Nezlomná vůle

Komu by neimponoval milovník zvířat oblečený v elegantním kabátku, padnoucích kalhotách a vysokých botách typických pro 19. století bojující za spravedlnost? Celý svůj život zasvětit těm, kterými ostatní pohrdali. Riskoval pro lidi, které nikdy nepoznal. William Wiberforce byl vyjímečný člověk... William Wiberforce byl hrdina. (28.05.2012)

Životopis človíčka, který se rozhodl žít podle principu „služte v lásce jedni druhým“ (viz Galatským 5:13) Škoda jen, že ve filmu byla jen drobná zmínka o tom, že byl věřící a proč to vlastně všechno dělal... TIPseznam dalších křesťanských filmů. (17.06.2013)

Nechutné otrokářské praktiky zpracoval S.Spielberg v Amistadu formou soudního dramatu, M.Apted na to šel s inteligentním (historickým) dramatem politickým (podstatná část děje se odehrává v britské Dolní sněmovně), bohužel nosné téma (v Nezlomné vůli pod ním probublávají ještě mnohá témata aktuálnější) asi nenajde většinovou diváckou odezvu v zemi, kde je soudnictví plné podivných praktik a poslanecký mandát snadnou cestou ke kapsám plným úplatků. (03.07.2008)

Příběh Anglie a její cesty ke zrušení otroctví stojí za pozornost a tento film je opravdu nádherně vypraven co do lokací, herců i kostýmů. Kamera i hudba jsou velkolepé. Vychází z toho krásný film s poselstvím, který mě natolik okouzlil, že jsem na něm okamžitě začala hledat chyby. Malou vadou na kráse jsou trochu neobratné skoky v dějových linkách, kdy až tak v třetině filmu pochopíme, komu je příběh vyprávěn. Osobu, které William Wilberforce (Gruffudd) svůj boj za zrovnoprávnění otroků vypráví, teprve v průběhu vyprávění musí potkat a pak je vyprávěcí tój bez zjevného důvodu opět opuštěn (jak brilantně je podobné zadání zvládnuto např. v Amadeovi). Tato nejednotnost trochu podráží nohy vyprávění nebo alespoň snadné orientaci v něm. Možná by příběhu slušelo trochu zeštíhlet (např. co do počtu postav), aby vynikl pozoruhodný osud pozoruhodné muže a i více vynikla jeho vnitřní motivace jako člověka. Ioan Gruffud mě velmi mile překvapil a jeho portrét až horečnatě zapáleného či unaveného a zklamaného muže byl herecky pozoruhodný. Pohled na jeho dojatou tvář v závěru mě dostla. Ač jsem se vnitřně trochu bránila zrežírované patetické závěrečné scéně, Gruffudd si s tím poradil s takovou citovou autenticitou a přitom uměřeností, že jsem smekla. Škoda, že nedostal více prostoru k tomu, aby mohl vyjádřit i ty méně svaté stránky své osobnosti. To je ale spíše věcí scénáře, protože nad tmavou kšticí William Wilberforce se skvěla nepopiratelná, nenapadnutelná, ale i trochu neživotná svatozář, která trochu zabránila, abych ho měla opravdu ráda. Romola Garai u mě má další pozoruhodný důkaz své herecké tvárnosti, charismatu a pracovitosti. Její postava je také dokonalým prototypem manželky velkého muže. Její postava měla ale takovou vnitřní pružinku, takovový neustálý otazníček nad hlavou, že tu jsem si naopak oblíbila okamžitě. Michael Gambon, Albert Finney, Rufus Sewell mají každý svou velmi zdařilou minifiguru, jen Ciarán Hinds je trochu zkratkovitě negativní. Pro mě to je téměř dokonalý příběh, jen cítím, že to mohlo být uděláno lépe. (05.09.2007)

Film, který vypráví o triumfu slušnosti a vytrvalosti. Ze začátku jsem měl dojem, že sleduji nějakou televizní adaptaci, za což mohla hlavně digitální kamera a pár - řeknu to přímo - debilních pokusů o ztvárnění snových vidin pomocí levných efektů (černoušek chrastící řetězy, wtf?). Pak jsem ale na tyto poklesky zapomněl díky kostýmům, hercům a - last but not least - vynikajícímu scénáři. Nikdy jsem o Wilberforceovi neslyšel a po shlédnutí tohoto filmu si rychle a rád doplním vzdělání. Jen poznámka - nechápu, který blbec obsadil do jednoho filmu Michaela Gambona a Alberta Finneyho, navíc s podobnými maskami. Po CELOU DOBU jsem si myslel, že jde o jednu postavu. (18.12.2012)