Neuvěřitelný život rockera Coxe

Veľmi dlho som sa rozhodoval čo mám dať. Rozhodovanie medzi troma alebo štyrmi *. Nakoniec som sa rozhodol pre tri, ale nie preto že by to bol zlý film. Appatow opäť dokázal že jeho komédie - 40 old virgin, knocked up, superbad, forgetting sarah marshall sú jednoducho svojské a výnimočné. Sú to filmy pri ktorým stačí len vypnúť a vy sa necháte unášať príbehom ktorý síce trocha haspruje ale inak je to kráľovská zábava. V tomto prípade sa jedná tiež o kvalitný scénar. Scény s presleym , the beatles, patrickom duffym a tak isto súboj na mačeti alebo posledných 15 minút sú neskutočne dobrých a s tých scén sa vyťažilo maximum a je to vidieť. Reilly si svoju úlohu vychutnáva a musím priznať že jeho Dewey bol sympatický a jeho napodobňovanie Johnyho casha - tým že neustále rozbíjal umyvadlá bolo fantastické. Jediné čo mi vadilo bolo to že je to paródia. im not there, walk the line, ray. Je to tam strašne vidieť a vzhľadom že nemám moc rád paródie lebo originál je originál a plus preto lebo nevidím zmysel v životopisných filmoch o umelcoch kde s uvedených parodovaných filmov najviac vynika im not there a to ani nie je životopis. Celkovo to ale chrlí originalitou a je veľmi príjemné že dewey nahral pár pesničiek a že sú naozaj počúvateľné a keby sa jednalo o skutočnú postavu povedal by som si " wow no toto" takto je to opäť skvelá komédia, ktorá vás rozosmeje, nebudete na nič myslieť a plus s peknými pesničkami, odhalenými prsiamy a jedným odhaleným vtákom a animovanou sekvenciou s the beatles. Ale s princípu, kvôli tomu parodovaniu. Appatow dokáže byť totiž originálny a tu sú tie odkazy až príliš okaté. (16.09.2008)

Tenhle kousek jsem viděl v Director's cutu a je opravdu tvrdý oříšek. Já se celou dobu výtečně bavil. Ale to je tím, že mám rád parodie (a tahle opravdu nemusela jít po kolena do bažin plýtké zábavy, jako jiné dnešní parodie které se tímto probrodí do kategorií B až C), viděl jsem většinu filmů z "vlny hudebních biografií" a osobnosti a období na které se zde naráží mi nejsou neznámé. Občas to bylo až moc "ujeté", ale i tak ty dvě hodinky příjemně utekly. (22.04.2008)

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)

Už jsem měl dobrý pocit, že máme na čas jalových parodií typu BULSHIT a SCARY MOVIE dost, ale s vlnou "hudebních" biografií (RAY, WALK THE LINE, IM NOT THERE, CONTROL) se teď vyrojila i jejich první parodie, která si utahuje především z prvních třech jmenovaných. WALK HARD. Sofistikovaný humor nečekejte, herecké výkony nic moc (nechtějte mě rozesmát tím přirovnáním k FORRESTU GUMPovi), Johna C. Reilly jsem měl dosud v paměti za herce jiné kategorie a ne za performátora laciných záchodových fórů a korunu tomu nasadil podpis Judda Apatow (autor ZBOUCHNUTÉ) pod scénářem. Tohle je příliš laciné (a místy nudné i na svých 100 minut) na to abyste s tím ztrácely čas a par vydařenějších momentů (Deweyho hippie období a dva momenty s Patrickem Duffym) to nezachrání. (09.04.2008)

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)