Synecdoche, New York

Charlie Kaufman je magor, a to ne v tom nejlepším slova smyslu a použít označení genius se zrovna nehodí, protože natočit uhozenej film, kterej si hraje na to, že tak debilně má vypadat, přitom tak sám debilní je, není žádná věda a dokáže to každej. By mě zajímalo, co se tomu pošukovi honí hlavou, když něco takovýho lidem připravuje. _ Ono dát plný počet a dělat, že jsem rád že jsem to nepochopil, je docela stupidní. (14.03.2009)

Philip Seymour Hoffman to zahrál perfektně, tleskám. Sice jsem se několikrát ztratil v ději filmu, ale po druhém a třetím zkouknutí už jsem věděl která bije. Na počátku je docela problém zjistit, co je tvrdá realita, co jsou halucinace a co je divadlo. Úchvatný film ze života a určitě se na něj ještě podívám. (04.12.2009)

Charlie Kaufman je velmi specifický scénárista. Jeho filmy jako "V kůži Johna Malkoviche", "Věčný svět neposkvrněné mysli" nebo "Adaptace" jsou velmi unikátní snímky, stejně jako snímky velmi uznávané. Film "Synecdoche, New York" je na první pohled - no, spíš na druhý pohled - Kaufmanovým autorským dílem, ale tentokrát zašel ještě trochu dál, posadil se totiž na stoličku režiséra. Očividně se mu to celkem zalíbilo, protože připravuje další film, ve kterém se chystá i režírovat. "Synecdoche, New York" je filmem skutečně zvláštním. Musíte ho sledovat velmi pozorně, abyste vlastně alespoň trochu pochopili, o čem to ten autor vůbec mluví. Do hlavní role Kaufman obsadil Philipa Seymoura Hoffmana, což je chlapík s nepopiratelným hereckým talentem. Dokazuje to každým dalším filmem. "Synecdoche, New York" není výjimkou, ale v hlavní roli je zde opět scénář. Hoffman si zahrál divadelního režiséra, jehož hra se začíná podivně rozrůstat. Ze začátku to vypadá, že Kaufman poprvé natočil něco, co je normální, ale postupem času se ukazuje, že film je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. S postupující stopáží se začínají roviny osobního života, pracovního života a fantaskního života proplétat takovým způsobem, že už ani pořádně nevíte, kdo je herec, kdo je režisér a kdo je vlastně kdo. Je tohle jen divadelní hra? Je to skutečný záznam života stárnoucího muže? Anebo je to naprosto něco jiného? Kaufman využívá divadlo způsobem, který je jen těžko uvěřitelný. Přenáší lidský život na prkna, kde je nechává sehrávat. Režisér je tak v podstatě roli boha, který nechává hru plynout tak, jak by měl jeho život plynout. Nejedná se o dokonalé dílo, ale vaši mysl to asi rozjitří. Anebo naprosto otupí. Je to film, kterému se musíte otevřít. Pokud se otevřete, můžete mít zážitek, který se jen tak nesmaže. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/sherrybaby-lets-dance-unesena.html (03.03.2013)

Charlie Kaufman jako postmoderní intelektuální nástupce Woodyho Allena dochází svým ,,prvním" (jak příznačně paradoxní!) filmem na samou mez možného naračního experimentu...jestli byly jeho scénáře vždy originální a neopakovatelně své, pak scénářem k Synecdoche, New York došel k hraniční oblasti postmoderního filmu - jeho synekdocha (použití názvu části pro celek nebo opačně) v názvu je sice lehce dešifrovatelná, zvláště druhá část snímku se ale coby postmoderní fikce přestává vymezovat oproti ,,příbuzným" uměleckým směrům, zvláště surrealismu a magickému realismu, a zdánlivě s nimi splývá... Pokus hlavního hrdiny o vytvoření absolutního dramatického zážitku, v němž prorůstá realita a fikce, je vlastně příznačný i pro samotný film, hranice obého se záměrně stírají a divák má mnohdy problémy s orientací. Záměrné porušení linearity času, prolínání časových rovin, struktura příběhu prolínající se s metapříběhem, intelektuální konstrukt reflektující intelektuální konstrukt, řetězení absurdit... A přitom jako každý Kaufmanův scénář je i Synecdoche, New York velmi autobiografický a autor v něm popisuje hlavně své deprese a vnitřní běsy. Existenciální rovina se v druhé polovině překlopí v experimentální, což ale ještě zvýrazní základní lidské otázky - Kdo jsem? Proč jsem? Kam směřuju? Sokrates prý prohlásil, že dítě se stává dospělým v okamžiku, kdy se poprvé tváří v tvář střetne se smrtí...a řečeno synekdochou - západní civilizace je nemocná v tom, že se snaží vytěsňovat tenhle zážitek, co nejdéle je to možné... Je to konstrukt, ale nepokusil se Kaufman natočit jen svou Synekdochu, Život? Podobné filmy: Adaptace, Věčný svit neposkvrněné mysli, 8 1/2 (17.03.2009)

Zklamání. Kaufman má svěží nápady, ale v tomto případě jsem trošku zmaten. Nevím totiž, zdali se na filmu podepsali ´nůžky´, nebo Kaufmanovo vedení a zrealizování samotné. Snímek působí dojmem, že měl původně 260 minut a že byl zkrácen na polovinu. Synecdoche, New York působí zmateně, chvílemi nudí a některé herečky zde mají vyloženě symbolický prostor (minimálně ´zvláštně´ působí obsazení Emily Watson či Dianne Wiest). Obsazeno je to skvěle - ale tak nějak "Proč?". Kaufman se coby obtloustlé slabošské alter ego opět vsadil do hlavní role - a tím si uřízl větev - Synecdoche se totiž nedá nesrovnat s Adaptací, kterou tak mistrně natočil videoklipy vytrenovaný Spike Jonze. Kaufman coby debutátor obstál opravdu slušně, jediná potíž je v tom, že svými předchozími projekty nasadil laťku tak vysoko, že by musel natočit Občana Kanea, aby se přeskočil (a není toto ta opravdová deprese?). 60% (13.03.2009)