Andělé slunce

Hnusné, depresivní, trýznivé....jistě by se našlo mnoho dalších ošklivých slov, které by tento film mohly charakterizovat. Je strašné, že se něco takového děje a netušil jsem, že může existovat tolik úchylů na jednom místě. Ale svět byl a je zvrácený a lidi jsou odjakživa ty největší prasata, co kdy na zemi žili (tedy určití jedinci). I přes tohle traumatizující téma byl film natočen s jakýmsi citem (ani bych neřekl citem, jen mě nenapadá to pravé slovo, aby sedlo k tomuto tématu). Jednoduše nám bylo ukázáno, že někdo se může vážně blbě narodit a pak s tím jen pramálo zmůže a bojuje o holý život. Někteří chytráci by si to mohli konečně uvědomit. 65% (26.02.2012)

Bezprostředně po projekci si jen tak pro sebe říkám, co bych mohl udělat pro zlepšení života těch holek? Na letenku do Brazílie momentálně asi nemám, můžu tak leda dát Andělům Slunce o hvězdu navíc, i když objektivně jako film sami o sobě byli jen dalším z mnoha štípnutí do toho stejného bolavého místa. Třeba se ale díky mojí bonusové hvězdě najde někdo, kdo se na to taky podívá a napadne ho něco lepšího... (Challenge Tour 2015, film č.7) (08.04.2015)

Ach, ten kalkul! Už jenom název Andělé slunce je synonymem patosu. Divákovi přímo říká, že uvidí něco o mladých nezkažených dívkách a bude krásně rozesmutnělý z krutosti světa. Je to přesně tak a nezbývá než sledovat jeden vyhrocený "oh" moment za druhým, v jehož podtextu se neskrývá víc, než co by mohla průměrně inteligentní sextánka nadhodit v čajovně někde mezi debatou o hladovějících afrických dětech a vegetariánství. Problémem snímku je to, že samotné téma a prostředí jsou zdánlivě dostatečně nosné, ale jednoznačnost postav film sráží hluboko do midkultu. Když už snímek implicitně pokládá otázku: "Jak je možné, že se něco takového děje?", tak chci vidět , jak hlavní hrdinka prostředím obhroubne a přizpůsobí se. Hlavně ale chci prostřednictvím jednotlivých hrdinů vidět alegorii váhavé společnost, která si sama před sebou své uvědomnělé selhání omlouvá. Ono totiž polopaticky nevyřčené a neukázané má mnohem větší efekt a tah na bránu. (21.10.2011)

Kvalitně natočený snímek na téma obchodu s bílým masem, který je v Brazílii zřejmě zcela běžnou záležitostí. Sluneční andělé mají námět, který přímo vybízí, aby se v něm tvůrci vyváleli, ve všem tom hnusu, který se zde děje a pak to nevybíravým a drsným způsobem "vymáchli" na diváky. Jenže veškerá ta špína zůstala pouze ve filmu, ke mně se jaksi nedostala. Nezanechal ve mně žádné hlubší pocity. Nechtělo se mi brečet, neměla jsem chuť křičet, ať už toho nechají, nemrazilo mě, necítila jsem lítost a vztek, ani jsem nebyla ničím jiným více "zasažena." Nevím, jestli to bylo českým dabingem, u kterého jsem měla místy pocit, že vyzněl spíše zábavně, nebo tou "tropickou" pohodovou hudbou. Snímek je zpracován spíše jako celistvá ukázka jednoho otřesného problému a příliš se nezaměřuje na rozebírání jednotlivých postav se snahou vcítit se do nich. Maria je krásná dívka, a ač toho za celý děj moc nenamluví, tak na to, že jí bylo jedenáct, si myslím, že ve své roli obstála více než dobře. Obsazení mužských postav, všech těch, tlustých, upocených, odporných a nadržených parchantů, jsem měla chuť kompletně vyliskat. Včetně hlavního bosse Saraivy. Asi nejdrsnější scéna pro mě byla, když se po pokusu o útěk Marie a Ines, Saraiva rozhodne jednu z nich krutě potrestat. Je hrozné, jak lidé, zde vystupující, vnímají mladičké, ještě dětské bytosti. Pouze jako kus masa. Čím mladší, tím lepší. Jako věc, jako nástroj k přežití... Závěr filmu ukazuje, že pokud je nějaká dívka do této prohnilé "sféry" odkopnuta, často jí zbývá jen tato cesta, jíž se může vydat. To místo z ní udělalo svou součást, jiného člověka a ona, ať se snaží, jak chce, tak vždy nakonec skončí jako zboží, za které se platí. Vždyť to je to jediné, co umí. Jak takové dívky asi skončí...? "Myslíte si, že chlapi v tomhle kraji chtějí šoustat s kouskem gumy na ptákovi?" (01.04.2011)

Ďalší z mnohých filmov z tretieho sveta, pri ktorých je vám smutno, v akom svete žijeme, na druhej strane ste radi, že žijeme v našej "iba nepohodlnej bavlnke". Brazília je krajina, kde sa neriešia vraždy, prostitúcia je zamestnanie ako každé iné a rodičia nemajú svoje deti radi tak, ako v civilizovanom svete. Aspoň v niektorých jej častiach a na niektorých predmestiach veľkomiest. Lagemann natočil scenár, ktorý by napísal aj druhák scenáristiky, čo ale nemusí byť na škodu, pokiaľ sa jedná o tak silnú tému. Takže sa viac sústredíme na herecké výkony mladých dievčat a aj starších hercov, ktorí nie sú nesympatickí, ale svoje postavy nesympatickými dokážu urobiť. Vyššie hodnotenie je čisto za tému, film je to inak priemerný. Ako inak by sme sa o problémoch tretieho sveta dozvedali, ak nie z filmov? Zo stručných správ našich televízií, venujúcim sa iba zopár konfliktným oblastiam? (10.01.2014)