Než si pro nás přijde

Po Now is Good další film s podobnou tematikou, u toho předchozího se mi líbil nápad (ikdyž teď zjišťuji, že byl vlastně tak trochu okopírovaný právě od The Bucket List), zde mě zaujaly výborné herecké výkony hlavně ústřední dvojice Freeman+Nicholson. Ale to se dalo očekávat. Filmu by určitě neuškodila ani delší stopáž, já se ani chvíli nenudila a s napětím jsem očekávala co bude dál a jestli konec bude takový, jaký byl. Opravdu hodně působivé a emocionální doplněné skvělým soundtrackem. (03.01.2013)

Dva chlápci si před svou smrtí rozhodnou ještě trochu užít. Kdo jiný by je mohl hrát, než Freeman a Nicholson, obzvláště Nicholson v několika posledních filmech ukázal, že mu role starých dědků prostě sednou jako prdel na hrnec, doslova se v nich vyžívá a dokáže jimi hodně dost pobavit. V tomhle filmu jsem skoro chcal smíchy z jeho cynického pohřebního humoru, to je přesně můj šálek kávy. Filmy o vyrovnávání se se stářím a blížící se smrtí, mě začínají čím dál více bavit, jednak člověk může na chvíli hodit za hlavu svý problémy středního věku a jednak zjistí, že v podstatě o nic nejde, jen o život, a ten je k žití a ne ke starostem, zabýváním se prkotinama a strachování se co by, kdyby. Ono sice je pravda, že nebejt jeden z nich nechutně bohatej, aby si oba utřeli hubu, ale oo není zase třeba brát tenhle film nějak vážně. Což se týká i tradičně amerického trochu mentorského závěru... A bačkorovej seznam je dost dobrej nápad, asi ho začnu sepisovat, pár položek bych už měl. (21.08.2009)

Ještě nejsem mrtvej….. Pokud čekáte komedii, asi nebudete uspokojeni. Sledováním dvou ,,dědků“, jak blbnou v ,,disciplínách“, - které mi nepřipadají nijak zvlášť ujeté - můžete zabít čas, ale vaše bránice zůstane v poklidu. Čeká vás spíš rozjímání o životě, než odvaz. Snad jen pokud víte KOLIK ČASU VÁM ZBÝVÁ, můžete vzít zavděk hledáním odpovědí na otázky typu: NAŠLI JSTE V ŽIVOTĚ RADOST? či PŘINESL VÁŠ ŽIVOT RADOST OSTATNÍM? Pokud však víte (nebo myslíte), že si pro vás ještě ,,nikdo“ nejde, vezměte si k srdci alespoň tolik, ŽE UMÍRÁNÍ JE VESELEJŠÍ, KDYŽ KOLEM SEBE MÁTE NĚKOHO, KDO VÁS MÁ RÁD. Že to není moc veselé? Asi záleží na úhlu pohledu a na tom kolik vám je. (23.08.2008)

...a zase ten premortální seznam! Ještěže nešťastníci s mozkovou či srdeční příhodou zemřou dřív, než si stačí uvědomit, jak moc nejsou IN, že si ho nestačili vypracovat - asi nějaký novodobý bobřík - vytvořit vedle závěti soupis přání a restů, než zemřeš! Už mě to popravdě trochu nudí, stejně jako herecké polohy pánů Nicholsona a Freemana, paradoxně to však byli právě oni, kvůli kterým jsem překousla těch 100 + 2 klišé. Tak a teď jdu shánět sponzory na položky v mém bucket listu, ať nejsem OUT, až si pro mě přijde... (13.05.2013)

Rekapitulace života, bilancování, smiřování se smrtí a umírání po hollywoodsku - prefabrikovaně, předvídatelně a lidsky laskavě. Film, na jehož počátku víte, že vykoupení, smíření se a odpuštění se jistě dostaví a vy budete na konci plakat dojetím, respektive, že byste na konci měli plakat dojetím. Vždyť Hollywood neumí brát naději. A když se pláči nedaří, tak nejste hodný člověk a dáte ** hvězdy. Protože jste suchar, kterému bláznivé utrácení našetřených prachů za blbosti připadá divné a nedokážete to nazvat "žitím naplno". Protože vás nedojímá návrat k rodině, o kterém již na začátku filmu víte, že přijde. Kde je morální poselství, které v sobě má třebas Kurosawovo Žít? Kde je tíživá psychologie, již lze nalézt v Bergmanových Šepotech a výkřicích? Tady ne, tady je jen pohlazení, které vás v okamžiku, až vám bude někdo umírat, až vy budete umírat, nechá na holičkách. (25.08.2008)