Keurosing

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)

Výborný film, ale škoda, že riadne smrdí antipropagandou KĽDR. Najviac si zrejme dali robotu s prifarbovaním a domýšľaním o údajných tzv. koncentrákov v KĽDR. Je jasné, že film im asi nedovolili točiť v severnej Kórei a tak len pre zamyslenie, okrem centier veľkomiest to tam majú pekne rozje*ane v južnej Kórei. Videl som niekoľko dokumentárnych filmov o KĽDR, ktorým cieľom bolo čo najviac našpiniť na tamojší režim a už viem, kde brali inšpiráciu. Dal by som aj o jednu hviezdičku viac, alebo aj plných päť, ale chýba mi tam žáner fantasy, či sci-fi. (12.04.2016)

Obrovský smútok a neskutočne veľké emócie. Príbeh tak silný, že už silnejší snáď ani nemôže byť. Hrozné, čo sa ešte aj v tomto storočí deje... Smutné, depresívne a bezútešné, nič pre jemnocitné povahy. Niektoré pasáže sú naozaj pocitovo už niekde v inej galaxii, a to si ani neviem a nechcem predstaviť tie, ktoré zo snímku vystrihli. Pri pohľade na tie deti chúdence mi išlo srdce puknúť, to sa skoro ani nedalo vydržať. Film s obrovským posolstvom a mementom, klobúk dole, pred hercami, réžiou... a hlavne pred ľuďmi čo v tom pekle museli a musia žiť. Tu zaplače aj ten najtvrdší chlap. Jednoznačne môj najlepší kórejský film. (30.09.2016)

Tí Kórejci aj revú ako idioti. No nevedia nariekať normálne?! Ked' už, tak si aspoň mohli nacvičiť to mykanie plecami od Cimrmanov... Inak, na tomto filme je zaujímavé, že ked' sa dej odohrával v Severnej Kórei, tak som myslel, že je to niekedy okolo roku 1800 a tak, no a zrazu ked' sa presunul do Južnej Kórei, tak som myslel, že ide o nejaký iný film! (13.03.2013)

Neviem, ale tento film na mňa emocionálne vôbec nezapôsobil a to sa tvorcovia naozaj snažili. To fňukanie otca ani syna ma ale vôbec nepresvedčilo, dokonca ani scény z tábora, aj keď tam zomierali deti. Proste niečo tomu chýbalo, čo by mi ponúklo pravé emócie, všetko boli len namodelované situácie, ktoré by na papieri mali zabrať, ale chýbala im uveriteľnosť. Ako keby chceli Južní Kórejci za každú cenu urobiť zo Severnej to najväčšie peklo, aké môže byť, aj keď verím, že horšie to je už len v niektorých afrických štátoch. Keby tam naozaj všetci obyvatelia treli takú biedu, tak neverím, že by bola rodinka Kimovcov ešte stále pri moci. Jediným momentom, keď to mnou aspoň na chvíľku pohlo, bol chudák Bělouš. (28.11.2015)