlo i počtvrté, ovšem stále čekám na ten plný počet, Bohdane. (29.06.2013)

Po čertech depresivní film absorbující snad všechny civilizační tragédie dnešní doby jako jsou chlast, drogy, nevěra, nezaměstnanost, společenské zařazení, odcizení a mnoho dalších, propojené do tak bezvýchodného kruhu až to nahání strach. Přestože je česko(slovenská) filmová produkce na filmy podobného ražení poměrně zatížená a ve všech směrech talentovaná, tenhle snímek vyniká především pocitem neodbytné povědomosti, kdy vás od podobného průseru dělil jen kousek a proto si dobře uvědomujete závažnost celého tématického celku. Silná a sugestivní záležitost! (26.09.2012)