Torchwood

Přesně po vzoru Doktora Davies pokračuje v tvorbě své vlastní televizní Ameriky na starém kontinentě. Jenže to, co prostě přes veškerou snahu nejde v seriálu o intošovi cestujícím časem v modré krabici, se v Torchwoodu daří mnohem lépe. Což s sebou nese jak klady, tak i zásadní zápory. Prvně, přesunutí středu vesmíru do Cardiffu je tak absurdní záležitost, až z toho rozum zůstává stát. Po sem však v pořádku, jsme přece v Anglii. Ale když pak právě v tomto vesmírném zapadákově začne ve vší vážnosti charismatický tým superagentů bojovat proti opičím Weevilům, už se začíná Britská nadsázka pomalu hroutit. Z devadesáti procent zajímavých situací se sice podaří vytěžit jen naprosté minimum, ale právě to charisma spolu s několika málo silnými epizodami to tak nějak zachraňuje. No a pak přijde zlom, druhá řada neskončí zrovna pohádkově a celá série se od základu promění (a to dokonce rok před tím, než podobnou proměnou projde Doktor, bravo!). Epizodický formát vystřídá jeden zatraceně dobře fungující ucelený příběh a najednou vše funguje, jak snad mělo od začátku. Tuto proměnu pak dokončí produkce zatím poslední čtvrté série ve spolupráci s americkým kanálem Starz. Tvorba United States of England je tím završena a akce, napětí i emoce z Torchwoodu začínají přímo sršet. Jediná škoda nakonec je, že od začátku do konce trpí seriál na chyby ve scénáři. Právě kvůli jejich do očí bijící hlouposti jsem se po celou dobu sledování marně modlil za výpomoc Stevena Moffata. Přesto Torchwood rozhodně zabaví, jen je mu k tomu potřeba dát trochu více času. (08.04.2013)

Torchwood, co k tomu mám napsat? viděl jsem, ohodnotil jsem a snažím se dát do kupy koment, ale nějak mi to nejde. Tak nejprve bych mohl zmínit, že první s druhá řada bezvadná, třetí a čtvrtá řada je jiný Torchwood. Tedy z mého pohledu. Ale i ten má co říci a čím oslovit. A vůbec, je v mé rozšířené topce a rozhodně se k němu budu vracet. Tak to by mohlo stačit. (30.09.2014)

Jeden z nejtemnějších a nejbolestivějších seriálů, co jsem kdy viděl. Jen velmi málo navazuje na Dr. Who, jehož je spin offem. Je zcela jinak laděn. Nejprve to podstatné- postavy. Na nich závisí naprosto vše. Nejsou ani zdaleka dokonalými hrdiny, ale lidmi z masa a kostí, což se velmi často v seriálu projevuje na faktu, v jednání neváhají zacházet do krajnosti, jsou- li přesvědčeni o své pravdě. V krajních situacích nadávají, bijí se či po sobě pbčas vystřelí. Charaktery jsou zkrátka napsány a zahrány bravurně, i když vám mnohdy nebudou sympatičtí (jednání Gwen, Owena...). Ale právě proto je Torchwood tolik jedinečný. Nikoliv pro slabší technické zázemí (triky, kamera), tady vše záleží na postavách. Že je seriál depresivní, netřeba zdůrazňovat. Velmi dobře se vyhýbá všem klišé v dosahu. První série je sice rozjezdová, pilot slabý a prvních několik dílů rovněž, ale je v tom vidět potenciál. Ten někdy 7. dílem dává pomalu tušit, co se za Torchwoodem skutečně skrývá. Druhá série se vyznačuje absencí slabšího dílu, je jízdou od začátku do konce a háže tu z fleku jednu zajímavou zápletku za druhou. Neřekl bych, že detektivní pátrání po mimozemšťanech, uprchlých skrze trhlinu v čase a prostoru může být tak zajímavé a poutavé. Musím ještě zdůraznit výborné herecké výkony všech zúčastněných (Jack Harkness má obrovské charizma, ale zároveň nevyhnutelně směřuje k tomu, aby se za 5 miliard let stal Face of Boe a já mu to skutečně věřím). Torchwood se také nevyhýbá tabuizovaných a pro Američany tak zaškatulkovaných témat, jako bisexuální orientací většiny týmu, sex s mimozemšťany atd... Bourá klišé na všech frontách. Třetí série- Children of the Earth působí v mnohém zcela jinak. Přeživší hrdinové Torchwoodu jsou upozaděni a hlavní důraz je zde kladen na postavy nové, všechno to působí jako originální politicko- konspirační scifi thriller s vysokým tempem a nervydrásající akcí. Mimozemšťani, které nikdy tvůrci neukážou celé, se jeví jako mimořádně mrazivé a pointa je dosti temná. Na připravovanou 4. sérii se rozhodně těším. Musím pochválit mimořádně energickou kompozici Murraye Golda a Bena Fostera, kteří odvedli skutečné maximum. (08.11.2009)

Kapitán Jack Harkness (jestli je James Bond neodolatelný, co je potom Jack, který dokáže vyvolat *uf* odezvu i u čistě heterosexuálního mužeXD), jedna z nejoblíbenějších seriálových postav, v dospělejším, špinavějším a o poznání depresivnějším (přesto stále "stejně" dokonalém) spin-offu "Doctora Who". 1. série: 80%. Úvodní, seznamovací díl svým "vlažnějším" pojetím silně připomíná první epizodu nového "Doctora" ("Rose"), a stejně jako v případě "DW" přichází satisfakce hned s následujícím dílem. U mě však skutečná závislost propukla až po zhlédnutí "1x04 - Cyberwoman", která nejen popostrčila do popředí mého od té doby nejoblíbenějšího člena týmu, ale zároveň odhalila dosud neznámou, temnější stránku vždydokonalého Jacka Harknesse. A že je co odhalovat. 2. série: 95%. Nadupaný rozjezd ve velkém stylu (capt. John Hart rulez), celkový dojem pak ještě mnohem lepší než z předchozí série. Příběhy jsou silnější, vztahy hlubší, a ač nejsem příznivkyní seriálů točících se kolem soukromí hlavních postav, v případě Jacka s Iantoem, bych "krapet" detailnější sondu uvítala všema deseti.;-) Závěrečný díl krutý, ale skvělý. 3. série (Děti Země): 100%. Nemám slov. Seriálová dokonalost, která mi do slova a do písmene zlomila srdce, a která vystřelila Jacka na první místo nejdepresivnějších seriálových postav ever. 4. série (Miracle Day): první polovina 100%, druhá polovina 25%. Je to sice rouhání, ale chvíli (přesněji řečeno 5 epizod) jsem "MD" skutečně řadila do stejné kvalitativní roviny jako "CoE". Pak se ale z mrazivé a skvěle rozehrané zápletky stala jedna velká nedomyšlená fraška plná do očí bijících nesmyslů a jednání zcela out of characters. Pointa příběhu (Požehnání) + epizoda "Immortal Sins" (4x07) a děj od ní se odvíjející = epic, epic a ještě jednou epic FAIL. Oblíbené postavy: Ianto Jones (♥), capt. Jack Harkness (♥), capt. John Hart, Owen Harper, Toshiko Sato. (06.11.2013)

Nadsázka s vážnou tváří. Spojení, které funguje v Dr. Who se sebeshazovačným humorem, tu znamená jen opatrné našlapování kolem obvyklých klišé bez podvratných ironických proudů. Sthující melodramatické výstupy, které s hrdiny lomcují v extrémních polohách miluji x nenávidím.. Fráze o potřebě přátel a plnohodnotného života. Skvělá hudba. (24.05.2009)