Holka jako já - příběh Gwen Araujo

Tohle téma tu bylo už několikrát a díky tomu je těžké pak diváka zaujmout. Přesto... tady mi byli herci moc sympatičtí díky té barvě pleti a divočejšímu vystupování, plus má slabost pro polské režiséry... a co víc, oproti jiným snímkům na toto téma, se zde více mluvilo o boji mezi transexuály a těmi jež je odsuzují. Kdo z nás plně chápe pocit, že jsme v těle, které není naše? Povedený kousek, kterému ubírám jednu hvězdu za podstatně nižší vlnu emocí jakou jsem cítila při filmu Vojákova dívka.. (28.02.2013)

Právě proto, že je to stále pravda a že společnost se stále ještě moc nepohnula...právě proto dávám tu hvězdu navíc do pěti, protože film nefilm, z toho faktu samotnýho se jednomu vaří krev. Každýho, kdo omezuje svobodná práva jiných lidí, bych zavřela do klece jako pokusnýho králíka a píchala do něj injekce, dokud by se nevzpamatoval. Ti, kdo berou svobodu jiným, na svou svobodu totiž nemají právo. (21.04.2013)

----- "Kromě tohoto byl úplně normální.“ … "Normální kluk ?“ ... "Normální dívka.“ ----- Od první minuty budete vědět, jak skončila dívka, která si říkala Gwen … a měla tu smůlu, že se narodila v nesprávném těle. Dostanete možnost nahlédnout do jejího života - a zároveň sledovat soudní proces s jejími vrahy. Je to příběh plný emocí - vyprávěný s citem ... a s pochopením, s jakým se za svého krátkého života Gwen až tak často nesetkávala. Závěrečná řeč její matky v soudní síni mě odrovnala - o to víc, že snímek vznikl na základě skutečných událostí. (06.01.2011)

S každým dalším filmem Agnieszky Holland se bojím, že Úplné zatmění bylo buď její režijní nebo moje divácké osvícení, což má za následek, že jsem na její věci pořád zvědavá, ale reprízu Total Eclipse oddaluju, co kdyby ... Holka jako já je, bohužel, jen stín. Na tohle téma si dejte spíš Transameriku - je odlehčenější, ale zavrtá se. (22.08.2008)

Oproti Soldier's Girl nebo některému filmu od Almodóvara poněkud ploché. Za nešťastné považuji především vyzrazení konce příběhu hned ze začátku. Ono to možná funguje u Colomba, ale u tohoto filmu to ke gradaci děje moc neslouží. Z mého pohledu film končí před nejzajímavější událostí příběhu, tedy když se Sylvia Guerrero rozhodla stát advokátkou transsexuálů. Mercedes Ruehl má ovšem pořád ohromné charisma a hlavně její civilní výkon pomáhá uvěřitelnosti a naléhavosti filmu. Nadprůměrné televizní drama, které kdyby bylo o trochu lepší, mohlo být nezapomenutelné. (02.05.2012)