Režie:
Gary FlederScénář:
Charles LeavittKamera:
Kramer MorgenthauHudba:
Mark IshamHrají:
Dennis Quaid, Clancy Brown, Rob Brown, Omar Benson Miller, Nelsan Ellis, Darrin Dewitt Henson, Charles S. Dutton, Justin Martin, Nicole Beharie (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Sportovní drama dle skutečného příběhu černošského hráče amerického fotbalu Ernie Davise, který tvrdou prací a nepřehlédnutelným talentem uskutečňuje svůj sen v době rasových problému šedesátých let dvacátého století ve Spojených státech. (JOHN.NY)
Videa (2)
Recenze (123)
Skvělý, nejenom sportovní, film. Dobová atmosféra je dovedená k dokonalosti, fotbalové scény jsou řízné a nechybí jim šťáva. Dennis Quaid hraje svůj typický archetyp a očividně ho to baví, on má prostě na tyhle drsné, ale spravedlivé a čestné chlapáky patent. Bohužel mladší herecké osazenstvo hraje druhou ligu, ne že by vysloveně kazili, ale mezi Dennisem, jeho staršími kolegy a mladými fotbalisty je prostě herecký rozdíl znatelný a scény, ve kterých jsou mladí osamoceni (a nehrají právě fotbal), se oproti ostatním táhnou a ztrácejí tempo. Škoda, příště to chce lepší casting... 80% ()
Počátky profesionálního černošského působení v oblasti amerického fotbalu...nejen sport, ale rovněž i zbatečně utiskované minority potřebují svých hrdinů...a tento film o jednom z takových je...a je to snímek věru kvalitní, který příběh popisuje s uměním poctivého vypravěče...a ještě cítím nutnost vyzdvihnout Quaidův výkon. Perfektně ztvárněné rozličné charakterové vlastnosti a vnitřní pochody, které se vyvýjejí a střídají ve rozsahu od čisté vypočítavosti až po přátelství a obdiv... ()
Nemám slov - The Express mě totálně rozsekal a ač nejsem milovník dramatu a už vůbec ne sportovního, tak tenhle film si získal stoprocetně místo v mém srdci. Nejoblíbenější hláška: "Takhle se chová bílej katolík?" "Ale já jsem žid." Skvělá stěrka od bělocha, kterej se tím zastal svého spoluhráče černocha, což v té době udělal málokdo. Tenhle film ukazuje, nejen sportovní prostředí, ale také to, jak lidé v té době mysleli, jak i přes všechny předsudky se dokázali hráči jednoho týmu semknout a podržet se, nehledě na barvu kůže, a to nejen jako spoluhráči, ale i jako lidé...jako by žádné barvy neexistovali... TO je ta pravá krása tohohle filmu. ()
Příběh college footballového hall-of-famera Ernie Davise, černocha v době, kdy byla rovnoprávnost stále ještě příliš teoretickým pojmem, zvlášť když jste třeba měli nastoupit na trávníku v běloskvoucím Texasu... V mnohém to připomíná taktéž rasově orientovaný REMEMBER THE TITANS. Je to celkem dojemný film, dobře zahraný, nenudivý, dobrý. ()
Zajímavý sportovní film, který vlastně ani tolik není o vítězstvích na hřišti, ale spíš vypráví o černošském o klukovi, který nemá tolik štěstí. Sice je tu i klasický sportovní vrchol. Byl nejlepší a dokázal to, ale to co se stalo potom, mě vážně dojalo. To už tak ohraný a klasický není. Doporučil bych všem, co jim tolik nejde o sportovní výsledky. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (5)
- Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)
- Ernie Davis byl prvním Afroameričanem, který obdržel Heismanovu trofej (každoročně udělovaná trofej pro nejlepšího vysokoškolského hrače amerického fotbalu). (JOHN.NY)
Reklama