Hry bez hranic

Tyto Hry probíhali i u nás v Třebíči na Polance. Díval jsem se na ně se svoji sestřenicí, kterou jsem od té doby neviděl. Pro mě nejlepší hry všech dob. Přímo pocitově impozantní dílo. Nejnádhernější pocity, jaké jsem kdy zažil před televizní obrazovkou. Jsem rád, že jsem je našel tady na csfd.cz. Jediné co mě mrzí, že je to k nesehnání. Naprostá dokonalost si zaslouží mé plné ohodnocení. (16.02.2009)

Nostalgických 5*. Tento pořad byl skvělý, zábavný, jedinečný... prostě samá superlativa bych musel vyjmenovat. Sledoval jsem jej jako malý a rád se podívám i dnes na reprízy v tv. Dnes (13.7.2011) jsem viděl zrovna reprízu dílu s Třebíčí a i dnes to mělo spád. I když jsem věděl, jak to dopadne, tak jsem se bavil. Dokonalost (13.07.2011)

Vynikající hra, u které jsem se skutečně bavil. Škoda, že to skončilo. V dětství jsem koukal ještě na Pevnost Boyard a Po stopách Xapatanu, ale Hry bez hranic jsem měl nejradši. Nevynechal jsem téměř jediný díl, a když už, tak s těžkým srdcem. Oproti jiným soutěžím se mi moc líbilo, že každý díl byl originál, každá země, ve které se hry konaly, si připravila pro soutěžící jiné disciplíny, takže žádný díl rozhodně nenudil. (31.01.2009)

Na tyhle soutěže jsem se díval od malička. Taky jsem si vždycky jako děcko přál některou z disciplín vyzkoušet. Škoda, že něco podobného už se v dnešní době nevysílá, to byla panečku podívaná. Dá se napsat, že tohle byla opravdu kultovní soutěž. Ale třeba se jednou dočkáme nějakého pokračování ve šlépějích Her bez hranic. Jistě bych byl pravidelný divák. (26.11.2011)

Několik ryze sentimentálních vzpomínek na dobu porevoluční: Ty úplně první díly s českou účastí si moc nepamatuju (jsou teď reprízovány na ČT), ale hlas Martiny Adamcové ano ("jsme čtvrtí v Evropě, no to je skvělé"). Později české moderátorství převzala Marcela Augustová, a někdy v té době nastoupila také disciplína s moderátory (tehdy jsme Marcele nemohli přijít na jméno, protože většinu soutěží nám spíše pokazila), o něco později "žolíkové" disciplíny. Pak u toho byl i Petr Vichnar, pamatuju si i Čmaňu Zedníčka. Po dnešním zhlédnutí prvního reprízovaného dílu ze Santa Caterina Valfurva lze konstatovat ještě hodně slabou choreografii a výpravu disciplín, limitovanou televizní techniku, slabší zázemí, českou televizní účast omezenou na pouhý zpětný dabing převzatých záběrů, a hlavně vyjukané Čecháčky, kteří v životě neviděli skůtr, lyžovat umí jedině na dlouhých dřevěných ski z dob Krakonoše, s účesem a la vrať se do hrobu. Ale vydržte, ono se to zlepší. (04.07.2010)