Spálené vzpomínky

"A teď mě chyť za ucho a masíruj mi lalůček !!" ;) Nejzajímavější, nejosobitější a především lidsky nejvěrohodnější sdělení Spálených vzpomínek alespoň pro mě tkví právě v této replice.. Neboť ženy nacházejí zalíbení v různých obsesivních bizarnostech, stejně tak i Berryina vdova Audrey, ač to tvrdohlavě popírá, si vytvořila závislost na dost podivném mechanismu..;) Po vizuální, byť ty úmysly s trapně esteticky plochými motivy v podobě velmi podivných úhlů kamery či prvoplánovitého nasvícení jsem poněkud nepochopil, a hudební stránce se dánské režisérce podařilo natočit velmi zvláštní film, který však jako drama s prvotním cílem vyvolat v divákovi potřebné emoce kulhá jako stará chromá kobyla.. Del Toro a David Duchovny se opravdu moc snaží, přičemž oba dva byli víceméně do svých rolí vybráni naprosto prvoplánovitě bez jakéhokoliv prostoru pro vývoj postav, bohužel za vlasy tak mocně přitažený kýčovitý scénář plný klišé, až to bolí, i neschopnost tvůrců se rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydat, jim nedává příliš prostoru, nehledě na naprosto nechronologické vyprávění příběhu, který se nakonec stává tak myšlenkově roztříštěným, až ve výsledku nedokáže sdělit vůbec nic, natož vyvolat nějaké hlubší emoce, přičemž téma drogy, smrt a hledání se by jistě mělo vyvolávat přinejmenším znepokojení či úzkost.. Tragická kýčařka Susanne Bier pro mě osobně platí za nesmírně přeceňovanou tvůrkyni, která si hraje na umění a jen tupě stylisticky opisuje od jiných skutečných režisérů, kteří mají naopak svá formální ozvláštnění žánru velmi dobře promyšlená.. [ Dabing 7/10 ] Velmi zdařilá záležitost Tvůrčí skupiny Josefa Petráska s dialogy a režií Filipa Jančíka. Potěší i tradiční spojení Duchovny, Cigánek. (11.08.2013)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj. (05.01.2009)

Susanne Bier potvrdila neskutočnú formu a znovu zaútočila ďalším príbehom z (amerického spôsobu) ľudského života. Emócie sa u mňa tentokrát nedostavili vo veľkom návale, ale bolo ich cítiť počas celého filmu. Nielen záver je nabitý silnými momentami, ktoré diváka vedia poriadne rozhodiť. Niekedy nebolo jasné kam bude film vlastne smerovať, pretože drogová závislosť vs. úmrtie člena rodiny sú dosť husté témy na súčasné spracovanie a bolo cítiť, že niekedy z toho nevedeli vykľučkovať ani tvorcovia. V podaní dvoch oscarových hercov je ale cítiť maximálne vžitie sa s postavou, ale Duchovny im pekne šliapal na päty. 80%. (09.01.2009)

Bravó Benicio! Pri tomto filme som si uvedomila, že on sa pre herectvo narodil a je pre neho poslaním. Fantastický výkon! Zaujímavý príbeh, ktorý sa neprehupol do trápnych momentov, ktoré silou mocou tlačia na emócie diváka, ale dačo tomu aj tak chýbalo... No keby bol Del Toro vo filme sám, dávam hneď 5*. (13.12.2009)