Neuvěřitelný život rockera Coxe

U prvoplánové parodie na životopisná dramata muzikantů byste nečekali, že bude hudební vložka tak kvalitní a chytlavá. Hlavně ústřední Walk Hard nebo Guilty as Charged jsou pecky a přímo z nich čiší legendární Cash. JCR byl pro mě vždycky až ten další a třeba Ferrella, se kterým si je typově nejpodobnější mám o něco radši. Každopádně tady hrozně mile překvapil, i když mě primárně nalákala Jenna Fischer. (16.10.2020)

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)

Kdybych tak nežral Walk the Line a Raye, asi bych hodnotil níž. V Deweym Coxovi je spousta ultimátních gagů i hlášek, ale taky se často šlape absolutně mimo. Zachycení všech dobových atmosfér je skvělé, nahoru to táhne vynikající Reilly, fajn písničky a neskutečně hot Jenna Fischer, ale kdyby se tvůrci zbavili některých přetažených fórů (Beatles, běsnění ve spodním prádle), mohlo to dopadnout ještě mnohem lépe. 7/10 (Director's cut) (24.03.2008)

Walk the Line patrí u mňa jednoznačne na prvé miesto a toto je jeho celkom slušná paródia. Vôbec som nevedel o čom tento film je ale už po prvých štyroch slovách ma napadla podobnosť práve s WTL a o pár sekúnd, keď som uvidel siluetu muža opretého o stenu, začínal som tušiť o čo asi pôjde :) Väčšina ftípkov sa naozaj vydarila, skutočne som sa schuti zasmial ale ku koncu to mierne strácalo na kvalite. No a hudba, pri prvom zhliadnutí ma až tak veľmi neoslovila ale keď som film videl druhý krát (o týždeň, asi som mal lepšiu náladu) sa mi celkom zapáčila :) (75%) (23.03.2011)

"Je to Ďáblova hudba." Hudba hvězdného Deweyho Coxe zabíjí, nejbližší ho nemají rádi, ale on stále věří, že vězení a detox ho změní. Ač Dewey Cox nikdy neexistoval, tak životopisný film o něm obsahuje moc fajn muziku a jeho největší výhodou je, že se, na rozdíl od seriózních počinů, ani na chvíli nebere vážně. John C. Reilly, se svou dvaačtyřicetiletou vizáží, neváhá tvrdit, že je mu 14 či 71 let, pěje vše od akustických protestsongů po punk, a když má čas, tak si zamedituje s prapodivnou kapelou zvanou Beatles. Já se přitom zkrátka bavil a tak mohu tento snímek doporučit každému, kdo dokáže unést skutečnost, že ani při hudebníkových depresích nedostane drama šanci konkurovat slzám smíchu. (15.07.2012)