Strom života

Přiznám se, že ač jsem trpělivý i já jsem si uvědomoval že to občas je fakt dlouhý. Po příchodu z kina jsem byl spokojen, i když jsem čekal o maličko více, takže jsem dal za 4 hvězdičky. Teď jsem si řekl že se mi to rozleželo a napíšu komentář a hvězdičku jsem přidal. Kdo říká, že mistorské dílo musí být akční? Kdo říká filosofická úvaha musí být komplikovaná a musíme s ní 100% souhlasit, aby měla cenu? Ano, je to náročný film bez klasického děje, pracující spíše s obrazem, emocema a adresováním pocitů a vzpomínek z dětsví. Mix Tarkovského a Demiana od Hesseho. Možná to, čím chtěl být Mr. Nobody, nebo měl být, ale uspěšně skončil jen na těch vzpomínkách. (04.08.2011)

Terrence Malick natočil film, který se každému líbit nebude a rozhodně nepůjde o jednoduchou podívanou. Rozjímavá filosofie plná existenciálních otázek zasazená do jedné americké rodiny, která nabízí netradiční zpracování a individuální přístup plný vizuálních obrazců a témat, které postihují vztahové problémy mezilidských interakcí. Božská kamera, úchvatná hudba, skvělí herci a především osobitá režie Terrence Malicka dělají ze Stromu života neobyčejnou a především nevšední, zároveň však úžasnou podívanou. 8/10 (11.08.2011)

Krása, jen tak si sednout a kochat se záběry s dokonale pasující hudbou. Malick umí a nepotřebuje k tomu žádnou akci a téměř žádný děj. (17.08.2011)

Náročný film, ani zďaleka nie pre každého. Kto sa zmýlil, dal odpad! alebo minimum hviezd. Tí ostatní si asi v ňom niečo našli, čo je aj môj prípad. (25.09.2011)

Film-filozofická esej, film-obrazová báseň, film-podobenství. Terence Malick opouští jakékoliv vyprávění příběhů, slova omezuje na maximum - dialogy jsou krátké, většinou se jedná o samostatné věty, často otázky, a mluví obrazem. Zdánlivě nesourodé prvky (výchova v 50. letech, současnost, poušť, pobřeží, kde je možné potkat kohokoliv, pravěk, buňky, vesmír, vytváří dohromady jen těžce uchopitelnou záležitost. Malick chce přemýšlet - o náboženství (křesťanství se střetává s kabalistickým stromem života), postavení člověka, jeho vztahu s přírodou - a chce po nás, abychom přemýšleli také. Leží před námi řada těžce abstraktních otázek. S takovými obrazy, které mistr Malick na plátno kreslí ve Stromu života a s hudbou, která je doprovází, je to přemýšlení radost. (01.02.2012)

Terrence Mallck zvysoka kašle na to, co si možná budete myslet, a jede si svoji filmovou úvahu o smyslu života, existence, vesmíru a vůbec všeho, ehm... všehomíra. Herci jsou jenom dalším z motivů v nádherně nasnímaných obrazech (Sean Penn je tu vyloženě za křoví) a dialogy fungují pouze jako složka zvuku. Strom života je zajímavý film a hluboký zážitek v jednom. Obojí ale může být těžké "odsedět". (22.03.2012)

Na takýto film som čakal už dlhé roky. Ani si nepamätám, či sa mi vôbec niekedy stalo pozerať sa vyše dvoch hodín s otvorenou hubou na niečo, čo vlastne ani nemá dej. Sú to dve hodiny tých najdokonalejších záberov. Sú to dve hodiny hlbokej poetiky a tiež audio-vizuálnej dokonalosti. Hudba ktorú použili v jednotlivých scénach je geniálna až pri nej mrazí. Scénky pri zrode vesmíru, planét, buniek a Zeme samotnej sú neuveriteľné takisto ako scéna z praveku s malým Parasaurolophusom. Kamerovo dokonalé sú aj scény z 50tych rokov s Bradom Pittom a výchovou jeho detí. Čo záber to umelecké dielo. Najmenej sa mi páčili síce scény s Seanom Pennom, ale zapadali do filmu a nemôžem mať výhrady. Je pravda, že Strom života nie je pre každého diváka a hlavne nie pre teen publikum, ktoré nedocení všetky klady filmu. Pointu filmu nemusí každý zachytiť, alebo si môže každý vysvetliť po svojom. No ako nejaký extra mínus tohoto filmu by som to nedával. Terrence Malick ma dokonale odzbrojil a roky čakania na Strom života sa vyplatili. Nechápem tak nízke hodnotenia alebo až tak rázne rozporuplné kritiky. Tiež nechápem, prečo nezískal tento film Oscara aspoň za kameru, keď už za nič iné. Pre mňa ostáva Strom života hlbokým umeleckým zážitkom, ktorý si viac krát zopakujem a ostáva tiež filmom, ktorý má tie najlepšie filmové kvality a filmom, ktorý si budem vždy vážiť a obhajovať. 90% (19.07.2012)

Vizuálně nádherné. Skvělá hudba a obsazení. Tomu se nedá nic upřít. Ale tak trošku mi unikla pointa. Co tím chtěl básník říct? Fakt nevím. Asi tak strašně moc chtěl divákovi předat/sdělit nějaké poselství až se to minulo účinkem. (20.02.2013)

No to byla teda nuda, jedna z největších nud od dob, co byla nuda počata svou matkou trapárnou. Hned ze začátka jsem pojal podezření, že to je na objednávku církve nebo nějaké jiné sekty, protože to začlo citátem z bible a pak se tam co chvila zmiňoval bůh, no to je něco na moje nervy, fakt. Do toho téma "Zomrel mi syn" a divnej panovačnej americkej otec, nějaky jejich dramaticky vztahy a já celou dobu přemejšlel, jak ten syn asi tak umřel (napadla mě sebevražda), ale ani to jsem se myslim nedozvěděl. Píšu "myslim", protože sem to pak už skoro nesledoval. Navíc celou dobu posloucháme jakysi kecy o ničem, nebo možná pro nějaky intelektuály jsou o něčem. Pak tam jsou taky záběry a obrazy o ničem, teda sem tam se tam nějakej pěknej najde, ale protože se tam zobrazí v rámci nudy, tak nemůže moc zaujmout. Použití hudby mi hodně připomnělo Vesmírnou odyseu Stanleyho Kubricka, akorát že tady tohle bylo uplně o ničem a nebavilo mě to. Uplně mě udivilo, že jsem poznal Vltavu, hm, asi ve mě ta škola přece jenom něco zanechala... Pitt byl pitomej, ostatní taky a navíc ještě všichni tak nějak retro škaredí. Někdo dal do žánru "podobenství", ale mě tím neoklame - tohle je totiž žánr nuda. Jestli jsem ještě vynechal něco, co se mi na tom nelibilo, tak to shrnu do jednoho pytle: všechno... Malick vyloženě zklamal... (27.08.2013)

(3,5/10). Výplach mozku s nádechem duchovna v podání Terrence Malicka, který mě absolutně nechytnul, spíš jsem se trápil, než se bavil a užíval si hluboké myšlenky, které nám chtěl režisér předat. Jedinou opravdu silnou postavou byl OTEC, kterého se zhostil místy hodně bezcitný Brad Pitt, který má naprosto okouzlující a křehkou ženu Jessicu Chastain. Celkově tyhle režisérovy pochody moc nechápu a asi od něj přestanu sjíždět další filmy. (21.09.2020)

Strom života by klidně mohl být mnohem delší, nebo naopak o dost kratší. Celistvost jeho sdělení by vystačila na rozsáhlý dokument o vzniku světa, přičemž se do něj stačí vtěsnat i duchovní složka. Nelze ale ve Stromu života vidět náboženský charakter. Bůh je tu sice vzýván, Jack se k němu obrací, ale obrací se skutečně k Bohu? K takovému, jakého nám prezentují náboženské systémy? Není to spíš ona síla v každém člověku, kterou nejsme s to pojmenovat, ale přesto o ní víme? Pro mě je Strom života vizuálně nádherně zpracovaný film. Snaží se najít odpovědi na základní otázky, ale zároveň dává prostor pro to, abychom si na ně zodpověděli sami. Přečtěte si celou recenzi. P.S. Brad Pitt mi zase dokázal, že umí skvěle hrát. (23.07.2011)

Podnětná úvahová odysea skrze strom života: od jeho kořenů (audiovizuálně úchvatný proces tvoření) až po nejvyšší stupně jeho koruny (vzpomínky, smíření, význam částí/život k celku/vesmír, smysl bytí, odpuštění, hledání boha). Ona fragmentovanost vyprávění má své opodstatnění: přesně takto vidíme vlastní vzpomínky, nejasně zařazené v čase. Díky tomu se ze Stromu života může stát hodně osobní záležitost. Jeden z nejnáročnějších a nejvíce obohacujících diváckých zážitků. (28.07.2011)

Těžké psát komentář k filmu, který je tak plný všeho symbolického?! Nicméně máme rádi filmy, které nám dávají víc otázek než odpovědí. Pro věřícího Amíka určitě neurčité opojení ztracené v sobě sama. Jsem hrozně rád, že v dnešní době am. produkce nabízí i takové snímky. Bez stars typu Pitt & S.Penn by film možná zmizel ze zájmu kritiky a pravděpodobně by to nebylo ani tak hrozné. Nutno vidět a nebo taky ne. Rozhodně děsivá představa vzít na to holku na rande. (25.09.2011)

Tak asi nejblíž bohoslužbě, kam až se může neznaboh jako já dostat. A jistá potíž s bohoslužbami jakožto konáním lidským, nikoli božím, vězí v tom, že jsou vzpínáním k absolutnu, nikoli absolutnem samým. Mohou mít své momenty dokonalého ustrnutí i momenty chtěné, přízemní, ba někdy pro někoho až neplánovaně směšné. — Ač jsem zhruba věděl, do čeho jdu, a byl jsem mimořádně meditačně vstřícně naladěn, občasná frustrace z podvědomé snahy lousknout to podle klíče „proč právě tyto obrazy a proč právě takto řetězené“ se mi nevyhnula. Většinu času se mi ale dařilo brát to jako řeku, která plyne (či rozklad myšlenky, která v jednom okamžiku jen tak bleskne hlavou, na nejprvější prvočinitele); paradoxně mě pak začaly rozhořčovat chvíle, kdy se symbolika najednou zdála být až příliš čitelná (nejvíc v záběru s padající maskou). Zatím zaujat, ale nikoli zcela uchvácen, k definitivnímu vstřebání nutné další zhlédnutí. (06.11.2011)

No páni! Velice velice neobvyklé. Co si budeme namlouvat, dvakrát akční to nebylo. Brad Pitt byl dobrým otcem (ironie). Je pravdou, že se mi samotný Brad poněkud zošklivil, ale za to mohla přirozeně jeho role. Z tohoto filmu by měli Kant či Aristoteles radost. Osobně si myslím, že Strom života je na takové filosofické úrovni, že nelze pochopit celé jeho poselství. 90% (26.02.2012)

Priznávam, som zmätený. Wo co tu kurva ide? Na film, respektíve na jeho miernu exotičnosť som bol už vopred z reakciíí ostatných pripravený, ale napriek tomu sa mi bezprostredne po dopozeraní nedarí si všetko utriasť jedným smerom. Takže: Rodinná časť je veľmi dobrá, až výborná a zrozumiteľne a dosť presne popisujúca medziľudskú dynamiku prameniacu z rozdielnych pováh a to aj v rámci jednej rodiny. Malick v nej zachytáva tie krátke a zdanlivo bezvýznamné okamihy, ktoré sa až nánosom času dočkajú docenenia od ich hlavných aktérov. Skrátka intímne prostredie jednej úplne obyčajnej, ľudsky nedokonalej rodiny. Lenže ďalej tu máme pasáž ako z Vesmírnej odysey, množstvo ezoterických záberov na prírodu či mestskú krajinu, dinosaurov objavujúcich súcit, teologické motívy a všadeprítomný pocit akejsi osudovosti. Je toho skutočne dosť veľa a Malick si minimálne zaslúži rešpekt za to, že na Strom života vôbec mal odvahu. Je totiž veľmi jednoduché film odstreliť ako pseudo-umelecký blábol, ale ja z neho taký dojem nemám. Podobne ako pri Novom svete - aj na Strom života sa hodí prívlastok lyrický. Lepšie to opísať neviem a to sa nesnažím zo seba robiť poetickú dušu, ktorej slzí očko len čo vidí na jeseň prvý zažltnutý list. Malickove filmy ale svojím vyznením a spracovaním skrátka stoja mimo tradičné spôsoby filmového jazyka. Viac sa akcentuje to čo je medzi riadkami ako to čo je vyslovené. Hudba a ambientné zvuky prírody sú absolútne kľúčové pre stanovenie nálady. Jeho filmy pôsobia viac ako nadväzujúca kompozícia, kde obraz a hudba sú jedno a Malick je skladateľ. A podobne ako pri hudbe - buď vám to pocitovo a myšlienkovo sadne, alebo nie. Takéto dielo sa teda nemôže dočkať ničoho iného ako ťažko polarizujúcich reakcií. Ja som si z toho celého odniesol ako pointu zmierenie, zmenu a pokoru. Zmierenie s tým, že život je aký je, že všetci sme často pod vplyvmi, ktoré nemôžeme ovládať (nazvite ich osud, boh, ako chcete) a že jednoducho to treba brať tak ako to príde. Zmenu v tom, že tá je nevyhnutnou súčasťou či už má podobu narodenia dieťaťa, smrti, straty práce, starnutia či hoci len sťahovania do iného mesta. No a pokoru pred životom samým. Možno som mimo, neviem. Nevravím, že to nebolo miestami nudné - akože naozaj bolo. Ale film na mňa urobil dojem. Po vyspatí sa na to dávam jednoznačne aspoň štyri (hoci použitie hviezdičkového hodnotenia pri niečom takomto je skoro až od veci), pretože oceňujem originalitu, autorský prístup a precíznosť s akou je film spravený. P.S.: Herci sú všetci veľmi dobrí až výborní. Obzvlášť ma zaujali tí traja malí chalani - v podávaní toho čo scéna pýta boli, pre mňa, až zarážajúco presní. Malick evidentne vie ako na to. P.P.S.: Strom života je po dlhej dobe film, ktorý stojí úplne mimo žánrové škatuľky. (24.05.2012)

Nemám slov, nikdy jsem nečekal, že mi Strom změní život! Připomnělo mi dokumentární film Baraka. (29.05.2012)

Strom života rozhodně není pro mainstream. Spíše připomíná řeku, která si líně plyne a je pouze na vás, zda-li se necháte strhnout nebo půjdete proti proudu. (18.09.2012)

film o citech a pocitech, chybách a pochybách, bohu a nebohých. film, jehož hlavní zbraní je především to, že pokládá několik otázek, ale přesto místo toho, aby nutil diváka přemýšlet, ho nutí cítit. film, který se trefuje do duše. (18.10.2013)

Upřímně se jedná o naprosto nehodnotitelné dílo. Malick zde nechává promlouvat svoji filozofii a víru na maximální úrovni. Já jako divák, který křesťanem není, nejsem schopen a ochoten plně přijímat myšlenky, které se zde tvůrce snaží podat. Jelikož s nima v plném znění nesouhlasím. Nevyznávám žádnou ze světových vír, mám vlastní názor na Boha a spiritualismus. Tudíž film hodnotím pouze jak krásně natočený je. Velice rychle ubíhá a je zde použita překrásná hudba. Ale před sledováním doporučuju se pořádně připravit. Hlavně pokud nejste právě křesťané. (21.07.2020)