Stepfordské paničky

Když se mění pořádky, je třeba se bránit. Vyplývá to z lidské přirozenosti. Bránit se. Mlátit kolem sebe rukama. Řvát na poplach. A to vlastně jen vychází slunce. Mění se běh světa. Probouzí se do nového, neprobádaného, netušeného. Je až s podivem, že veškeré lidstvo nevstává ráno z postelí s hrůzným jekotem, ale úsměvným dobré ráno miláčku. Ta hrůza změn, možností, alternativ, ta dokáže jednoho dokonale vykolejit. Lepší zavřít oči, uměle si noc prodloužit, hrůzu budoucnosti odehnat předstíráním setrvalého stavu. A co teprve, když se začínají měnit celospolečenské pořádky. Na ulicích potkávat občany s vyvalenýma očima nacpané antidepresivy, řev děsu zahryznut na špičce jazyka. Jen mě nechte být v tom, v čem jsem, nechci změnu, bolí, vraždí, můj hraný optimismus dohání k sebevražedným pokusům. Nechte mou malost, neválcujte ji velikostí. Ve Stepfordu zavřeli oči. Všichni. Odehnali od sebe hrozbu budoucnosti, kde bavit se o menstruaci je stejné, jako se bavit o počasí. Stvořili sobě ku potěše skanzen historie, kde muž byl stále výsledkem a žena jen doplňkem. Doplňkem zcela praktickým. Proč nezavírat oči, však proto máme víčka. Jen přikrýt oči a oddat se myšlenkám na odpolední čaj za asistence ocukrované bábovky při dojemném jekotu ptáků. (31.12.2011)

Dřív jsem viděla remake Franka Oze z roku 2004 a ten byl jakože fajn, ale nic extra a tohleto je něco dost jiného. Zatímco remake byl takový shiny happy free a všechno a celé to bylo točené jako komedie mnohem spíš než něco strašidelného, tak tohle je úplný opak. Hlavní hrdinka se sice taky dostane z new yorku do stepfordu a nudí se jak hrom protože všechno je tam takový bez života, ale se svou kámoškou nakonec nezjišťují, že je to bizarně vtipné, ale že s tou ubíjející nudou se pojí i nepříjemné tajemství. A přesně to tu vytváří nečekaně stupňující se napínavou atmosféru, kdy se nic neděje a městečko je prostě jen tak podivně nudné svou dokonalostí, až po chvíle, kdy doopravdy přituhuje a znovu říkám, že oproti tomu remaku tohle je ke konci docela strašidelný film i bez nějakého bafání nebo něco. Prostě je to s přibývajícími minutami tíživější a temnější a závěr vyznívá nakonec taky úplně jinak než v remaku, takže pokud má někdo dojem, že mu komediální usměvavé Stepfordské paničky s Nicole Kidman nesedly, a že předloha si zaslouží strašidelnější zpracování, tak tenhle film je přesně pro ně :). (07.11.2011)

Film, který zpočátku vypadá jako celkem hezký příběh o tom, jak se rodina stěhuje, se postupně, jednotlivými situacemi, mění v pořádně děsivý, až nakonec vrcholí ve svém finále, které je krásně pesimistické. Tohle je krásná ukázka toho, jak je možné natočit horor bez toho, aby zde byly prvoplánově děsivé momenty. (14.10.2015)

Všemi zavrhovaný remake jsem viděl jako první a celkem se mi líbil (dal jsem 4 *). Líbilo se mi zpracování a Nicole. Jenže poté, co jsem viděl tuhle verzi, tak vážně nevím, jestli remaku neuberu... Protože tohle byl film, jak se patří! Atmosféra, kterou podporovala hodně zajímavá hudba, byla skvěle hororová, hlavně ke konci. Navíc Katharine Ross byla kráska... Takže abych to nějak shrnul: Pokud chcete zpracování, které je spíše vážné a hororové, tak sáhněte po tomhle, pokud chcete spíše komedii, tak sáhněte po remaku. (11.06.2009)

Film žánru sci-fi hodně dobově podmíněný románem Iry Levina, čiší z něho revoluce šedesátých let, jejíž nejsem obdivovatelem. Hlavně feminismus a prolomení sexuálního tabu, jinak natočeno velmi dobře s výbornou herečkou Katharine Ross. V závěru mírně hororové prvky. Myšlenka a zápletka vlastně velmi jednoduchá, takže by příběhu prospěla kratší stopáž. (26.02.2016)