Úhel pohledu

O hodnocení jsem dlouho přemýšlel, ale nakonec budu opět hodnej a filmu přiepším. Úhel pohledu si totiž nezaslouží nikterak shazovat. Je sice pravda, že z filmařského hlediska nic moc nového nepřináší a vážný námět je nepříjemně narušován americkou přehnaností a vlastenectvím za každou cenu, ale pro obyčejného popkornového diváka představuje tenhle film takové žně, pro které se určitě vyplatí vymezit si prostor a čas. Velkým kladem je dobře zvolená stopáž, která šlape režisérovi neustále na paty a nutí ho udržovat obrátky na té nejvyšší frekvenci, a pak samozřejmě herci kolem Quaida a Whitakera, jejichž role sice žádnou velkou hloubku nemají, ale každý divák se při pohledu do jejich tváří cítí hned příjemněji. Já ale můžu říci, že bych se cítil stejně spokojeně možná i s partou neznámých herců, protože Travisovi se povedlo stvořit opravdu nenáročný a maximálně zábavný thriller, po jehož zhlédnutí si asi jeden rozmyslí, jestli chce být ještě prezidentem.. (21.01.2013)

Úhel pohledu má tak dynamickou režii bourneovského ražení, že jsem na chvíli zapomněl na své předsudky vůči akčním filmům a uvažoval dokonce i o páté hvězdičce. Jenže s přibývajícími minutami se dostávala na povrch určitá prvoplánovost snímku, kdy scénář začal vršit jedno klišé vedle druhého a v ději se objevovaly logické díry. Moment, kdy unesený americký prezident začne statečně zápasit s teroristy, definitivně rozhodl o pouhých třech hvězdičkách. Přesto nejde o podprůměrný kousek, film má rychlé tempo a nabízí řadu napínavých scén. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)

Zajimavě pojaté zpracování. Nejvíce se mi líbila postava Foresta Whitakera. Jinak musím uznat, že to celé měli teroristi velmi dobře promyšleno, takže 3/4 snímku jsou určitě zajímavě pojaté, ale jak už to tak bývá... tvůrcům jen tohle nestačí a tak na scénu mají potřebu přivést Supermana, který vše a všechny vyřeší (podobné rozuzlení si tenhle film nezasloužil). Takže nastupuje Dennis Quaid ... a to je problém. Posledních 20 minut se nese v pěkně debilním akčním duchu. 55% (29.09.2008)

Španělsko, náměstí, starosta, proslov, prezident, výstřel, zmatek, výbuch, výbuch... Stop! Rewind: výbuch, výbuch, zmatek, výstřel, prezident, proslov, starosta, náměstí... Stop! Další pohled (posuneme se o několik úhlů dál). Play... Vantage Point, roll out! Trochu mi to připomnělo hru: opakuju slova po předchozích lidech a pak přidám své vlastní. A další zopakuje všechna předešlá slova včetně mého a vyřkne své. A tak pořád dokola. Zde samozřejmě v trochu upgradeované verzi. Hlavní ale je, že to funguje. Dynamický spletenec několika různých pohledů na problém. Zajímavý, napínavý a odsýpající stejně rychle jako jedna epizoda jackbauerovky. Navíc absolvujeme prohlídku Salamancy prostřednictvím výborné automobilové honičky s několika působivými crashy. Když si ale začne sám prezident hrát na hrdinu a ufňukaná malá holka kličkuje čtyřproudovou silnicí jako zábavním parkem, napadne mě jenom: wtf nebo ježišmarjá, proč?? Mohlo to být perfektní, takhle "jenom" hodně dobré. P.S.: Drsný look Dennise Quaida by odzbrojil i Ironhidea... 40 miliónů dolarů(rozpočet)/150,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (30.04.2008)

A tak končí ďábelský plán teroristů na jedné malé holčičce, prezidentovi je opět nasazena ochrana, svobodný svět může vydechnout úlevou a pak končíme dřív, než začne pomalejšímu divákovi pracovat mozek. Nápad s několika úhly pohledu a dynamické honičky bohužel nevyváží neskutečně překombinovanou a děravou zápletku. O co že těm teroristům šlo a co že byli zač? (05.09.2009)