Edith Piaf

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!! (23.07.2007)

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome. Jen jedinkrát uviděla La Vie en Rose, ale přesto na sklonku dramatického života z posledních sil zpívala: Non, je ne regrette rien.____ Já lituji toho, že režisér a scénárista Dahan na počátku plavby utápí diváka v hromadě střípků a zběsilým cukáním časem maskuje autorskou bezradnost. Přerývané vyprávění ve stylu dadaistické mozaiky připomíná vynechávající paměť předčasně zestárlé trosky, ale k porozumění složité osobnosti francouzské ikony tak málo nestačí. Z podprůměrných vod film vytahuje jen nezapomenutelný hlas Edith Piaf z nahrávek a chameleonsky přesná Marion Cotillard... (07.07.2007)

| Scenár: Isabelle Sobelman, Olivier Dahan | Hudba: Christopher Gunning, Édith Piaf | Produkcia: Alain Goldman | Distribúcia: Picturehouse | Štúdio: Légende Films | Rozpočet: 25 miliónov $ | Tržba: 86,274,793 $ | 4 len z rešpektu k legende a kôli famóznemu výkonu Cotillardovej. Ako biografický film to pre mňa nemalo potrebný šmrnc a tempo. (27.04.2010)

Non, rien de rien... Non, je ne regrette rien... Být o samotě, možná se na konci i rozpláču. Hudbu Edith Piaf mám hodně ráda a už delší dobu jsem tento film chtěla vidět. Nakonec jsem ho sice neviděla zrovna v nejpříznivějších podmínkách, ale přesto ohromil. Marion Cotillard byla úžasná a celkově bych to označila za hodně silný film, možná dokonce nejlepší filmový životopis, jaký jsem kdy viděla. Samozřejmě, o Edith Piaf určitě bylo co točit. A myslím, že film nelhal - rozhodně to byla silná a odhodlaná žena, která nakonec přes všechny strasti ve svém životě ničeho nelitovala. ~(4,6★)~ (26.09.2010)

Francie, zpěv, známé chansony, umění, kabaret, láska... Prostě Edith, vrabčák, zpěvačka s velkým Z. Edith je pro mě fenomén, láká mě a vždycky se na ni těším. O to víc jsem vždycky zklamaná, nevím proč, ale ať už ji vidím ve filmové, nebo divadelní produkci, nakonec mě příběh nechá chladnou a chvílemi i dost nudí. Nevím, čím to je, například tohle zpracování má v sobě spoustu nápadů, systém vyprávění ději určitě dodává napětí a kamera s celou scénografií utváří požadovanou atmosféru. A stejně..mě ten děj nějak..nenadchnul. Ale i tak nejspíš, až se o Edith natočí nový film, až ji budou dávat někde v divadle, i tak na ni nejspíš půjdu. A to je možná ono - Edith může mít spousty chyb, může být chvílemi nudná, otravná, ale přesto má v sobě něco, co strhává davy fanoušků. (25.09.2010)