Než si pro nás přijde

Rekapitulace života, bilancování, smiřování se smrtí a umírání po hollywoodsku - prefabrikovaně, předvídatelně a lidsky laskavě. Film, na jehož počátku víte, že vykoupení, smíření se a odpuštění se jistě dostaví a vy budete na konci plakat dojetím, respektive, že byste na konci měli plakat dojetím. Vždyť Hollywood neumí brát naději. A když se pláči nedaří, tak nejste hodný člověk a dáte ** hvězdy. Protože jste suchar, kterému bláznivé utrácení našetřených prachů za blbosti připadá divné a nedokážete to nazvat "žitím naplno". Protože vás nedojímá návrat k rodině, o kterém již na začátku filmu víte, že přijde. Kde je morální poselství, které v sobě má třebas Kurosawovo Žít? Kde je tíživá psychologie, již lze nalézt v Bergmanových Šepotech a výkřicích? Tady ne, tady je jen pohlazení, které vás v okamžiku, až vám bude někdo umírat, až vy budete umírat, nechá na holičkách. (25.08.2008)

Naucit se hrat na basovou kytaru. Podivat se do New Yorku. Svest o dvacet let starsiho muze. Svest gaye. Oslavit Silvestr v limuzine. Hrozne se opit v klubu Space na Ibize. Docist Odyssea od Joyce. Zajet si do Kanady na extremni lyzovani. Naucit se surfovat. Zatancovat si na stole. Udelat interview s nekym slavnym a pak se s nim vyspat. Koupit si BMW Gina light. Podkopnout nohy Paris Hilton. Zachranit nekomu zivot a sama pri tom umrit. No, pro zacatek to staci. (04.11.2008)

Klepání na nebeskou bránu je jenom jedno a tohle se s tim vůbec nedá srovnávat, ale i tak je to dobrý drama a občas slušná komedie, ale bohužel na muj vkus je to až přespříliš tlačený do tý dramatický úrovně a na tu zábavnou část, která je hlavně zásluhou Jacka Nicholsona vynikající, nezbývá moc prostoru, což je docela škoda, ale i tak to je film, kterej si určitě zaslouží pozornost už jen kvůli skvělým hereckým výkonům jak Nicholsona, tak i Freemana (09.05.2008)

Hrecký koncert dvou mistrů, kterým scénárista s režisérem střihli obleky přesně na míru. Není to lehké vybalancovat příběh o umírání na rakovinu tak, aby nebyl ani sentimentální, ani necitlivý, zachoval si napětí, nadhled i humor a udržel diváka v pocitovém souznění. Mnozí herci by při chůzi po těchto hraničních čárách stokrát zakopli, ale PÁNOVÉ Freeman a Nicholson to nejen zvládli, ale ještě si to vychutnali. (23.08.2008)

Morgan Freeman ve filmu k Nicholsonovi pronese, něco ve smyslu, že není hlubší než kaluž. Nic nevystihuje the Bucket List lépe. I přes snahu Roba Reinera natočit snímek s určitým sdělením a s ambicí kázat o pravých životních hodnotách, nevzniklo nic lepšího než patetické melodrama, které spíš než rozjímání o životě, nabízí akční závody ve sporťácích (s bouračkami a skoky k tomu), skok padákem a efektní cestu kolem světa před modrým plátnem. No a závěr nepřekvapí, protože ho lze snadno odtušit už od chvíle kdy víte o čem film má být. Takže povrchní mi nepřišla jen postava Jacka Nicholsona, ale film vůbec. Na druhou stranu, je příjemné vidět tyto dva seniory pohormadě, Freeman je sice skoro ve všech filmech úplně stejný kliďas (v dobrém i špatném smyslu slova), ale třeba Nicholsona je vždy zábavné sledovat. (09.03.2012)