Expres

Mám celoživotný odstup od športu a pravidlám, ani obľube amerického futbalu nerozumiem vôbec. Mal som preto oprávnené obavy, či Expres vôbec dokážem dopozerať. Prekvapilo ma však, že to bol viac životopisný, ako športový film a celkom som si ho užíval. Životopisné filmy sa príbehom zvyknú dosť podobať jeden na druhý a záleží iba od ich spracovania, ako ich divák prijme. V Exprese boli hlavné ingrediencie namiešané tak, že žiadna z nich nepotláčala ostatné, ale vytvárala s nimi harmonický celok, či už to bola téma rasizmu v šesťdesiatych rokoch, keď sa to lámalo alebo téma pominuteľnosti úspechov, a v tomto prípade i krátkeho života. Nad štyrmi hviezdičkami zvyknem dosť rozmýšľať, ale v tomto prípade nemám obavy, že by som nimi film nadhodnotil. (17.02.2012)

Jedná se o (v určitých ohledech) přeslazený a historicky nepřesný životopisný film o ohromném talentu amerického fotbalu Ernestu Davisovi, který v době otevřené nenávisti proti afro-američanům dokázal získat Heismanovu(?) trofej pro nejužitečnějšího hráče univerzitního fotbalu. U nás americký fotbal téměř nikdo nezná a já nejsem výjimkou, přesto se ve filmu ukáže několik dalších legendárních jmen fotbalu - Jim Brown, Floyd Little nebo trenér Ben Schwartzwalder(?). Z hlediska historických nepřesností je zápas v Západní Virginii (Mountaineers) úplně vymyšlený a žádné takové projevy rasismu tam údajně neprobíhali (ve filmu ho na zemi mlátí hráči, lidi po nich řvou, hází bordel atd), naopak nejtěžší zápas (ze sportovního hlediska) byl proti rivalům z Pennu, což ve filmu zfoukli nějakým rychlým záběrem a jasnou výhrou o 30 bodů (což ve skutečnosti bylo o 2 body). Naopak to v Texasu se mi to zdálo reálné, akorát scéna po zápase, jak v rámci solidarity šli do černošskýho baru ... tak takhle to vážně nebylo :)) Je škoda, že Ernest Davis zemřel na leukémii v tak mladém věku, protože určitě mohl přepsat dějiny ještě dál.. Po opakovaném shlédnutí měním rating ze 4* na 5*. (27.07.2014)

Mám rád sportovní filmy a mám v nich rad americkej fotbal, paradoxně na něj v reálu vůbec nekoukám, ale mam rád tu jeho tvrdost, rychlost a dynamičnost, takže tohle sem rozhodně nemoh minout a udělal sem dobře, drama to je kvalitní, rasismus to ukazuje sice zbytečně na každým kroku, ale tady to ani nějak nevadí, navíc to je podle skutečných událostí a to tomu určitě taky nějaký to procento přidá. Pokud dojde na zápasy, tak jsou dynamciký, napínavý a umí strhnout, což mam rád, herci jsou taky skvělý, včetně Dennise Quaida, kterej se sem s tim svým kyselým ksichtěním dokonale hodil, takže velká spokojenost, sice Vítězové a poražení stále neporaženi, ale tohle bylo taky výborný (22.07.2009)

Sportovní filmy mají zpravidla výhodu předlohy skutečného příběhu a předem daného napětí plynoucího už ze samé podstaty těchto příběhů. Scénáristé tak mají usnadněnou pozici, a pokud jim práci nepokazí režiséři a herci, obvykle bodují. Expres je přesně ten případ, kdy tato šťastná shoda nastala. Obohacení o motiv rasové averze také vyšlo, jak asi bylo zamýšlené, a tak nevidím nic, proč bych neměl dát plný počet *. (28.04.2012)

Hodně to připomíná Vzpomínku na Titány. Jak by také ne, když je film v podstatě úplně o tom samém, jenomže teď je to z pohledu hráče. Opět sledujeme příběh o složitém prosazování afroameričana ve fotbale v době rasové nesnášenlivosti (obzvláště na jihu USA), kdy nestačil jenom talent a touha po vítězství, ale museli jste mít i správnou barvu kůže. Mám rád sportovní filmy založené na skutečných příbězích, v poslední době se ale v kině setkáváme převážně jenom s fotbalisty, což samo o sobě není úplně špatné, ale dochází k tomu, že filmy si navzájem silně konkurují a vy si prostě chtě nechtě říkáte, že tohle jste už někdy někde viděli. (10.10.2010)