Soukromá válka pana Wilsona

Tak přesně tyhle filmy miluji. Chytré dramaticko-satirické komedie o věcech, které sice vypadají neuvěřitelně, ale doopravdy se staly. Soukromá válka pana Wilsona nabízí scénář plný extra suchého humoru, okouzlující trojici hlavních postav (lepší představitele vybrat nešlo), skvělé scény jako první setkání Wilsona a "Guse", rozhovor v koupelně, audienci u pákistánského prezidenta, návštěvu uprchlického tábora i sestřelování vrtulníků... Filmu dávám čtyři a půl hvězdy, které zaokrouhluji nahoru, protože se mi zkrátka chce. Jo a taky za to vytřískané okno v kanceláři a za závěrečný citát.__P.S. Na DVD jsou sice jen dva dokumenty, z toho jeden (Kdo je Charlie Wilson) je ale překvapivě zajímavý. (24.07.2010)

"Proč Kongres něco říká a přitom vůbec nic nedělá? - Většinou z tradice." Nesnáším americkou posedlost spočívající v zachraňování světa, který nejeví známky toho, že by chtěl být zachráněn. Když jsem se však na obrazovce setkal s lehce kousavým ironikem Charlie Wilsonem, zbytečně bohatou Joanne Herring a zejména sarkastickým, leč informačně přesným, agentem Gustem Avrakotosem, tak jsem zapomněl na reprezentační barvy jejich dresů a užil si politickou zábavu. (14.10.2012)

Tak aby bylo hned na začátku jasno. Americké vlastenecké filmy s příměsí náboženství opravdu nemám rád. Naštěstí v tomto filmu hraje Philip Seymour Hoffman, který je takový realista a dává k dobru takové pohotové hlášky, že film uběhl jako voda a já se ani na chvíli nenudil. Tom Hanks to je další palec nahoru. Zkrátka dialogy pěkné, místy překvapivé a tempo tak akorát. (13.08.2008)

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)

no, neviem, Tom Hanks už dokázal veľakrát, že hrať vie (Forrest, Cast Away, Philadelphia, Road To Perdition, Green Mile), tekže sa nejako veľmi snažiť nemusí, uverím, že je skvelý herec tak či tak - no napriek tomu mu to v roli chlapáckeho a pôžitkárskeho kongresmana ide, má šarm, má vtip, má štýl, zvláda to, Juliu Roberts nemám rád od chvíle, keď som ju prvý krát vôbec uvidel, takže táto úloha vrcholne nesympatickej typickej americkej bohatej paničky, ktorú zachránil Ježiš Kristus, je nesmierne skostnatelá, trtká ako sučka (určite 90% orgazmov len predstiera - ak vôbec!) a chladná harpia, jej sadla, no jednoznačne najlepší bol syn gréckeho výrobcu limonád a agresívny špión CIA v podaní P.S.Hoffmana; réžia je viditeľne v rukách skúseného človeka, jemný humor veľmi poteší a tempo vás veľmi pohodlne prenesie cez celú hodinu a pol až k záveru bez toho, aby ste sa nudili; lenže nejako mi nesedela tá americky hrdinská poloha, ku ktorej sa scenár zvrtol, neviem . . .; každopádne, pri scénach v kancelárii, keď okolo Hanksa pobehovali jeho asistentky a sekretárky, som mal chuť byť Charliem Wilsonom! (24.04.2008)