Slídil

Stejně jako v případě Dne, kdy se zastavila Země, jsem si před shlédnutím remaku pustil i originál, v tomto případě to bylo moje první setkání. Hodnocení je v tomto případě docela přesné - remake je o dost horší než originál. Snad jediným bodem, ve kterém remake svého předchůdce předčí, je maskování - detektiv opravdu není poznat, kromě toho se kamera dlouhou dobu vyhýbá jeho obličeji a i pak jej zabírá často ve velikých detailech. Docela mě zarazila stopáž - zatímco původní film na téměř sto čtyřiceti minutách buduje napětí, zde probíhá vše příliš rychle a nemá ten správný psychologický ani emoční dopad. Ke sterilitě filmu přispívá i prostředí - zatímco původní scéna byla přeplácaná všelijakými automatony, zde jsou stěny i pokoje obecně zcela vybydlené a svícení je krajně nepříjemné - ta rotující světla se spíš hodí na diskotéku nebo do klubu než do obýváku. Nejhůře je zpracovaná část poslední - jestli v prvních dvou částech filmu měl originál jen o malinko navrch, v závěrečné části zůstává remake daleko pozadu - hra na kočku a na myš zde dosahuje maximální intenzity a rozhodně vyžadovala od "starého" nepoměrně více pohybu než to, co předvedl Michael Caine. (28.05.2009)

Říkejme mu kondom.¬         Velice zajímavá, vtipná divadelní hra Angličana Anthony Shaffera Slídil byla převedena do filmové podoby po prvé v roce 1972; tehdy byl tvůrce hry jediným scénáristou a spolu s režisérem (U.S.A.) J. L. Mankiewiczem vytvořili divadelně pojatý snímek vysoké kvality, v němž září vybraní angličtí herci Laurence Olivier a Michael Caine (jimž jejich úlohy sednou jak šité na míru) a v němž kulisy vytvořené Kenem Adamem jsou ne méně skvělé než herecký výběr.¬                 Nové natočení Slídila má na svědomí původem Ir herec Kenneth Brabath občas zabrousící i do práce režiséra — tak jako v případě Slídila, kde byl zároveň i producentem a tudíž člověkem, který má hlavní slovo. Na scénáři se nově podílel vedle tvůrce hry i jakýsi Harold Pinter, kulisy má na svědomí Tim Harvey — stálý spolupracovník Branathův. Výsledek této spolupráce je žalostný; pokud ovšem máme možnost srovnání s předchozím natočením: podstatně slabší dialogy; výběr herce J. Lawa hrajícího Itala je packalstvím (úlohu nezvládl, stejně jako nezvládl výběr herce producent s režisérem); kulisy (scéna) je snaživě moderní a spolehlivě ničící všechnu krásu a jemnost pozadí původní hry; účiny snažící se zbaviti snímek divadelnosti a přiblížiti jej filmovému pojetí jsou násilné, odtažité od děje, umělé; celek působí tak trochu divadelně, tak trochu chladně, a hodně nepovedeně — znovu zdůrazňuji, že v porovnání s předchozím natočením, jehož vliv nejsem schopen odstraniti. Ta tam je bezprostřednost byť divadelního pojetí původního snímku, jeho barvy, vtip, životnost.¬                 V dialozích padne několik sprostých slov, k nimž bych přidal některá další, kdybych měl tento počin zhodnotiti na plná ústa. Zvláštními ještě slovy bych pak počastoval onoho K. Branatha; sluší se ale říci, že by dopadl ještě poměrně dobře v porovnání s řadou lidí účastných v politickém životě: myslím si, že přece jenom nebude taková svině.¬                 Případné opoznámkování: už. honajz. (05.08.2017)

Náhodou mi tenhle film běžel jako zvuková kulisa k jiné činnosti a ty dialogy mě tak dostaly, že jsem si k tomu nakonec sedl a díky bravurnímu hereckému koncertu ústřední dvojice jsem u toho ztvrdnul dlouho do noci až do konce, který mě přikoval k židli a pak na mě ještě bliklo jméno režiséra a já zůstal s otevřenou tlamou. Kenneth Branagh, můj oblíbenec, tak to už není divu, že mě film tak vtáhnul. Opět díky Kennethe! (03.04.2013)

Ani mysteriózní, ani thriller, ale skvělé psychologické drama, jehož scénář napsal skvělý dramatik podle skvělé divadelní hry. Divadlo je hlavním hrdinou, čouhá z režijního pojetí i z výkonu obou protagonistů, kteří rozehrávají své vlastní hry ve hře. Cynický a blazeovaný Caine i vystajlovaný páskovský Law si jdou po krku tvrdě a neúprosně a je těžké se rozhodnout, který z nich je odpornější a sebestřednější. Odlidštěná dekorativnost interiéru je posilovaná objektem sporu - Cainovou manželkou Maggií, která je přítomná jen jako obraz a symbol, jako kořist, o kterou v posledku ani tak nejde. Brrr! (09.01.2009)

Nevyrovnaný. Taký je tento film. Prvá tretina je výborná, druhá tretina zaostáva a tá posledná je už zlá a blbá. Niektoré zvraty sú výborné(v prvej tretine), niektoré predvídateľné až bieda(detektív...) a niektoré zase nelogické(posledný...). Caine a Law hrajú niekedy dobre a niekedy tak prehrávajú, že sa na to nepozerá dobre. O nejakom stotožnení sa s postavami nemôže byť reč, aj Andrew aj Milo mi boli krajne nesympatickí. Opakujúca sa klavírna hudba na atmosfére nepridávala, práve naopak. Ale také sídlo, aké má Andrew, by som chcel mať. Hodnotenie je niekde medzi dvoma a tromi hviezdami, nakoniec som sa priklonil k trom hviezdam kvôli tomu, že som sa nenudil a film zbehol pomerne rýchlo. (19.04.2008)