How to Eat Fried Worms
Ako jesť smažené dažďovky
Režie:
Bob DolmanScénář:
Bob DolmanKamera:
Richard RutkowskiHrají:
Luke Benward, Hallie Kate Eisenberg, Adam Hicks, Austin Rogers, Alexander Gould, Ryan Malgarini, Philip Bolden, Clint Howard, James Rebhorn, Tom Cavanagh (více)Obsahy(2)
Jedenáctiletý Billy Forrester se nedávno přestěhoval s rodiči a malým bratrem Woodym a čeká ho první cesta do nové školy. Matka se ho snaží uklidnit, že si brzy najde nové kamarády. Hned první den se dostane do konfliktu s místním rváčem Joem Guirem a jeho partou. Seberou mu misku s obědem, doplní jeho jídlo o pořádnou porci žížal a červů. Nechce se nechat ponížit, a tak s ním uzavře sázku, že v jediný den sní deset červů a žížal, které mu připraví na různé způsoby: smažené, zapékané nebo vařené. Sotva vejde sázka ve známost, stává se Billy hrdinou školy, protože se jako první postavil Joeovi. Snaží se na úkol důkladně připravit a nečekaného spojence získá v řediteli Burdockovi. Billy zjistí, že nejhorší je sníst první sousto. S každým dalším roste jeho popularita. Někdy mezi čtvrtým a pátým opustí Joeovu partu první dva a stanou se Billyho novými kamarády. Když se Joe pokusí podvádět, opustí ho celá parta. Zdá se, že zůstal sám, avšak v překvapivém finále se Billy projeví jako skutečný charakter. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Neskutečná zábava pro celou rodinu. Příběh si zvlášť asi vychutnají kluci prvního stupně základní školy. Žížalky jsou obzvláště vypečené a děti hrají dost přesvědčivě. Převedení knižní předlohy do filmu považuji za dobrý nápad a protože ve filmu více než o dešťovky samotné jde o hledání svého místa a přátel v novém prostředí, hodnotím tak vysoko, jak hodnotím. ()
Jako odreagovávačka na volné odpoledne to nebylo zase tak špatné. Jistě, když Billy jí první žížalu, tak se mi dvakrát nadzvedl žaludek a měl jsem strach, abych se nepozvracel, ale pak se docela v pohodě dá na to jedení žížal zvyknout a už mi to potom tak odporné nepřišlo a naopak jsem fandil Billymu, aby všech 10 žížal stihl sníst v termínu. Ale na druhou stranu je děj této komedie docela přitažený za vlasy, protože kde to jsme, když nový žák ve škole, aby zapadl do kolektivu, musí sníst několik žížal? To mi přijde opravdu dost přitažené za vlasy, ale já samozřejmě nastávám názor, že u komedií by se nemělo přemýšlet, takže jsem u toho nepřemýšlel a ani v tomto komentáři nehodlám nad smyslem děje spekulovat. Prostě jako komedie to u mne docela dobře obstálo a nevidím důvod, proč to házet do odpadu, když jsem se u toho téměř vůbec nenudil, nenašel jsem tam žádnou nudnou scénu, ani jednou jsem nepocítil nutkání film vypnout nebo od něj odejít, a s napětím jsem ten film sledoval až do konce a chvílemi jsem se i dobře bavil. Takže komentář končím s konstatováním, že toto je komedie nelišící se příliš od ostatních průměrných komedií, a tak mohu s čistým svědomím udělit tři hvězdičky, protože nižší hodnocení si to z mého pohledu prostě nezaslouží. ()
Ešte ma nikdy nenapadlo žížaly smažiť. Doteraz som ich jedával vždy len mierne obvarené, alebo v raňajšom musli len tak s banánom a mliekom. Pri sledovaní tejto "kulinárskej" komédie som niekoľkokrát dostal strašný hlad a dokonca som si musel párkrát odskočiť niečo drobné prehryznúť. Čo, to snáď ani nemusím písať. Našťastie mám vždy doma pre takýto prípad naložené žížalky s octom a cibuľkou. Ostatne, súhlasím s tvorcami, že plytvať touto na bielkoviny náramne bohatou pochutinou le na účely chytania rýb je neospravedlniteľný omyl. Nič menej, zdalo sa mi, že detskí herci mali z nakrúcania jednu veľkú srandu, ktorou bola celá táto komédia presiaknutá, takže u mňa v poho. PS: Žížalu nikdy (!) neprihrievame v mikrovlnke, len jemne umyjeme od hliny a priamo konzumujeme. Najlepšie chutí zľahka pokvapkaná citrónom v obložení čerstvých šalátových lístkov, aby nezanikla jej jemná charakteristická chuť. ()
Vtipné, praštěné, dětské, odporné. Byla to sranda. Kluk co zvrací snad ze všeho se vsadí, že sní deset žížal. Výborné. Ze začátku má člověk pocit, že se asi pozvrací. A já, jako biolog znající žížalu i z její vnitřní stránky a složení orgánů, jsem se jen bavila. Opět je vidět jak je Amerika skvělá a že i největší rivalové se mohou stát nejlepšími přáteli. ()
Spratci jsou to, všechny bych je postavil do řady a po "staročesku" by pár schytali, ať si sociální pracovnící, psycholožky a Džamila Stehlíková říkají, co chtějí. Možná jsou to jen přehnaně expresivně napsané postavy, aby dětští herci měli při svých omezených schopnostech co hrát, i tak je to ovšem varování před americkou výchovou dětí. Přes tuhle hrůzu je však snímek, narozdíl od žížal, celkem chutný. Bez sebemenšího problému a zanechání hlubší stopy vámi propluje. Taková ideální odpolední filová pohodička. ()
Reklama