88 minut

Úlety jsou fajn, úlety jsou super, úlety mám rád. Díky zálibě ve filmech mám jistotu, že minimálně dvakrát za týden nějaký úlet zažiju, i když nepozvu žádnou holku na rande. Navzdory tomu bych se ale vážně ani trošku nezlobil, kdyby film, na který čekám do půlnoci, stál za něco víc než za starou bačkoru. Tou starou bačkorou myslím Al Pacina, který také jako jediný na tom všem vydřel bídné dva body. Zabíjet tam vlastně mohli úplně všichni a je s podivem, že to nakonec tolik lidí přežilo. Koukat na takové filmy má asi podobný smysl, jako chodit na rande s holkou, která na vaše pozvání odpoví "no jo, stejně nemám co dělat." A název? Podle všeho inspirován příběhem scénáristy, kterému tajemný hlas v telefonu nahlásil "máš 88 minut, piš!" (27.09.2012)

Al Pacino hraje renomovaného soudního psychiatra FBI Jacka Gramma, který se dostal do svízelné situace. Tajemný hlas v telefonu mu oznámí, že mu zbývá jen 88 minut života. Gramm kdysi pracoval na složitém případu sériového vraha dívek, který má být po deseti letech strávených ve vězení popraven a možná právě tento muž bude mít spojitost s tajemným volajícím. A navíc umírají další dívky a někdo je vraždí úplně stejným způsobem jako uvězněný vrah a všechny stopy tentokrát vedou k psychiatrovi. Výhružný telefonát, který psychiatr zpočátku považuje za nejapný žert některého ze svých studentů se brzy ukáže jako nefalšovaná hrozba. Mohl to být skvělý a napínavý thriller, ale zůstalo jen u průměrného vyznění. Scénář je celkově dost odfláknutý. Vše co se ve filmu odehrává by rozhodně trvalo mnohem déle než 88 minut. Představoval bych si, že stanovený časový limit nabídne napínavé honičky s tajemným iniciátorem výhružných telefonátů, ale větší prostor dostávají horlivé debaty na ulici, v bytě nebo v autě a scénář je nepříjemně napěchovaný množstvím logických děr, kterých si povšimne i méně zběhlý divák. A aby toho nebylo málo tak musí mít hlavní postava nějaké trauma a v tomto případé je to smrt malé sestřičky k níž se vztahuje lhůta 88 minutového limitu, ale málem jsem se vážně míněnému vysvětlení zasmál. To vše by se dalo klidně tolerovat, ale Jon Avnet nemá dar režiséra jehož režie překoná nedostatky scénáře a jeho "televizní" režie nijak neohromí. Celkově však film nenudí a místy ukazuje, že kdyby se víc zapracovalo na nezanedbatelných detailech, tak to mohl být brilantní thriller. Pointu filmu není těžké při troše pozornosti odhadnout, ačkoliv odhalení identity volajícího se ve filmu "mistrně" maskuje. A když to elegantně ustál Al Pacino, tak to jistě ustojí i lehce zmatený divák. Mé hodnocení: 60% (24.11.2010)

Filmy se dají přirovnat k čemukoliv. Tentokrát ho přirovnám k mrakodrapu. Mrakodrap jako takový se staví třeba jen rok. Ale základy, které se zarývají hluboko do země třeba i pět let. Jasně, filmy se tak dlouho netočí, ale mít základy je samozřejmostí. Tenhle film je nemá, příběh obyčejný a pokus o časotíseň vůbec nevyšel. Divák se házen z okraje na okraj a nestačí se rozhlížet, co se to děje. Závěr je sice nepředvídatelný, ale hloupý. Jedinou devizou 88 minut je Al Pacino. Ten by opravdu mohl dělat cokoliv a byla by to paráda, ale to bych se stále opakoval. Bez něj by šel film do "černých" hlubin čsfd. S tímhle rovnou do televizi, žádná distribuce. (02.05.2008)

Jedno musim Avnetovi nechat. Doteď jsem si myslel, že by mě bavilo sledovat dvě hodiny spícího člověka, kdyby to byl Al Pacino. Ve filmu 88 Minutes je ale nudař i on. Ono zapadnout do tak zoufale nenápaditého kolektivu v čele s kameramanem, režisérem, střihačem a hudebním skladatelem musí být pravda troch kumšt. O scénáristovi nemluvě, protože toho muselo už dávno zajet nahatýho auto, když loupal cibuli na výpadovce. Nedokážu si totiž představit, že člověk s tak nelogickým a hloupým smýšlením o světě se stále drží naživu. Herecké výkony jsou bída s nouzí, občas jsem se chtěl rozplakat, ale moje slzy se tak nudily, že to ani nešlo. Dvě hvězdy třeba za Ala, kterýho natáčení očividně nebavilo stejně jako mě sledování výsledku. (14.09.2010)

Ve své podstatě je 88 minut solidní thriller s charismatickým Pacinem v hlavní roli, který by do vyloženě špatného filmu asi nikdy nevlezl. Tento počin však postrádá nějaké osobní kouzlo, které by v divákovi zanechalo dojem na dobu delší, než je samotné trvání filmu. Před chvílí jsem 88 minut dokoukal a nemám z něj takřka žádný pocit, nemám potřebu o něm přemýšlet a říkat si, že v tom či onom mi vlezl pod kůži. A to je důvod, proč dávám jen 3*. (19.04.2012)