Já jsem ty a ty jsi já

Bohové někdy mají opravdu zvláštní smysl pro humor, a to se zřejmě týká i aztéckých Bohů. Když se totiž v muzeu před sochou aztéckého Boha proměn pohádají dva sousedé a zároveň spolužáci (chlapec a dívka), kteří se vzájemně nesnášejí, vezme to tento aztécký Bůh do svých rukou, a tak se druhý den ráno chlapec probouzí v dívčině těle u ní doma a naopak. Film sám o sobě není ani originální, ani nikterak objevný, ale rozhodně je zajímavý a zábavný. Hlavní hrdinové jsou nesmírně sympatičtí, obzvlášť Kevin Zegers se natolik vcítil do ženské citlivé role, že jsem mu to všechno opravdu věřil a skutečně jsem měl pocit, jakoby si s nějakou holkou prohodil tělo. Ač tohle není první film na téma záměny těl, který jsem viděl, přesto mě dokázal zaujmout a užil jsem si ho od začátku do konce, za což mají tvůrci můj obdiv, protože přijít s něčím, co už tu bylo, a natočit to záživnou a zábavnou formou, to je zajisté umění. Ve výsledku jsem tedy spokojeným divákem, který si film užil, a který ho hodnotí jako mírně nadprůměrný, což obnáší udělení lepších třech hvězdiček. (16.04.2013)

Začíná to vypadat, že ujíždím na filmech na téma "prohození těl". Já jsem ty a ty jsi já je totiž po Mezi námi děvčaty, Žába k zulíbání a Tenkousei Sayonara Anata v pořadí už čtvrtým filmem, který jsem na toto téma viděla. A všechny se mi v podstatě líbily, přestože Mezi námi děvčaty a Tenkousei Sayonara Anata jsou na vysoké úrovni a Žába k zulíbání a Já jsem ty a ty jsi já naopak na nižší. Když se začneme dívat na Já jsem ty a ty jsi já, skutečně máme pocit, že tento film, stejně jako Žába k zulíbání, vznikl hlavně pro vytvoření komedie, která čerpá především ze vtipnosti situace prohození těl. Při delším sledování si ale možná uvědomíme, že nabízí pár prvků, které dávají celému filmu navrch (aspoň oproti zmíněné Žábě k zulíbání). Zaprvé, z toho, co jsem doteď viděla, tvůrci zatím nepostavili dvě hlavní postavy (aktéry prohození těl) naprosto proti sobě jako nepřátele, kteří se nenávidí. V tomto filmu to bylo poprvé. Zadruhé, není to jen o nich, ale mísí se do toho i situace jejich rozdílných rodin. Zatřetí, líbila se mi docela slušná vyváženost vtipu, který nebyl vyčerpán pouze hned po "prohození", jak se to příhodně naskytuje. Ke konci už to sice díky žánru "romantická komedie" přecejen spadlo do romantické roviny, ale drželo se to docela dlouho. A za poslední, oba hlavní protagonisté mi přišli sympatičtí. Zkrátka příjemná romantická komedie na téma prohození těl. Z nějakého důvodu mě to vážně dokázalo potěšit. ~(3,9★)~ (Můj žebříček tedy momentálně vypadá následovně: 1. Mezi námi děvčaty (5 hvězd), 2. Tenkousei Sayonara Anata (5 hvězd), 3. Já jsem ty a ty jsi já (4 hvězdy), 4. Žába k zulíbání (3 hvězdy). Pokud to půjde, ráda bych na toto téma zhlédla něco dalšího. Srovnávání mě začalo bavit, jelikož i když mají filmy téma "prohození těl" společné, odlišnost může být obrovská, žánrově i jinak.) (30.09.2010)

Stále dokola omílané téma různých výměn, proměn a záměn v romantickém hávu. Já jsem ty a ty jsi já je už názvem naprosto jasná nápověda co se bude dít, kdo, co, jak a také už od první minuty víte jak to skončí. Plusem by mohlo být celkem sympatické a pohodové obsazení. Prostě kdybych byl 15ti-letá dívenka, tak bych si film asi královsky užil, ale bohužel nejsem ta dívenka. (19.06.2011)

Jednoduchá komedie s motivem záměny těl. Woody, hvězda školního fotbalu, která mimo to, že samozřejmě chodí s hlavní roztleskávačkou, nemá nic jiného na práci než se poflakovat s dalším stejně povedeným kamarádem. Jeho sousedka a zároveň spolužačka Nell má ráda literaturu a ráda by se dostala na prestižní vysokou Yale. Když se tito dva setkají na školní exkurzi v muzeu a ostře si vymění své názory na sebe, stane se něco nečekané. Druhý den ráno mají vyměněná těla, tudíž z Nell je teď vlastně kluk a z Woody najednou holka. Z počátku se oba dva chovají atypicky či podivně pro svoje nynější pohlaví, postupně si ale najdou cestu k sobě a začnou se přijatelněji chovat s přičiněním jednoho tak i druhého. Woody učí Neal, jak hrát fotbal v mužském těle, naopak Nell připravuje Woodyho na důležitý přijímací pohovor. I když to bylo od začátku jasné a předvídatelné, (jak to asi tak může dopadnout) nebylo to zas až tak špatné. Humor je samozřejmě velmi prostý a těží z konfrontace dívčího a chlapeckého prostředí, ale dalo se to v pohodě zvládnout. Konec je už tedy velké klišé, ale i tak se jedná o relativně příjemný film na nedělní odpoledne. (16.12.2017)

Jak se říká, nenávist je jen krůček k lásce. Tím, že milujeme, často taky nenávidíme, jedno bez druhého si jen těžko představit. Hlavní hrdinové tohoto filmu jsou sousedé, nemají ale zrovna nejlepší vztahy. Jednostranně prvoplánové postavy populárního fotbalisty a na druhé straně inteligentní šedé myšky se nemůžou vystát... Dokud už jim nic jiného nezbývá. Jak jinak se smířit s tím, že vám něco přebývá/chybí...? Ve výsledku nic moc zajímavého, podobně jako ostatní filmy tohoto tématu hlavně lpí na stereotypech (viz. V cizí kůži). Nevyužitý potenciál. (19.05.2014)