Edith Piaf

Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání. (16.06.2007)

Film, kterému bych chtěl dát o hvězdu míň, ale nějak to nejde. Snad až na samotný konec se nevidí takhle nezvládnutá režie. Nic proti přeskakování 50 let sem a tam, ale jednotlivé úseky byly často useknuty před pointou a beze smyslu. Navíc nechápu, proč někdy byl uveden ukazatel toho, o jaký se zrovna jedná rok a někdy (když to bylo vyloženě žádoucí) nikoliv. Mrzelo mě, že se film zabýval téměř jen tragickými okamžiky života umělkyně. Působí to vypočítavě. Jakoby bylo nějakým příkazem, že biografie slavné osobnosti musí být strašně smutná a srdceryvná. V souvislosti s tím byl dán minimální prostor hudbě, obzvláště naložení s písní L’Accordéoniste bylo tristní, vlastně i La vie en rose, podle které se film v USA jmenuje, se tak nějak snímkem proplétá, ale nikdy nezazní pořádně, Padam...Padam... je useknuta před vrcholem, kvůli ději samozřejmě, jedině snad Non, je ne regrette rien se dočkala pozornosti, jakou si zaslouží a je tak spolu se scénou Marcellovy ztráty nejsilnějším okamžikem celého filmu. Marion Cotillard je hodně dobrá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že po většinu času vypadá tak nějak moc mladě a přitažlivě ve srovnání se skutečnou Edith. Každopádně přes tyhle výhrady se jedná o emocionálně silný film, kterému hodně pomáhá už samotné téma. Vnitřím pocitem bych cítil tři hvězdy jako nemístné hodnocení, ale bylo by dost možná zasloužené. (25.05.2009)

Marion Cotillard je v roli Edith tak uvěřitelná a skutečná, až z toho mrazí, ale jinak veliké zklamání. Jako kdyby Olivier Dahan roztrhal biografii Simone Berteaut na jednotlivé stránky, ty pak tahal z klobouku a lepil dohromady v náhodném pořadí. A protože znám knihu velice dobře, mrzí mne velice, že obraz Edith Piaf je ve filmu...přinejmenším pokřivený. (30.07.2009)

Jako první bych chtěl říct, že Marion Cotillard je tu fakt superexcelentní. Samotný film je natočen hodně dobře a dost scén ve mě vyvolalo emoce. Jen je to prostě hrozně divně rozházené. Bylo dobře, že jsem na to koukal s mámou která zná životopis Edith Piaf, protože jinak bych se moc nechytal (nebo i chytal ale spíš bych různé skutečnosti jen tušil než na beton věděl.) Dahanovi slouží ke cti, že chtěl film trochu oživit, ale s jeho emocionální zručností by bylo lépe kdyby to bylo vyprávěno chronologicky. Hudba výborná a Marion Cotillard ještě jednou, brilantní herecký výkon. (07.02.2008)

Velmi dlouhý film o ženě, která přes své těžké dětství došla k nesmrtelnosti. Její hlas vyvolává emoce, mrazení v zádech, husí kůži a všechny podobné chvíle kdy každý člověk cítí, že žije. Její osobnost není taková jak by člověk čekal. pro mě osobně je silně nesympatickou postavou světa hudby, která vedle svého dokonalého hlasu byla ženou, kterou bych nechtěl znát. Můj odpor k ní je bohužel tak veliký, že pravděpodobně ani nedocením tento snímek, který však vystihuje nejen její osobu, ale i její život a nebojí se ukázat mnoho toho špatného z jejího života. Je těžké milovat a obdivovat snímek o člověku, který je vám odporný. Olivier Dahan natočil zajímavý snímek, který je možná příliš dlouhý, ale vystihuje svět, v kterém Edith Piaf žila stejně jako její osobnost a smysl života. Vizuálně film vystihuje všechno co má. Od škaredosti uliček Paříže a venkova až po přepych Ameriky. Milovníci jejích písní budou v sedmém nebi. Přesto mám pocit, že ten film tvoří jen a pouze hlas Edith Piaf, bez kterého by nebylo nic co by způsobilo emoce. Je to škoda, protože využívat jen nejsilnější zbraň stále dokola po 140 minut dlouhý film opravdu omrzí. (10.02.2008)