Pacifik

Steven a Tom mi dvakrát (SPR,BOB) dokázali, že vo vojnovom prostredí sú jednoznačné špičky. No tu trošku zakopli. Nieže by tento vojnový príbeh bol od tvorcov Band of Brothers zlý, ale je to trošku slabšie. Hlavný problém vidím v hereckom obsadení. Ani jeden herec tu nemá dostatok charizmy, ako napríklad vo filme Saving Private Ryan Tom Hanks alebo ako v Band of Brothers Damian Lewis. A to je chyba. Tento 10 dielni miniseriál sa nemá o koho oprieť. James Badge Dale ako Robert Leckie nie je zlý, ale v polke ho nahradí Joseph Mazzello, ktorý je ešte menej výrazný. Tak isto ani Jon Seda ako Jon Basilone nie je extra triedna. Takže tu máme dve-tri hlavné postavy, ktoré nedostatú až toľko priestoru a vedľajšie postavy taktiež nemajú moc čo povedať. Tu je vám jedno skoro celý čas, kto umrie a čo sa s akým vojakom stane. To je zásadný rozdiel medzi kvalitami Bratstva a Pacifiku. Na druhú stranu, opäť poteší výprava a kostýmy, kamera, hudba, úvodné titulky, či akcie, ktoré aj v Pacifiku vyzerajú rovnako veľkolepo ako v Normandii, Carentan alebo Bastogne. Akcie samozrejme sú asi najsilnejšou stránkou, ale výraznejšie postavy, emócie a podobne to všetko tomu chýba. Záver bol tiež viac menej celkom nevýrazne ukončený, keď to porovnám so SPR a BOB. Jediné v čom má navrch sú len úvodné titulky. Tvorcovia majú šťastie, že som fanúšik vojnových filmov, inak by to mali ešte za menší počet bodov :-). Obľúbený soundtrack: Honor, Where Do We Go From Here. 90% - 5* (05.01.2011)

To, že jsem Bratrstvem ještě stále nepolíbená, pro mě u Pacificu bylo pořádnou výhodou. Neměla jsem tak jako jiní potřebu porovnávat každou minutu se slavným předchůdcem. Pacific si svoje slabší díly vybral především ze začátku. Zhruba prvních pět epizod mi prakticky splývá v jednu. Chyběla mi nějaká výraznější bitva i postava. Leckie u mě vůbec nezabral a Basilone se projevil až později. Pak ale do děje vstoupí Sledge a Snafu a konečně se rozjede příběh, který mě začal zajímat. Konečně se ukázaly psychologické dopady války. Díly 7, 8, 9 jsou výborné. Desítka už je potom finišující díl, který se trochu utápí v patosu. To jim ale za tu závěrečnou dojemnou mozaiku osudů a chvíli, kdy si k hercům připojíte pravou tvář, mileráda odpustím. I když mě Pacific celkově zvlášť neoslnil, další válečnou sérii od dua Hanks/ Spielberg bych si nechala líbit. (16.06.2010)

Asi nejdrsnější hraný materiál o druhý světový. Válka zde není cool, ale je krvavá, dost beznadějná a bolí. Úplně cítíte únavu vojáků. Kromě fanatických japonců je dalším nepřítelem džungle a nemoci. Hodně jsem se vžil do postav vojáků a díky tomu Pacific boduje. Zdejší výtky lidí, co viděli tři díly a stěžují si, že jim nikdo neutkvěl neberte vážně. Takovýhle seriál se musí hodnotit po kompletním zhlédnutí. (19.07.2010)

Co se týče bitevních scén, tak válku snad už ani nelze natočit lépe. Naturalistické pojetí a "dokumentární" kamera válečnému filmu svědčí a je dobře že např. Pacific ja natočen tak, aby odhaloval krutost, kterou v sobě válčení nezbytně nese. Kdybych měl hodnotit pouze bitvy, nebyl by důvod ke kritice. Jenomže Pacific je slabší v místech kdy se nebojuje. Epizody v Austrálii, či v USA (vyjma té poslední) jsou rozvláčné, nezajímavé a nudné. Seriálu nepomáhá ani to, že skáče mezi nerovnoměrně osudy několika postav, z nichž hlavní úloha některých končí již v polovině. Na druhou stranu to byla v rámci reálnosti jediná možná cesta. Ale je to škoda. (13.12.2010)

Při uvedení seriálového Pacifiku v roce 2010 mě „dobová kritika“ odradila do té míry, že jsem si jej v záplavě jiných quality TV sérií přesunul do kolonky „až jednou“, a došlo na něj až před Vládci nebes, kdy se situace opakuje. Bombarďáci dostávají sodu, protože nejsou jako mýtické Bratrstvo neohrožených, vztahy postav prý nefungují, CGI je mizerné, bla bla bla.  Stejně jako je každá válka jiná, liší se i pacifické bojiště od toho evropského. Je zuřivější, chaotičtější, nevypočitatelnější, fatálnější. Masomlýnek ne nepodobný vylodění v Normandii je tam denní chleba. Konstantní tlak demoralizovaného nepřítele fanaticky bránícího každý píď svého nehostinného území vytváří na psychiku jedince extrémní tlak. Na vztahy buď není čas, nebo jsou otevřené, chvilkové (viz kritizovaný 3. díl s dovolenou v Melbourne) či násilně zpřetrhané. Pacifik se mnohem víc než jeho oceňovanější předchůdce soustředí na vliv bojů na psychiku, disociaci, otupění, vyhoření, různě závažné formy PTSD (linie Leckieho, šířeji Sledge) a mechanizaci zabíjení. Tomu odpovídá i vyprávění: je roztříštěnější, těkavější, postavy se objevují a mizí, u žádné (pokud jste si nezagooglili) není jisté, jak skončí.  Pacifik je v jádru stejně silnou výpovědí o bratrství  jako jeho seriálový předchůdce, možná je ale upřímnější v tom, jak odhaluje lidskou křehkost (rozhodně ne neohroženost), jé méně líbivý a (americky) sebedojímavý. Nadstandardní produkční podmínky (120M USD)  jsou vidět na parádních kontaktně nasnímaných scénách bojových operací i davovkách nenaředěných viditelnými pixely, ale to je rovina, kterou  snad ani nemá smysl zmiňovat. (26.03.2024)