Vlkodav z kmene Šedých psů

Přeefektované, neuspokojivé a téměř až nechtěně směšné finále sráží Vlkodava do zbytečně průměrných vod. Tedy do vod kam jeho ušpiněná východní nátura ani náhodou nepatří. On totiž chasník co si svou cestu ke slávě krvavě prosekává zapařenými lesy skrze tucty protivníků v době, kdy přes všechny ty rodinné fantasy není pomalu ani kam šlápnout, vyloženě potěší. Zvlášť, když ho zuby nechty podporuje Rybnikovova hudba, která i z tak odpadových scén jako je ta flashbacková z dolů dokáže vymlátit první poslední. (30.05.2009)

Čistokrvná fantasy, ktorá ma v sebe tú správnu pohanskú surovosť. Scenár je možno len zlepenec niekoľkých epizód, ale vizuálne sa je na čo pozerať. Vlkodav je jeden z najsympatickejších týpkov s mečom (prípadne, na čo sa pri "našich" predkoch často zabúda s kopijou). Film má bližšie ku CONANOVI ako k LOTRovi, ale aj tak má pôsobivú Jacksonovskú výpravu. Dobrodružná romantika ma aj napriek chybám filmu dostala, podobne ako pri menej vydarenej CESTE BOJOVNÍKA. Fantasy žije... (23.10.2008)

„Zovi menja volkodavom.“ Jestli se mi v poslední době těžce hodnotilo přísně, tak to bylo v případě Vlkodava. Tato temná fantasy má totiž skoro všechno, co by měla mít - mlhu, déšť, kamení, správně „slovanskou“ filmovou atmosféru, putování blaty a smíšenými lesy... prostě věci, které mám jako dávný milovník S&S žánru rád. Našlo se i pár dost silných (v rámci žánru) scén - patřím ke staré drsné škole, která chlapáctví ve filmech hodnotí spíš podle zarputilosti mlčení a podmračenosti pohledů hlavních kosičů. Jenže bohužel - až příliš mnoho věcí má tento film navíc. Přes co jsem se nedovedl přenést, není ani tak „předigitalizovaný závěr“ (Kordus), pasáže z Conana, Aragorn a nakonec snad ani ten netopejr (zoologové prominou), co chytá v letu půlkilové šutry. Deus ex machina (Mi Nü-Chai) k žánru tak nějak taky patří. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Proč si rozpočtem (a nakonec ani fantazií) nikoli chudý projekt musí vypomáhat tak zoufalými klišé, polopatičností hodnou pětiletého diváka (především úvod), kreténským střihem (snad v každé bitce si toho všimnete) a všudypřítomnými veskrze debilními oslími můstky, to nepochopím. Snaha „dohnat a předehnat“ (gudaulin) je tak zoufalá a křečovitá, že jsem to neustál - mimochodem „velkovlastenecká“ hudba mi v tom také moc nepomáhala. „Srdceryvný happy end“ (monolog) mi nevadí (kde jinde než v pohádce má příběh končit šťastně), ale úplně bych předělal začátek, vynechal velké množství scén (letící slaměný pták - wtf k čemu to?, uřvanou scénu na můstcích v Lidojedově hradu, flashbacky, rádoby komickou vložku u jezerních lidí jako vystřiženou z Mrazíka a mnohé další - půlhodinové zkrácení by film možná zachránilo), tomu vyžehlenému staříkovi bych zakázal křísit všechny na potkání a v neposlední řadě bych propustil z týmu vlásenkářku. Potom by to nebyla pouhá přitroublá (ale zase zbytečně přecákancovaná) pohádka pro menší děti.             V této podobě předloženou práci jsem nucen hodnotit jako nepřiměřeně eklektickou, bez vlastního přínosu a trpící přemírou formálních nedostatků. (03.08.2010)

Jedno je určite isté. Ruská kinematografia sa v poslednom desaťročí opäť našla. Toto je jeden z príkladov. Síce z umeleckej stránky nie ten najlepší, ale technickou stránkou určite. Film vám pripomenie staré ruské rozprávkové eposy ako napr. ILJA MUROMEC alebo knižnú zbierku KRÁSA NEVÍDANÁ. Je však vo viacerých prípadoch zdĺhavý a to celok kazí. Zopár tých skvelých bojových či trikových scén už snímok nezachráni. Škoda, mohla to byť veľmi dôstojná konkurencia západným fantasy snímkam. (25.10.2010)

Zajímavá syntéza, čerpající z literatury (Červeňák / Žamboch), PC her (Gothic / Arena) a Barbara Conana, rozšířená o ve východní mytologii nepostradatelnou úlohu Bohů. Tvůrci si zkrátka předeslali poctivě naplnit schéma fantasy žánru swords & sorcery a po celý čas filmu tak pilně činí. Bohužel. Problém je totiž následující: Každý takový příběh o pomstě začíná iniciační událostí (zde smrt rodičů) a končí jakýmsi finále (konfrontace s hlavním zlem). Ovšem to, co produkuje film mezi, je jen jakási výplň, naprosto pochybně přišitá k hlavní linii. ____ Model „zero to hero“ zde neplatí, protože Vlkodav, nereálná postava v nereálném prostředí, je hero už od začátku, a lze tudíž vychutnávat jeho kousky (sic bitvy jsou hrozný) a představovat si sama sebe v jeho pozici. (26.08.2008)