Reklama

Reklama

VOD (1)

Sportovní drama dle skutečného příběhu černošského hráče amerického fotbalu Ernie Davise, který tvrdou prací a nepřehlédnutelným talentem uskutečňuje svůj sen v době rasových problému šedesátých let dvacátého století ve Spojených státech. (JOHN.NY)

Videa (2)

Trailer

Recenze (122)

junxi91 

všechny recenze uživatele

Jojo, těžké časy rasismu v 50. a 60. letech v Americe, které omezovaly spoustu talentovaných černochů v tom, aby se někam dostali. Ne jinak tomu bylo také v případě Ernieho Davise. Ernie Davis je mladý Afroameričan vyrůstající v Pensylvánii se svým strýcem Willem Davisem Jr. na konci 40. let 20. století. Davis žije se svou širší rodinou, včetně svého dědečka Willieho 'Pops' Davise, který ho vede a vzdělává. Davisova matka Marie Davis se nakonec vrací do jejich bydliště, aby informovala rodinu, že se znovu provdala a nyní si může dovolit vychovávat Ernieho ve svém vlastním domě v Elmiře v New Yorku. Zde Ernie zažije svůj první incident s bílými dětmi. Sbírá totiž s kamarádem láhve na kolejích v území, kde mají černí zákaz vstupu. Jeho kamarád naskočí na vlak a ujede, zatímco Ernie se rozběhne a celé obrovské přesile uteče a dokonce se mu povede zachránit také ty lahve. Po přesídlení do Elmiry se Davis zapíše do Fotbalové ligy pro dorost a na hřišti vyniká jako běžec. O několik let později hlavní trenér fotbalové univerzity Syracuse, Ben Schwartzwalder, hledá nového běžce, aby našel náhradu za Jima Browna, který promuje a dokončuje svou celoamerickou seniorskou sezónu. Schwartzwalder je ohromen Davisem poté, co zhlédl záběry, jak Davis hraje za Elmira Free Academy a povede se mu dostat jeho tým na státní šampionát. Schwartzwalder přesvědčí Browna, aby ho doprovázel na náborovou návštěvu za Davisem a jeho rodinou v naději, že ho naláká, aby se zavázal hraní za Syrakusy. Po jejich návštěvě se Davis rozhodne zapsat do Syrakus a na ostatní školy se vykašle. Takže to vypadá, že Ernieho čeká v Syrakusech pořádná kariéra. Na začátku školní fotbalové sezóny 1959 Davis okamžitě exceluje ve hře za univerzitní tým, čímž dovede Syrakusy k vítězstvím nad několika vysokoškolskými fotbalovými týmy. Poté, co Syrakusy porazí UCLA a zakončí základní sezónu bez porážky, se tým rozhodne hrát s 2. Texas Longhorns v Cotton Bowl Classic. Před zápasem dostávají univerzitní úředníci dopisy, ve kterých je jim vyhrožováno, že na Davise zaútočí, pokud bude hrát, ale Schwartzwalder i Davis hrozbám vzdorují. Prostě ten negr nesmí nastoupit! Během hry 1. ledna 1960 se Davis odvážně pokouší dovést svůj tým k vítězství, ale brzdí ho zraněná noha a rasově zaujatí rozhodčí. Nehledě na nepřátelsky naladěné publikum, které mu nadává do negrů. Ernie se i přes bolest nohy a odpor publika vrací do hry, aby svému týmu vyhrál šampionát. Ke konci hry Davis skoruje rozhodující touchdown, čímž zajistí svému týmu vedení. Zápas končí vítězstvím Syrakus a jejich prvním národním šampionátem. Po hře se pro oba týmy koná banket, ale když se Davis ani další dva černošští spoluhráči nesmí zúčastnit, zbytek syrakusského týmu s ním na projev solidarity odchází. V roce 196 Davis i přesto, že je černoch, vyhraje Heisman Trophy. Stane se profesionálním atletem v NFL a podepíše kontrakt s Cleveland Browns. Bohužel, rasismus není to jediné, co Ernieho trápí - často mu teče krev z nosu, což znepokojuje zejména jeho přítelkyni, a ukáže se, že trpí leukémií. Díky tomu nemůže ve své kariéře pokračovat, zato však najde za sebe náhradu v podobě mladého Floyda Littla. Velice smutný konec krátkého života tohoto sportovce, který si během kondolence získal sympatie prezidenta Kennedyho nejen jako sportovec, ale také jako občan. Já díky tomuto filmu trochu lépe pochopil pravidla tohoto brutálního a kontaktního sportu se spoustou čar, podivným míčem a nesrozumitelnými pravidly. () (méně) (více)

Mičl 

všechny recenze uživatele

Už dlouho jsem neviděl film z prostředí amerického fotbalu. Kombinaci tohoto sportu, dramatu a reálného lidského osudového základu mám v oblibě. Zase u toho musel být Dennis Quaid aby to šlapalo, třetí podobný co jsem s ním viděl a zaručeně nejlepší výkon. Jen tak dál víc poddaných se vztyčenou hlavou pro krále tohoto žánru Any Given Sunday. ()

Reklama

Armin82 

všechny recenze uživatele

Po dlouhý době jsem na jedný z trapných komerčních televizí narazil na slušnej film, aniž by byl 20 let starej. Tohle pro mě bylo příjemný překvapení. Pro životopisný filmy slavných lidí či sportovců mám slabost a tento snímek se mi líbil. Dennis Quiad i hlavní fotbalový hrdina zahráli velmi slušně a rozhodně jsem se nenudil + mne rozhodně nenechalo chladným přiblížení tehdejší stupidní problematiky alá barva pleti...to jsem nikdy nepochopil---> 80% ()

Vejrrr 

všechny recenze uživatele

Po dlouhé době zaznamenávám přímý atak na mojí TOP 10 sportovních filmů (viz. profil). A pro zajímavost - vypadává kolega z "odvětví amerického fotbalu" snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday). Ikdyž pohled na tuto hru je v obou filmech nesporně jiný. Oproti vrcholovým sportovcům mi je mnohem bližší životní příběh univerzitního hráče Ernieho Davise. Stejně jako je mi bližší otázka rasy (minulost) než otázka peněz (budoucnost). Nesrovnávám filmy, jen říkám proč právě The Express mám od dnešního dne tak rád. Právě zmíněná otázka rasy je v tomto filmu dominantní, uvěřitelná a silná. Moc se mi líbilo vyobrazení skutečné reality v tom, kdy si Ernie chvíli myslel jaká bude hvězda a jaký bude mazánek trenéra, který ho do světa sportu dostal. Několikrát tomuhle klukovi spadl úsměv z tváře, nejednou musel snášet ponížení kvůli barvě svojí pleti a vzdávat se svých snů. Jen těžko si můžu přát (i díky famózní práci režiséra) lepší sportovní snímek v tomto duchu... ()

predators 

všechny recenze uživatele

Myslím, že nemá cenu porovnávat neporovnatelné. Stejné napětí, stejná problematika "barevných" a stejné nebo podobné výsledné snažení. Jen ten sport je jiný. A ikdyž fotbalu zrovna neholduji, bavil jsem se stejně dobře jako u basketu, hokeje a zase basketu. :-) Opravdu podařený expres... 80% ()

Galerie (31)

Zajímavosti (5)

  • Ernie Davis se stal prvním Afroameričanem, který byl jedničkou draftu do slavné NFL od roku 1962. (Koldyn)
  • Na začátku filmu kouká Ernie (Rob Brown) s dědečkem na baseballový zápas, kde exceluje Jacke Robinson a Ernie dědečkovi říká, že Jackie je jeho vzor a chce být jako on. Načež na konci filmu, když vede rozhovor Ernie s Floydem Littlem (Chadwick Boseman), Flod mu povídá, že právě on je jeho vzor a chce být jako on. A právě Chadwick Boseman hraje o 5 let později Jackieho Robinsona ve filmu 42. (Attia)
  • Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)

Reklama

Reklama