2:37

Tak toto bylo hodně drsné. Snímek se viditelně inspiroval Slonem Guse Van Santa, a v jeho stylu nám poskládal mozaiky příběhů jednotlivých studentů, které se postupně prolínají a najevo vycházejí různé skutečnosti. Stylem zpracování se tedy podobá Slonovi. V otevřených zpovědích studentů a především v jejich charakterech jde však mnohem více na dřeň. Slon zaznamenal jeden den v životě několika studentů, který skončí tragédií, hlouběji se však jejich charaktery nezaobíral. Rysy jsou společné, ale v obsáhlosti osudů se silně liší. Skvělé výkony všech protagonistů, z nichž každý zastává jeden určitý "zaškatulkovaný" školní typ. Každý má však svá tajemství, trápení a vztahy, které nám jsou postupně odhalovány. Teresa Palmer je zde nehorázně podobná Kristen Stewart a i díky postavě, kterou ztvárnila, se mi její příběh často prolínal s rolí Kristen ve filmu Mluv. I tím nenápadně přirozeným herectvím mi přišly podobné. Především závěr je u Two Thirty 7 až děsivě realistický a drsný. Nedokázala jsem odtrhnout oči a přitom jsem chápala a cítila, co ta "postava" musí prožívat za příšerná muka. Slovy by se tato scéna dala shrnout takto "Pain, suffering, fall, destruction, blood, tears, help, fear." A úplně nakonec svoboda a klid. A zase si musím říkat: "Něco takového bychom my nikdy natočit nedokázali..." (18.11.2012)

Súhlasím s mnohými komentármi, aj na mňa bolo tých dramatických osudov na jeden okruh ľudí až moc. Ale odhliadnuc od toho, teenegeri sú v dnešnej dobe skutočne vystavovaní mnohým náročným situáciám a nie každá psychika to vydrží. Deti vedia byť kruté, vedia šikanovať, ponižovať, klamať, navádzať....na druhej strane niekedy dieťaťu riadne naložia už aj samotní rodičia. Túžba patriť niekam, mať kamarátov, byť obľúbený a úspešný... všetok ten tlak z okolia dokopy nerobí dobro. Páčil sa mi celkový štýl točenia filmu, čiernobiele vybočenia z hlavného deja v podobe spovede realitou trpiacich jednotlivcov, flashbacky a napätie, ktoré vás drží už od začiatku. V úvode filmu je vám totiž prezradené, že jeden z hlavných hrdinov to očividne nezvládol a istým spôsobom ukončil svoje utrpenie. Ale vy po celý nasledujúci dej netušíte ktorý, pretože by to sedelo prakticky na každého z nich. Posledná polhodina je dosť silná, záver na jednej strane prekvapivý, no na druhej aj pochopiteľný. (02.09.2014)

Za dveřmi je sebevrah... a teď hádej hádej hadači, který z šesti zoufalců má pádnější argument! K dispozici máš nápovědu ve formě hromádky docela hnusných věcí, začneme se v ní společně hrabat - TEĎ! Je to pěkný svinčík, některé kousky jsou však jen poněkud neuměle naaranžované atrapy, na jiné je třeba gumových rukavic a ne po všech zůstane čisto, nicméně, na každý z nich existuje čistící prostředek, chyba je, že ačkoli film působí ze všeho nejvíc jako výuková pomůcka školního psychologa, nabízí pouze volání po úklidové četě, žádný tip na zmírnění následků, jen konstatování - páni, tady je ale bordel!... Pak už nepřekvapí ani obrácené pravidlo hry... přihořívá, přihořívá,... samá voda! (19.09.2014)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)

Od první minuty instantní depka, která vám nenechá dýchat. Pohled na jeden den v obyčejné australské střední škole natočený velice zajímavým způsobem. Polodokumentární styl a výpovědi nahnutých osudů místních školáků dodávají na síle. Od začátku také víte jak to skončí, ale nenechá vám spát otázku, kdo to skončí. Hodně minimalisticky podané civilní drama s velice drsným koncem. (13.11.2015)