VOD (1)
Obsahy(1)
Dva mladíci, synové velmi lakotných otců, se zamilovali do dívek, které oplývají krásou, ale nikoli penězi. Oktáv (V. Preiss) se tajně bez vědomí svého otce Arganta (J. Somr) oženil s krásnou, ale úplně chudou dívkou Hyacintou (K. Macháčková). A to zrovna ve chvíli, kdy měl otec v plánu oženit ho s dcerou svého známého, bohatého pana Geronta (J. Sovák). Gerontův syn Leandr (V. Postránecký), zase miluje roztomilou Zerbinettu (H. Maciuchová) a potřebuje peníze, aby ji vykoupil od cikánů, kteří ji kdysi unesli. A to je chvíle pro vychytralého sluhu Skapina, který potřebné peníze z obou otců vymámí. Za své činy ujde trestu, protože komedie má samozřejmě šťastný konec, odhalí se identita obou dívek, a oba sňatky nakonec otcové posvětí... Televizní zpracování klasické Molierovy komedie z roku 1980 poskytlo neobvyklou hereckou příležitost pro nezkrotný temperament Vladimíra Menšíka v titulní roli sluhy Skapina. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Vše v této molièrovské hříčce hraje pro Vladimíra Menšíka - a on hraje za všechny. Scény, v nichž se neobjevil, přerušovaly vyprávění, a kdyby byly jen o něco delší, snad bych měl pocit, že se dívám na nějakou pokleslou estrádu na divadelní motivy. Menšík byl bezesporu geniální komik a zde se své roli odevzdal tak, jak se mu to na normalizačním televizním „nebi“ povedlo jen málokrát. Možná proto mi z toho bylo spíš smutno než do smíchu. Molièrovy šípy kolem střílely - a kdo mohl, je tupil… ()
František Filip a Skapino podruhé. Co tím myslím? Režisér se vrátil k stejné Molierové hře kterou o 20 let dřív natočil se starou gardou - Peškem, Marvanem, Filipovským. Tady Skapino dostal nejen podovu ale i mentalitu a živelnost Menšíka. Máme tu jeho generaci - Sováka, Moučku. Dále Somra a další. Je zajímavé vnímat ten rozdíl přístupu k postavám právě v kontextu toho, že máme stejný otisk režiséra. Ale na druhou stranu je nesrovnatelné porovnání toho šibalského, chytrého Peška s umluveným, improvizujícím a chrličem energie v podání Menšíka. Ten tu vyvádí jak jenom snad Donutil ve Sluhovu dvou pánů. Teď mluvím o zápalu. ()
Komedie ze 16.-18.století mám rád (např. Volpone, Impresário ze Smyrny, Mnoho povyku pro nic). Cením si je pro jejich zábavnost, zběsilé tempo vyprávění a nečekané zvraty. Tady z toho všeho najdu asi jen rychlé tempo. Přesto se skoro celou dobu nudím! Menšík se snaží, ale celou hru nezachrání. Sice nevím, kdo je na vině - autor nebo režisér (nebo kdo vlastně), ale jedno vím - Scapinovi se příště radši vyhnu. ()
Mám velmi ráda tuto komedii, která jako by byla pro Vladimíra Menšíka ušita panem Moliérem přímo na tělo. Viděla jsem ji několikrát a snad ji ještě několikrát uvidím. Stačí se posadit do křesla a nechat na sebe působit tento koncert naší herecké elity a všechny chmury a starosti jsou pryč. Hláška : „ A já do něj tou holí….“ je nezapomenutelná. Živelnému výkonu Vladimíra Menšíka neodolatelně sekundují Jaroslav Moučka, Jiří Sovák a Josef Somr. Myslím, že pokud by pan Moliér někde shůry jejich výkon sledoval, určitě by byl taky spokojen. ()
Televizní adaptace klasické Molierovy komedie byla na obrazovky převedena v pořadí již podruhé (poprvé to bylo v 60. letech a exceloval v ní František Filipovský) a v rutinní režii režijního nestora Františka Filipa má možná opět trochu handicap v příliš komplikované zápletce a podivuhodné koncentraci ,,náhod", tak typické pro kusy klasických frašek, tahle komedie o mazaném sluhovi (její námět je typicky dobový a dá vzpomenout třeba na adaptace Goldoniho Sluhy dvou pánů) má ovšem v této konkrétní inscenaci jednu nespornou výhodu - a tou je živelné herectví Vladimíra Menšíka. Když k tomu připočteme plejádu celé řady dalších hereckých mistrů, vyjde nám z toho jedno příjemně ztrávené televizní odpoledne s archivem ČT... ()
Reklama