Osudové selhání

Verdikt: Náboženské moralizování nesnáším. A pokud ho zabalíte v opravdu velkém množství do 'Podle skutečné události' špionážního příběhu, kde se tím špionáž dostává na vedlejší kolej, tak ho nesnáším ještě víc. O tom údajném největším zrádci USA jsem se nedozvěděl téměř nic a o údajných škodách, jež způsobil a které se raději nepodařilo vyčíslit, pomlčím, protože je mi jasné, že to co udělal za těch 25let oficiální služby pro americké služby, organizace, úřady a inteligence má nesčetněkrát větší hodnotu, což už nikdo neřekne, hlavně, že je zameteno a jede se dál. (16.10.2007)

O Robertu Hanssenovi jsem doteď neměl potuchy, takže každé poodhalení dějin jedné z největších mocností světa takovouto nenáročnou formou je určitě vítané. Další hodinu po skouknutí filmu jsem strávil na wikipedii. Ani na herce si nemůžu stěžovat. Ti, co obvykle zaplňují vedlejší role, tu svým civilním, lidským hereckým projevem dokázali vytvořit dost slušnou tajuplnou atmosferu. Vadila mi zde stejná věc, jako například v Charlie Wilson's War. Absence jakýchkoliv zvratů. Co je to za špionážní thriller, kde znáte víceméně každý následující krok? // 65% (13.05.2010)

Kdo nezažil nepochopí :-) A já sem si prošel přesně ty chyby, které hlavní hrdina udělal. Z počátku to bylo slabší, ale později se odpoutáme od rádoby technických detailů ukazujících odbornost, foukání prachu do slotů základní desky, a film začíná stavět na vztahu dvou špionů různých stran v jedné místnosti.O příjemná odpoutání z hlavního děje se stará hezká Caroline Dhavernas jako manželka mladého agenta fbi. Skoro by se dalo říct, že jde o standardní šablonu, jenže v té šabloně byla trocha skutečné pravdy sídlící v každém podvodníkovi... (27.07.2008)

Nádejne začínajúci film o zaujímavom príbehu (hľadá sa dvojitý agent), ktorý však vďaka svojim príliš monotónnym a niekedy príliš pomalým spôsobom sa nedokáže dostať sa na vyššiu úroveň. Z hercov tu jednoznačne diktuje tempo Ch. Cooper a L. Linney. Osobné hodnotenie: 74% (***) (23.06.2015)

Asi treba povedať na rovinu, že sa nejedná ani tak o politický thriller typu Scottovho Enemy of the State ako o drámu hodnotiacu morálne pohnútky v realistickom obraze sveta, ktorý nas obklopuje a zdanlivo sa nás netýka. Réžijne je film zvládnutý na obstojnej úrovni a Ray ma držal v napätí, aj na vzdory tomu,že som vedel aký bude Hanssenov koniec. Týmto dôvodom bola postava nového uchádzača o post agenta s už klasickým obrazom pracovníka tajných služieb s rozpadajúcim sa osobným životom. Osobne som si užil Cooperove umenie v úlohe, ktorá mu proste sadla. (09.06.2007)