Hry bez hranic

Jedna z mála soutěží, kde si dospělí hrají jako děti a diváci v křeslech to akceptují a předou jako kočky. Entuziasmus Adamcové působil příjemně - vypadalo to, že má soutěž a lidi kolem ráda... Zjevně jí formát soutěže sedl. Když byla hostitelskou zemí H.B.H. ČR, dost jsem to prožíval a přišlo mi škoda, že naši tvůrci nevyvinuli takovou kreativitu, jako některé jiné země. Alespoň jsem měl ten pocit. Ale možná svou roli sehrál i rozpočet, který byl asi menší, než měly bohatší země. Docela mě mrzelo, když toto roztomilé bláznivé klání skončilo a H.B.H. přestali vysílat. (07.04.2012)

Naprosto úžasná a jedinečná soutěž. Pamatuju si díl, kdy běhali všichni připevněný na odpruženém laně po kluzkém povrchu a jeden z našich neměl absolutně problém. Rozhodčí mu museli zkontrolovat boty, jestli na nich nemá nějakou speciální úpravu. To byla prostě bomba a obrovské odreagování pro několik států najednou. (18.07.2010)

Skvělý počin francouzů, škoda, že u toho nezůstali. Vždycky se mi líbil ten nápad udělat soutěž v duchu nějaké historie, odvětví, řemesel atp. Geniálně vymyšleno. K dokonalosti přispěla i účast čechů. Koukal jsem na to jako dítě a pokud běží repríza nenechám si ji ujít, protože tato soutěž je i nadčasová. 100% = 5/5 (21.07.2010)

Několik ryze sentimentálních vzpomínek na dobu porevoluční: Ty úplně první díly s českou účastí si moc nepamatuju (jsou teď reprízovány na ČT), ale hlas Martiny Adamcové ano ("jsme čtvrtí v Evropě, no to je skvělé"). Později české moderátorství převzala Marcela Augustová, a někdy v té době nastoupila také disciplína s moderátory (tehdy jsme Marcele nemohli přijít na jméno, protože většinu soutěží nám spíše pokazila), o něco později "žolíkové" disciplíny. Pak u toho byl i Petr Vichnar, pamatuju si i Čmaňu Zedníčka. Po dnešním zhlédnutí prvního reprízovaného dílu ze Santa Caterina Valfurva lze konstatovat ještě hodně slabou choreografii a výpravu disciplín, limitovanou televizní techniku, slabší zázemí, českou televizní účast omezenou na pouhý zpětný dabing převzatých záběrů, a hlavně vyjukané Čecháčky, kteří v životě neviděli skůtr, lyžovat umí jedině na dlouhých dřevěných ski z dob Krakonoše, s účesem a la vrať se do hrobu. Ale vydržte, ono se to zlepší. (04.07.2010)

Tyto Hry probíhali i u nás v Třebíči na Polance. Díval jsem se na ně se svoji sestřenicí, kterou jsem od té doby neviděl. Pro mě nejlepší hry všech dob. Přímo pocitově impozantní dílo. Nejnádhernější pocity, jaké jsem kdy zažil před televizní obrazovkou. Jsem rád, že jsem je našel tady na csfd.cz. Jediné co mě mrzí, že je to k nesehnání. Naprostá dokonalost si zaslouží mé plné ohodnocení. (16.02.2009)