Andělé slunce

Díky námětu má snímek celkem našlápnuto, ale svým zpracováním je to jen další lehce nadprůměrná bolestivá sonda do několika lidských osudů. Tvůrce, i když odvádí dobrou filmařskou práci, tak zdaleka nevyužívá potenciál zpracovávané látky a valí do diváka nemastně neslaně pojatý příběh v duchu TV filmu na nedělní odpoledne. Ve svém příběhu se zaměřuje na osud 12-ti leté Marii, kterou rodiče prodávají úlisnému Tauderovi, obchodníkovi s lidským masem. Mladičká dívka poté putuje jako zboží mezi jednotlivými obchodníky s tímto "artiklem" až končí v Červeném domě kdesi v Amazonii jako povyraženíčko pro upocené zlatokopy. Na své cestě do Červeného domu bolestivě přichází o panenství a pomalu si uvědomuje svůj úděl kurvy, ve kterém je následovně ve špinavém amazonském bordelu bolestivě ujištěna pasákem Saraivou. O syrovosti snímku se příliš mluvit nedá, až na několik scén právě ze Saraivova královstí neřesti, kde opravdu nemusíte mít kousek gumy na ptákovi. Zde se také dostavuje lehčí divácké otřesení krutou realitou, které bohužel opět v následujících scénách vyprchává až do depresivního finále. Jednotlivé postavy snímku jsou dobře obsazeny a jejich herectví je uvěřitelné, námět je vynikající, ovšem zpracování pokulhává. U mě polosyrové drama za tři hvězdy. (26.05.2011)

Ach, ten kalkul! Už jenom název Andělé slunce je synonymem patosu. Divákovi přímo říká, že uvidí něco o mladých nezkažených dívkách a bude krásně rozesmutnělý z krutosti světa. Je to přesně tak a nezbývá než sledovat jeden vyhrocený "oh" moment za druhým, v jehož podtextu se neskrývá víc, než co by mohla průměrně inteligentní sextánka nadhodit v čajovně někde mezi debatou o hladovějících afrických dětech a vegetariánství. Problémem snímku je to, že samotné téma a prostředí jsou zdánlivě dostatečně nosné, ale jednoznačnost postav film sráží hluboko do midkultu. Když už snímek implicitně pokládá otázku: "Jak je možné, že se něco takového děje?", tak chci vidět , jak hlavní hrdinka prostředím obhroubne a přizpůsobí se. Hlavně ale chci prostřednictvím jednotlivých hrdinů vidět alegorii váhavé společnost, která si sama před sebou své uvědomnělé selhání omlouvá. Ono totiž polopaticky nevyřčené a neukázané má mnohem větší efekt a tah na bránu. (21.10.2011)

V tomto snímku sa nedá práve hovoriť o nejakých hereckých výkonoch a žiaľ ani príliš o atmosfére, čo je veľká škoda. Moje hodnotenie sa tak odvíja od hlavnej myšlienky a od toho čo sa vlastne film snaží divákovi priblížiť. Je smutné, že ešte aj v 21. storočí sa dejú takéto veci tým najbezbrannejším a že ani ich vlastná rodina nie je schopná tieto deti ochrániť, žiaľ práve naopak. (03.03.2015)

Přestože má tenhle snímek evidentně několik slabších momentů, které by ho mohly posunout k nižšímu hodnocení , tak to tentokrát neudělám. A to z toho důvodu, že takhle deprimující příběhy v různých obdobách existují a budou existovat, což mě vnitřně přímo deptá a jako mámu od dětí mě děsí představa, čeho jsou konkrétně v Brazílii matky v těch nejhorších životních podmínkách schopny udělat. Celé se to linulo v duchu "z bláta do louže". Co mám povídat, je to prostě síla s kterou žel nejde moc hnout, protože apatie lidí (jak bylo nastíněno i ve filmu) ke zlepšení této hrůzné pandemie určitě nepřispívá. (27.09.2014)

Kvalitně natočený snímek na téma obchodu s bílým masem, který je v Brazílii zřejmě zcela běžnou záležitostí. Sluneční andělé mají námět, který přímo vybízí, aby se v něm tvůrci vyváleli, ve všem tom hnusu, který se zde děje a pak to nevybíravým a drsným způsobem "vymáchli" na diváky. Jenže veškerá ta špína zůstala pouze ve filmu, ke mně se jaksi nedostala. Nezanechal ve mně žádné hlubší pocity. Nechtělo se mi brečet, neměla jsem chuť křičet, ať už toho nechají, nemrazilo mě, necítila jsem lítost a vztek, ani jsem nebyla ničím jiným více "zasažena." Nevím, jestli to bylo českým dabingem, u kterého jsem měla místy pocit, že vyzněl spíše zábavně, nebo tou "tropickou" pohodovou hudbou. Snímek je zpracován spíše jako celistvá ukázka jednoho otřesného problému a příliš se nezaměřuje na rozebírání jednotlivých postav se snahou vcítit se do nich. Maria je krásná dívka, a ač toho za celý děj moc nenamluví, tak na to, že jí bylo jedenáct, si myslím, že ve své roli obstála více než dobře. Obsazení mužských postav, všech těch, tlustých, upocených, odporných a nadržených parchantů, jsem měla chuť kompletně vyliskat. Včetně hlavního bosse Saraivy. Asi nejdrsnější scéna pro mě byla, když se po pokusu o útěk Marie a Ines, Saraiva rozhodne jednu z nich krutě potrestat. Je hrozné, jak lidé, zde vystupující, vnímají mladičké, ještě dětské bytosti. Pouze jako kus masa. Čím mladší, tím lepší. Jako věc, jako nástroj k přežití... Závěr filmu ukazuje, že pokud je nějaká dívka do této prohnilé "sféry" odkopnuta, často jí zbývá jen tato cesta, jíž se může vydat. To místo z ní udělalo svou součást, jiného člověka a ona, ať se snaží, jak chce, tak vždy nakonec skončí jako zboží, za které se platí. Vždyť to je to jediné, co umí. Jak takové dívky asi skončí...? "Myslíte si, že chlapi v tomhle kraji chtějí šoustat s kouskem gumy na ptákovi?" (01.04.2011)