Spálené vzpomínky

Pred Spálenými spomienkami varujem divákov, obľubujúcich jasne danú a rozvíjajúcu sa zápletku, dejové zvraty, milostné vzplanutia a jasný koniec. Doporučujem ich vnímavejším divákom, ktorým stačia ku šťastiu dobré herecké výkony a dotyk reality. V tomto filme sa skľbil dvojí prístup k realizmu, totiž život zobrazenie života "socky" a života strednej vrstvy a ich konfrontácia. Je to akási kombinácia európskeho artu (už podľa mena režisérky) a americkej nezávislej drámy, ktorá ale nemá vzhľadom na komornosť oscarové ani komerčné ambície. Je to typ filmu, ktorý sa absolútne nehodí do multiplexov, ale klubové kiná ich tiež nezaradia do programu, pretože európskeho artu a amerického nezávislého filmu je tiež obrovské množstvo a takýto film si distribútor nedokáže typovo zaradiť. Tak ostáva DVD, ale väčšinu divákov príjemne prekvapí až v televízii. (12.08.2013)

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj. (05.01.2009)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Susanne Bier mě začíná hodně bavit. Navzdory tomu, že je žena, troufám si tvrdit, že dokáže zaujmout opačné pohlaví. Benicio Del Toro zaujal zase mě. Jak obřadně předané, jak trefné a jak důvěryhodné. Vůbec si neuvědomuji, že bych ho někde někdy viděla, ale tady mi zůstane v hlavě jeho obrázek hodně dlouho. Halle mě trochu zklamala, její výraz je hodně podobný výrazu psychiatrovy manželky z Gothiky (než se to tam zvrtlo). Tím se její autenticita, pozice matky v trýznivé situaci, v tomhle filmu v mých očích snižuje, a to rasantně. Oproti tomu dva výše zmínění to napravují skoro k dokonalosti. Komorní drama na téma vyrovnání se se ztrátami, ať už jsou jakékoli, a i s obvyklými nálezy, je pro mě zas jednou konečně pořádným dramatem. (27.11.2011)

Samotný příběh sice není nějak nadmíru originální ani extra šokující, ale forma, jakou je podán, společně s hereckými výkony, je naprosto zničující. Přestože druhá polovina snímku lehce postrádá to, co první dělalo natolik výjimečnou (skvělé vybudování děje - ještě nikdy mě tolik nedojala smrt "vedlejší" postavy ve třetině filmu; výborná režie a hlavně skvostně dynamický střih), si film po celou dobu drží své tempo a nesleví z požadavků na divákovu pozornost ani trochu. Za to samozřejmě do značné míry může nejen nadstandardní Halle Berry, ale i opět bezchybný Del Toro, jemuž zde ovšem poněkud zlehčila situaci role Dr. Gonza z roku 1998 ;))) Není to z mé strany jednoznačných pět hvězd, ale myslím, že si na tento zážitek budu pamatovat a kdykoli si jej rád zopakuju. (17.01.2008)