Marcela

Já to nechápu. Celou dobu si stěžuje, že nemá na nic peníze, Jirka jí neplatí alimenty, na všechno si tak musí půjčovat, bydlí v hrozných podmínkách, ale přitom na každým záběru kouří jak fabrika. Ta kouří snad 3 krabičky denně, to jinak není možný. Samozřejmě kouřila i ta její dcera a určitě bude kouřit i mladej, když mu cigárem celý dětství mávala před nosem a bylo jí ukradený, že pasivní kouření je taky kouření. Nevím proč, ale k takovým lidem mám prostě averzi. Jejich žebříček hodnot je dost omezený: na prvním místě je jít si ráno koupit krabičku cigaret, teprve potom naplnit ledničku a teprve až celé dny promarní zoufáním si nad vlastní životní situací, tak pomůže dceři s hledáním práce. Ač je mi Marcely líto, že jí zemřela dcera a že nepoznala životní lásku, tak na druhou stranu mi přijde, že si za tím svým neštěstím šla nějak moc aktivně. Fakt nechápu.....Ani nevím, jak takový dokument hodnotit. Opravdu velmi zvláštní životní příběh. (20.05.2013)

Z Manželskych etud je Marcela nejpůsobivější (platí i na tuto, rozšířenou verzi), což je dáno i tim, že její zivot patří mezi ty drsnější. Jeden smutný obraz za druhým, i ty, kde se lidé smeji a jsou v tu chvíli veseli, jsou v podstatě hrozně smutne. Líbi se mi, jak Třeštíková k natáčení prřstupuje - vždy jen pár otázek, neexhibuje, takřka nekomentuje, jen se dívá. Je z ní přitom cítit účast s lidmi, které točí - a nemyslím tím pokryteckou účast bulvárnich titulků typu "Karel je v nemocnici! Dcerka pláče." A lidi, které točí, to musejí vědet, protože nechat si pustit kameru k sobě takhle blizko je pro mě osobněnepochopitelné. Shrnuto: velmi dobré!... 85% (27.04.2008)

Jakým způsobem lze hodnotit lidské utrpení? Režisérka Helena Třeštíková přes dvacet let dokumentovala život Marcely - ženy, která do jisté doby byla svým způsobem šťastná, ale vůbec by se nezlobila, pokud by se štěstí zdrželo déle než na pár dnů. Povedlo se. Téměř na výbornou. Tento dokument, jak už jsem výše napsal, se hodnotí velmi těžce a ještě hůře komentuje. Uvnitř necelé hodiny a půl se skrývá tolik nevyřčené bolesti a smutku, až člověka napadá, kolik duší, jejichž osudy jsou natolik podobné Marcele, mezi námi žije, aniž bychom věděli o jejich existenci? (28.02.2010)

Je treba oceniť odvahu a trpezlivosť režisérky Třeštíkovej, ktorá sa pustila do časozberného dokumentu i keď nemohla vedieť kam ju príbeh postavy zavedie. Našťastie sa jej podarilo zaznamenať dostatočne dramatický príbeh s viacerými zvratmi. Pomohla jej v tom aktérka so svojimi nereálnymi predstavami a pasivitou, ktorá jej znemožňovala čokoľvek z nich uskutočniť. Nehodnotím konanie a život Marcely, pretože ju považujem za bezdomovkyňu s bytom. Hodnotím film, ktorý som vnímal ako nadpriemerný, na sledovanie ktorého som neľutoval strávený čas. Poznámka na okraj: Takmer celý film som mal niekde vzadu pocit, že aktérku filmu stvárňuje Bára Hrzánová. (25.01.2016)

Marcela aneb ze sraček do sraček, tak by se mohl jmenovat tento dokument. Předtím jsem viděl Reného a to byl, musím říct, lepší exemplář. Marcela se na rozdíl od Reného dostala tam kam se dostala ne vlastní vinou a tak ani nevím proč mi jí něják líto nebylo. Fakt chudák ženská, ale taky dost hloupá. Jinak pan Jiří že byl úchyl, to jsem věděl hned nazačátku. Prostě život nahovno a já bych se zabil okamžitě. (21.03.2010)