Mezi nebem a zemí

...vždycky se musíme rozhodnout... u každého filmu... i u tohoto... jak přiblížit vnitřní hledání člověka... ...a jeho nalezené odvědi, které přinášejí další otázky... možná nám to vždycky bude připadat trochu patetické... ale... to je škoda... protože každá odpověď, které vnímavě přichází, si zaslouží právo na život... (18.03.2014)

Niekedy musí človek padnúť na samé dno, aby sa mal odkiaľ odraziť. Kto nezažije, nevie. Neal Walsch si to vyskúšal. Potom, čo si po autonehode nemohol nájsť prácu, na nejaký čas skončil medzi bezdomovcami a nakoniec o tomto dobrodružstve napísal knihu za účelom zisku, preslávenia sa a (akože) potrebe stať sa vzorom pre iných. Walschov pád je oproti iným pádom presladený desaťkrát vylúhovaný čajíček a tento film ho ešte preslaďuje. Neviem ako dlho bol tento človek na ulici, z filmu som mal pocit, že asi tri týždne. Sympatické je, že Walsch nepil alkohol, no to ma zároveň ešte viac uisťuje, že na tej ulici vážne viac ako tri týždne nebol (v pohode, možno sa mýlim). Ale aj tak je to príšerne pomalý, rozťahaný gýč. Celú dobu som ho chcel vypnúť, nakoniec sa mi to podarilo pätnásť minút pred koncom. Moja mama by asi povedala, že celkom pekný film. Ja dávam odpad (teda ak sa nezľutujem a nedám jednu hviezdu). A samozrejme nehodnotím človeka, ani jeho príbeh, ale tento film. (12.10.2022)

Už dávno jsem neviděl tak zajímavě ztvárněné pojetí příběhu, který je, pravda, v ledasčem zvláštní, ale v duchovní linii předčil mé očekávání. Díky pane Walschy za pěkná slova, jste především moudrý člověk, který myslí nejen na sebe, ale hlavně ze sebe. Udržet úroveň a ještě udělat kariéru s bezdomoveckou zkušeností. Tak tomu říkám opravdu, mít velké štěstí. (23.12.2012)

Mám problém s uvěřitelností, a to jsem paradoxně věřící :-), celé mi to připomíná taková ta shromáždění, kde slepí vidí, chromí chodí, mrtví ožívají..., ne vážně, netvrdím, že si pan Walsch vymýšlí, jen mně nesedí, že zná odpověď na každý z dotazů a zodpovídá je hodně šalamounsky a přitom si několikrát protiřečí, myslím, že v parku měl hodně času na přemýšlení, jak se stát šikovným manipulátorem ve jménu Boha, nebo se pletu a jsem nedůvěřivá kvůli nepovedenému filmovému zpracování. Každopádně mě pobavilo, jak se lidé sveřepě brání věřit v existenci Boha, nazývají jej předsudkem, jeho zákony jim přijdou jako středověké pověry a směrem k církvi mají jen slova pohrdání - a pak se zrehabilituje jeden z nejubožejších, prohlásí, že mluví s Bohem, pro každého má vzkaz, který se dobře poslouchá a voalá - všichni mu provolají hosana! Přitom mají všechno přímo před nosem, včetně hovorů s Bohem, kolikrát se stačí řídit pouze vlastním svědomím - to je ten hlas, který vám našeptává, že se někdo dívá. NEPOCHOPENÁ SCÉNA: Leořino předsevzetí, že už nebude trávit život vyděláváním na živobytí, chce vytvořit nový, založený na lásce a soucitu - ó, jak jednoduché, tak hodně štěstí, Leoro. (08.03.2012)

americká sladkosť "ako z bezdomovca s dolámaným krkom sa stať milionárom". Ešteže ten pán Wlasch nestretol svojich známych v tom "bezdomoveckom parčíku". Celý film je presiaknutý vôňou scientologickej filozofie a New Age. Napriek tomu "duchovno" a dobre volené vety v monológoch ("dialógoch s Bohom)" mali niečo do seba a film obohatili. Ale najlepšia bola posledná veta od jeho obdivovateľky "aj ja sa rozprávam s Bohom". Domnievam sa totiž , že s Nim sa rozpráva každý, len si to neouvedomuje, ešte aj ateista keď povie vetu "neverím v Boha" je vetou začiatku komunikácie s Nim. :) (12.01.2014)