Ostrov

Tak to je pre mňa sila umenia!!! Dokázať tak majstrovsky spracovať hĺbku námetu a vystihnúť pravdu, radosť, pokoj a nádej v sivom každodennom a monotónnom živote sa podarí máloktorému filmárovi. Prenikavá ruská spiritualita nám dá riadnu facku a donúti nás zamyslieť sa nad zmyslom života a nad pojmom POKORA. (23.12.2008)

Naprosto se ztotožňuju s komentářem Pedestriana, s rozdílem v hvězdičkovém ohodnocení. Krásný duchovní film, který šel naprosto mimo mě. Naproti tomu se v poslední době snažím neztotožňovat s hodnoceními a komentáři uživatelů "je to umělecký film, nemůžem dát míň než tři, i když nás to k smrti nudilo a vůbec jsme to nechápali“ nebo s intoušovskými komentáři „protože obraz i kamera jsou moc kvalitní, tak tomu musíme aspoň hvězdičku ubrat, protože to škodí celkovému vyznění příběhu“. (09.11.2007)

Ťažké hodnotiť pre človeka, ktorý je v téme duchovne zainteresovaný. Bezosporu krásny film - krásny svojim duchovným poslaním (hriešnik > pokánie > pôsobenie na okolie > zmierenie). Ale tak isto aj film veľmi priamočiari, používajúci mnohé formálne "barličky" spirituálnych-náboženských-metafyzických filmov (jemnosť vody, drevo ako symbol života aj smrti, hrejúci aj spalujúci oheň, drsná "špinavosť", blatistosť ako výraz pokory, "metafyzické" zábery krajiny). Hlavná postava je vskutku veľmi krásna, idúca ku svätosti "nechtiac", s veľkou pokorou a sebaspytovaním. Spomedzi riadnych mníchov v maličkej ostrovnej kolónii však vytŕča svojou odviazanosťou od klasického rítu, bezprostrednosťou a šibalskými priekmi (napr. kolomaž na kľučke) až podpichovaním, ktoré však nikdy nie sú samoúčelné, ale skôr majú za cieľ zbaviť ľudí pýchy. Jeho modlitby sú čisté a svieže ako voda okolo jeho príbytku a zároveň horúce ako oheň v jeho peci. Nikoho nesúdi a nezatracuje, pretože na mysli má iba svoje hriechy a hanbu pred sebou samým. Viaceré dialógy majú v sebe aj zvláštny, skrytý humor, milostivý, jemný, ľudský, pomáhajúci prekonávať trápenia. Opakujem, veľmi pekný film, ale z filmárskeho hľadiska musím niečo rozhodne ubrať, pretože v konečnom vyznení to bolo (z môjho pohľadu) ... hanbím sa to povedať ... trochu "ploché", jednoznačné :-/ Ako sa hovorí - "priamy ťah na bránu", čo v kategórii duchovných filmov nie je príliš na osoh samotnej duchovnosti. Slabšie, ale o to zaslúženejšie 4* (27.04.2013)

"Ó Gospodin..." Ak vás pravoslávna cirkev veľmi neberie, filmu sa treba vyhnúť, pretože celý film má náboženský podtón. Úvod tomu vôbec nenasvedčuje, je z vojnového obdobia a upútal ma. Také presvedčivé nariekanie a prosba o život sa nepočuje každý deň. Potom, ale film zmení smer a podstatne spomalí tempo a slovo Gospodin zaznie snáď 1000x. Samotár a čudák na ostrove, to je dobrá téma, ale chýbalo mi tam nejaké oživenie. Prosiť Gospodina dve hodiny o odpustenie, bolo už na mňa trochu moc, ale na pozretie celkom fajn. 60%. (07.08.2012)

Film je o člověku, který zabil svého kamaráda a po zbytek života si nese vinu a tak žije život v jakési sebetrýzni a hledá Boha. Nemůže žít ani umřít - vina jej stíhá kudy jde. Přesto jej mají lidé za světce a chodí za ním pro pomoc. Film, který se tváří jako Boží, přesto se onen člověk s Bohem evidentně nepotkal - nepřijal jeho odpuštění. Umírající člověk, jehož poslední slova jsou "hříchy mě tíží, Bože, přijmi moji hříšnou duši" žil svůj život nadarmo, nic nepochopil. Právě proto totiž přišel Ježíš, aby nás očistil (vzal na sebe naše hříchy) a posvětil, abychom mohli do Boží přítomnosti! Protože hřích k Bohu nemůže! Co z toho, že jiným pomáhal, když si své hříchy nese sám a tudíž jde do věčného zatracení? Tento film podle mého dosavadního poznání nenese žádné poselství a spíše lituji času, který jsem mu věnoval. (31.05.2012)