Zmatená duše

Matthew Perry má veľmi jednoduchú diagnózu: chodiaca všeobecná porucha odosobnenia s náhlymi cyklickými stavmi, zbrklo sa vzdávajúci, s tendenciami k hypománií, ktorý neustále preháňa. Na tejto diagnóze postavil Goldberg celý film a jeho najväčším plusom je že za hlavného hrdinu si zobral práve Matthew Perryho. Od prvého mometnu ako vstúpi so svojou briadkou a sakom do miestnosti a od prvého vnútroného monológu ktorý prenesie " sám sebe som najväčším nepriateľom" si jednoducho jeho postavu zamilujete. Cítite s ňou, podvedome dúfate že sa na ňu usmeje šťastie a v niektorých situáciách mu dokonca rozumiete. Celý film sa nesie v hľadaní pocitu reálnosti, ktorý hlavný hrdina stratil a tiež je to o prekonaní strachu. V pozadí vám hraje príjemná hudba, tak krásne význačná pre nezávislé snímky, ktorá krásne zapadala do uboleného prostredia v ktorom sa hlavný hrdina pohyboval. Typickú situačnú komiku vystriedal tkz. inteligentný humor, ktorý je síce utlmovaný tými liekmy, ale v konečnom dôsledku to môžte kľudne porovnať z bokovkou. Veľmi skvostná vedľajšia úloha Mary Steenburgen a tiež nezabudnuteľná kráska Lynn Collins. Film ma veľmi bavil a aj keď nie je pre všetkých, ja som mu rozumel veľmi dobre, preto dávam plný počet. (29.03.2009)

Matthew Perry je Chandler a hotovo, tuhle roli jsem mu nevěřil - to tady čtu skoro všude a zvedá se mi z toho kufr. Odhoďte předsudky a bloky, mrkněte na to, když vám vadí jiný dabing Perryho a už to nic nezmění (Čtvrtlík již bohužel není mezi námi), podívejte se v originále na skvěle zahranou apatii, protože Perry ve své nejvážnější roli ví, o čem hraje. (04.09.2011)

Nechci upírat Matthew Perrymu jeho herectví, opravdu jsem mu ty jeho psychózy věřil. Ale jeho výkon film sice drží na úrovni, na kterou by bez něj asi těžko sahal, ale pro mne je v tomto filmu použito až příliš mnoho klišé. Přítelíček, který poradí jen když mu z toho něco kápne. Fame fatal, se kterou to vypadá nejprve jasně, pak podmračeně, aby zase začalo svítit slunce. Jedna odbočka na cestě za láskou, která skoro pomůže, skoro,... Docela jsem se těšil, že na konci se prostě nic nestane a Perry bude zase sám, byl bych asi citově ochuzen, ale na druhou sranu by to filmu dodalo šmrc. Jedinci skákající na koncích filmů do náručí tu byli budou a jsou... A nejen to. Princip prolínání vzpomínek a snů se skutečností je také čím dál tím ohranější. Navíc v Numbovi není zrovna dotažen k nějaké smysluplnosti. Snad jediné, co nám řekne je to, proč má Numb rád otce, ale ono tom stejně mluví v jednom kole, tak proč se zatěžovat tím, že to shlédneme ještě jednou v "reálu". Numb není špatný film. On je to film, na který se moc pěkně kouká, jen je tu jeden problém. Člověk nesmí začít přemýšlet, kde tohle všechno už někde viděl. (19.06.2008)

Je jen málo věcí, který se dají filmu vytknout. Jednou z těch hlavnějších je asi taková ta (velká) snaha o vytvoření kvalitního psychologického snímku, kde mám pocit, že to nevidím poprvé. Film je určitě pěkný a zajímavý,ale chybí mi v něm hlubší myšlenka. Někdo jí mohl objevit. Já ne. Přesto kvalitní film. (05.09.2008)

Scénář: Harris Goldberg .. Bylo to jako drogový muzikál, kde hudba přestala hrát a na mě nezbyla židle. __ Překvapivě výborný snímek o odcizení duše. Harris Goldberg, dříve průměrný scenárista, opravdu mákl a vytvořil pozoruhodný příběh muže, který ztratil cit. Obsazený Matthew Perry odvání excelentní maximum, jeho postava je věrná, přirozená, zajímavá a má svou hloubku. (12.05.2008)