Edith Piaf

Film, kterému bych chtěl dát o hvězdu míň, ale nějak to nejde. Snad až na samotný konec se nevidí takhle nezvládnutá režie. Nic proti přeskakování 50 let sem a tam, ale jednotlivé úseky byly často useknuty před pointou a beze smyslu. Navíc nechápu, proč někdy byl uveden ukazatel toho, o jaký se zrovna jedná rok a někdy (když to bylo vyloženě žádoucí) nikoliv. Mrzelo mě, že se film zabýval téměř jen tragickými okamžiky života umělkyně. Působí to vypočítavě. Jakoby bylo nějakým příkazem, že biografie slavné osobnosti musí být strašně smutná a srdceryvná. V souvislosti s tím byl dán minimální prostor hudbě, obzvláště naložení s písní L’Accordéoniste bylo tristní, vlastně i La vie en rose, podle které se film v USA jmenuje, se tak nějak snímkem proplétá, ale nikdy nezazní pořádně, Padam...Padam... je useknuta před vrcholem, kvůli ději samozřejmě, jedině snad Non, je ne regrette rien se dočkala pozornosti, jakou si zaslouží a je tak spolu se scénou Marcellovy ztráty nejsilnějším okamžikem celého filmu. Marion Cotillard je hodně dobrá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že po většinu času vypadá tak nějak moc mladě a přitažlivě ve srovnání se skutečnou Edith. Každopádně přes tyhle výhrady se jedná o emocionálně silný film, kterému hodně pomáhá už samotné téma. Vnitřím pocitem bych cítil tři hvězdy jako nemístné hodnocení, ale bylo by dost možná zasloužené. (25.05.2009)

Režisér Dahan zanevřel na chronologické pravítko, místo toho si zaskákal časem a mě to nemátlo, mně se to líbilo a líbila se mi moc i Marion Cotillard, protože zahrála Edith Piaf nezapomenutelným způsobem. Kromě závěru, který jsem samozřejmě probrečela, na mne udělala velký dojem ještě jedna zcela nenápadná situace - když se jí mladá novinářka na pláži ptala, pro koho ten svetr plete. "Pro toho, kdo ho bude chtít nosit". Myslim, že takhle nějak to měla se vším. (23.02.2008)

Počúvať hudbu Edith Piaf by pre mňa predstavovalo nočnú moru (snáď to skúsim niekedy po 50ke), ale v rámci životopisného filmu mi to vôbec neprekážalo. Hovorí sa, že pre mužov je to, čo sa odohráva v ženskej hlave, mimo ich schopnosti chápania. Rovnako je to aj s umelcami, no a keď sa to ešte skombinuje, plus alkohol....radšej ani pomyslieť. Alebo si o takej žene radšej pozrieť film. Dahan natočil životopis bez výraznejšieho autorského vkladu (snáď okrem dlhších scén bez strihu), čo je iba dobre, pretože takýto typ filmov by mal oslavovať človeka, o ktorom rozpráva a nie vizuálny štýl režiséra. Je to film Marion Cotillard, zvyšné postavy nedostávajú poriadny priestor, zato ich predstavitelia sa snažia, čo to ide. Dokonca aj Sylvie Testud dokáže vyzerať celkom sexy. Nás poteší niekoľko cameo výstupov českých hercov, ale ako býva zvykom, radšej nežmurkať. Marek Vašut na to už dávnejšie upozorňoval a špeciálne v jeho prípade to platí doslova. Oscar za najlepšiu ženskú úlohu je v najlepších rukách. (03.01.2013)

Typický příklad toho, jak jeden herecký výkon dokáže povzvednout celý film. Výkon Marion Cotillard je totiž opravdu něco nezapomenutelného. Kdo by ještě před pár lety tušil, že holka která se vozila ve francouzském taxíku jednou předvede něco tak fenomenálního a dostane po právu Oscara. Jinak je to ale další z řady životopisů, který má také jeho klasické neduhy a navíc je to opravdu chaotické. Život Edith Piaf jsem opravdu moc neznal a tady mi dělalo někdy práci se vyznat, kdy se to vlastně odehrává. Tohle Olivier Dahan trochu nevychytal. 70% (06.07.2008)

Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%. (19.04.2009)