Opilí slávou

V zásadě se mi Opilí slávou líbilo, ale ne tolik, jako Život v oblouznění... Má to nápad, má to vtip, je to pěkně natočené, výborně zahrané, ale výsledný efekt se mi nezdál být až tak bombasticky zábavný, jak by být mohl. Co mě akorát potěšilo byl konec, který krásně vygradoval (kýčovitěji to už nešlo :-) a až potom jsem si vlastně uvědomila, že to ve skutečnosti zas tak špatná hra nebyla. Slabší čtyři hvězdičky, tři se mi zase zdá být málo... (11.06.2010)

Že je showbussiness a všechno kolem něj povrchní, to ví asi všichni. Přesto se o tom dá mluvit pořád a pořád a někdy dokonce i trochu jinak a tedy zajímavě. Tohle tenhle případ bohužel nebyl, ale dost možná to byl i účel. Celý snímek a všechno, co se v něm odehrává, překypuje povrchností a banalitou, asi stejně jako Hollywood sám. I přes možný režisérský záměr se nemůžu zbavit pocitu, že být do hlavních rolí postaveni např. Mandy Moore či Lindsay Lohen a nějaký fešný mladík (s pouhou špetičkou hereckého talentu, jehož nedostatek je ale bohatě vynahrazen překypujícím šarmem a sex-appealem), posunul by se tenhle film do úplně jiné kategorie. To, co z tohohle filmu dělá nepitomou slátaninu jsou akorát „nezávisláci“ Buscemi a DiCillo, protože příběh na to vážně nemá (a že by film oplýval božskou hudbou, kamerou či střihem, to se taky říct nedá). (18.07.2010)

8/10 - Tak tohle fakt můžu! Bez Steva Buscemiho by to sice bylo jen za slabé tři hvězdy, ale s ním je to silný nadprůměr. Mám prostě slabost pro nezávislé americké filmečky typu "Singles" i pro britské inteligentní komedie typu "Hudbu složil, slova napsal" a přijde mi, že Delirious jsou tak někde uprostřed. Mladý úleťák žijící na ulici se zamiluje do POPOVÉ (ne rockové, jak je uvedeno v oficiálním textu distributora) hvězdičky Kharmy, jeho cestu za štěstím mu však zkomplikuje kamarádství s egoistickým zneuznalým paparazzim Lesem Galantem. Konec už je sice přehnaný, ale stejně můžu říct, že film je inteligentní zábava třeba na nedělní podvečer. Doporučuji! (06.10.2008)

Zajímavý příběh jednoho bezdomovce, paparazziho (vlastně ne, jen fotografa) a zpěvačky. Je krásné slyšet, že všichni jsme jenom lidi, nikdo nadřazený ani podřazený. Potěšilo mě množství Nikonů (Canon jsme všehovšudy zahlédla jen jednou a to v tlapách velmi nepříjemně vypadajícího člověka, takže je vše v pořádku...). Lehký nadprůměr. (24.01.2013)

Aneb co s člověkem může, ale nemusí udělat sláva a popularita. Steve Buscemi je můj oblíbenec a nemůžu si pomoct – tady je prostě boží. Jeho typický a nezaměnitelný hlas, nejrůznější obličejové kreace a energické herectví jsou zkrátka nenapodobitelné. Delirious je velmi příjemný film, který vážnou i zábavnou formou ukazuje každodenní tvrdý chléb práce profesionálního „paparazzi“ fotografa, a který na konci upřímně dojme. (26.03.2008)