Byl to tichý muž

Toto psychologické drama nám představí Christiana Slatera v roli muže, který se jednoho dne rozhodne zastřelit několik lidí ve firmě, ve které pracuje. Tento muž středního věku je outsiderem ve svém pracovním ale i soukromém životě. Je tichý, neprůbojný a jako takový se denně stává terčem posměchu a vtípků ze strany spolupracovníků. Je naprosto bezbranný a v očích okolí i neškodný. Tento člověk ale ve svém mikrosvětě připravuje vzpouru vůči světu okolnímu, která vyústí v krvavou pomstu. Pečlivě si plánuje, kdo se stane jeho obětí. Svůj plán zrealizuje a výsledkem je pět mrtvých spolupracovníků. Jednoduchý závěr by mohl být tento: Sociálně nevyspělá osobnost získává se zbraní v ruce převahu nad okolím, kdy téhož není normální mezilidskou interakcí schopna. Z hlediska psychologického už hodnocení tohoto člověka tak jednoduché není. Jedna ze základních potřeb člověka je potřeba důležitosti, tedy stavu, kdy je člověk někým uznáván či milován. Netroufám si hádat, zdali byl tento člověk sociálně narušený již daleko dřív nebo jeho duše ochořela až díky ústrkům a nezájmu okolního světa v dospělém věku. Co ale vím bezpečně, že tento člověk v den svého brutálního činu křičel velmi mocně. Volal, aby si zasloužil pozornost. A té se mu nakonec dostalo. Tento snímek byl zesílen vynikajícím hereckým výkonem Ch. Slatera a to celé bylo korunováno perfektní prací s kamerou. Její detailní záběry na tvář hlavního protagonisty byly skutečnou třešničkou na dortu tohoto díla. (19.11.2010)

Naprosto depresivní příběh člověka, který je neustále přehlížen a krutě drcen svým okolím. Stereotyp každodenního života a každodenního přemáhání se, aby celá věc byla ukončena násilnou cestou na svém okolí i sobě samém, skončí ve chvíli, kdy podobně smýslející člověk předejde záměrům našeho hlavního hrdiny a vykoná vše sám. Tedy až na poslední krok, se kterým mu pomůže právě náš zoufalec, který se rázem stane hrdinou. Lidská psychika je velmi složitá a u tohohle filmu se člověk naprosto vcítí do situace, ve které by asi kohoutek zmáčkl každý. Nižší rozpočet vůbec nevadil a právě tímto bylo komorní drama umocněno. Nic složitého, jen city, které nakonec vypluly na povrch. 70% (30.05.2012)

Tak trochu Kafka po americku. Spousta vynikajících momentů, emocionální náboj, skvělý Slater i Cuthbert... prostě parádní psychologické drama. Absurdno bylo dávkováno v přesných dávkách a občas člověka až zamrazilo, jak snadné je sejít z cesty a jak obtížné je poznat, která je vlastně ta "správná". Svým způsobem smutný film, který by vás mohl postrčit k tomu, aby jste se na lidi kolem sebe dívali jinak. Nikdy nevíte v čí zbrani je kulka právě pro vás. (04.09.2011)

Nepříjemný člověk, nepříjemné vztahy, nepříjemné zranění. Nevlídný film, naděje se až moc často střídá s beznadějí, je to ale originální a svým smutným způsobem napínavé. A díky solidní režii a výborným výkonům Slatera a Macyho nadprůměrné: 70% (1568 hodnotících přede mnou má průměr 72%). (13.02.2013)

To její ochrnutí mi přislo trošku moc idealizované. Na to, že byla komplet nehybná, byla až moc dokonalá. Dokonalý hadry, všechno čistý, namalovaná, asi aji voňavá, bez pytlíka na výměchy, skoro bez problému. Než si Christian Slater (na chvilku) sundal brýle, tak fakt vypadal úplně lúzersky (jenom napůl lúzersky), i ta pleška snad byla pravá. Jeho stydlivost byla na tom to nejlepší. Snad se aji červenal, ne? A ty jeho rozhovory s rybičkou, to byla třešínka ložená ve šlehačce na bradavce. Ale nejlepší to bylo stejně ze začátku, když měl ty svoje maniakální psychotický stavy. Celou dobu jsem doufal, že to nebude mít happy end. V koutku duše jsem ale taky doufal, že to dobře dopadne, což se mi už u filmu dlouho nestalo. (06.08.2008)