Hrdinové a zbabělci

„Došla mi munice“ Úsporný souboj silných argumentů, nad kterými máte možnost strávit při následné debatě spoustu hodin (a tenhle film jako jeden z mála nečeká, že výsledkem bude jednoznačné stanovisko). Robert Redford to má v hlavě srovnané a já mu za tu možnost děkuji a zároveň mu odpouštím podprahovou sugesci „Ať jdi hrdina, nebo zbabělec, pij kafe ze Starbucks!“. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, imf, Nathalie, Faidra, Legas, Jordan, Aiax Lookass, mortak, curfew77, tuxie (01.02.2009)

Je to natočené tak trochu na sucho. Zdá se mi, že z příběhu příliš trčí, že autoři chtěli především sdělit své úvahy o účelnosti vedení amerických válek, o odpovědnosti politiků, stejně jako odpovědnosti všech Američanů za Svět. Tím vyprávění jako by chvílemi zadrhávalo, když nad příběhem převažují myšlenky, které je do něj zapotřebí nacpat. Ale i tak moc pěkný film. (30.01.2011)

Americká zahraniční politika, morální dilemata, nacionalismus a republikáni. Fajnově pojaté a jasně vyjadřující názor R. Redforda na momentální roli USA jako vojenského hegemona, který už dávno ztratil legitimitu, ale lidé stálě nejsou schopni se mu postavit. O názoru se dá diskutovat, nícméně film svým konverzačním charakterem trošku vybízí k ohýbání a přizpůsobování si argumentů, nicméně ani trošku nenudí a nabízí náhled na jeden pacifistický a idealistický (ač zde Redford vystupuje jako největší realista) pohled na svět. Mezi politickými filmy silný nadprůměr i kvůli aktuálnímu tématu. 8/10! (24.12.2010)

Film se třemi příběhy. Nejvíc mě asi zaujal rozhovor Meryl s Tomem. Jinak jsou ale skoro na stejné úrovni. Příběh velkých kamarádů možná hraje na city, možná ne. Mě dostal. Redford natočil zajímavý film, kterému by neuškodila větší délka a možná i větší propracovanost. Takhle je to spíše ,,obyčejný" snímek a neříkám, že je to špatně. Hodnocení :70%. (24.05.2008)

Hernajs, z tohohle filmu jsem byl zatraceně spokojej. Žádné moralizování, až překvapivě chytrý scénář, ve kterém dialogy nepůsobí vykonstruovaně a sedí k postavám. Opravdu výborně je napsaný Cruisův senátor Irving. Když mluví užívá obraty a způsob argumentace, jaké skutečně politici užívají (připoměl mi takového 10x chytřejšího Topolánka - zdravím Civala, ani já se tomu nevyhnul :)). Když obhajuje politickou linii, vybavuje se mi téma pro naši republiku značně aktuální. Zároveň oceňuju, že divák má možnost pochopení pozice, ve které se nachází. On (a jeho prezident), když už se dostal svými tahy tam, kde je, si skutečně nemůže dovolit prohrát a musí pokračovat za každou cenu. I rozhovor proferora se studentem není překvapivě prázdné mentorství, ale úvaha o vztahu občana k politice. Příběh dvou vojáků bojujících po vzoru občanů řeckých měst kromě Talibanu boj o vlastní zapojení se je sice trochu schématický, vůbec to ale nevadí. Záběr filmu tedy jde daleko hlouběji, než jen současná geopoliticá situace. Neměl by uniknout nikomu, kdo se zabývá úvahami občan - společnost - stát. (19.11.2007)