Clona

Asijské horrory mám rád, ale těm thajským nijak nemůžu přijít na chuť. V podstatě na ně koukám, jen když na ně narazím čistě náhodou (nebo prostě přijdou na řadu), nikdy ne plánovaně. Proto se mi dosud originální snímek vyhýbal a tak jsem se pořád nemohl přesvědčit, proč, že je tak oceňovaný. Americký remake tohoto thajského horroru točený japonským režisérem (nevím proč, ale nějak mi to přišlo zábavné) je na tom asi jako nejlepší thajský horror co jsem viděl. Má své okamžiky, ale jinak je to jen tak tak přežitelný balast. Tady hlavně díky Rachael Taylor (a to zdůrazňuji, že se mi vzhledově nelíbí, ale má prostě tak nějak koule). (13.07.2012)

Nejsem z těch, kteří hned na každý chystaný remake hledí skrz prsty, ale zrovna u Shuttera jsem se výsledku docela bál, neboť originál považuju za jednu z mála opravdu povedených asijských duchařin. No a americká verze nakonec není žádná velká pohroma, ale původní film zůstal nepřekonán, takže remake se jeví naprosto zbytečně. Živě si pamatuju ty záchvěvy hrůzy, které jsem při sledování thajského Shutteru pociťoval, ale tady mi ani mráz po hřbetě nepřeběhl, prostě po hororové stránce velmi slabé. Ale koukat se na to dá. Průměrných 50%. (07.06.2008)

Benjamin a Jane sú mladomanženia z New Yorku. Tesne po svatbe odchádzajú do Tokia, kde Ben dostane lukratívnu pracovnú ponuku ako umelecký fotograf. Na jeho fotkách sa odrazu začne objavovať desivá, zahmlená postava mladej devy. Jedná sa o film japonského režiséra, natočený za peniaze amerických producentov. "Clona" sa pevne pridržiava typickej azijskej osnovy duchárských horrorov. Ako vždy ide o záhrobnú pomstu ranenej ženy. Je to pomerne slušne urobený snímok, ktorý však iste ničím neprekvapí ostrieľaných fanúšikov horrorovej tvorby. *** (17.12.2009)

Moc japonsko-amerických remakov som nevidel, vyhýbam sa im - výnimkou bolo len Oko aj to len kvôli Jessice Albe a Clona, keďže originál som nevidel....Tí američania sa nepoučia - "nečakané" lakačky, trápnosť cítiť na kilometre, ale aspoň koniec bol dobrý, aj keď očakávaný....Vraciam sa k Ringu a Nenávisti... (25.08.2008)

Byl jsem docela překvapený, když jsem nedávno zjistil, že jsem tomuto filmu ještě nevěnoval žádný komentář, přestože jsem jej viděl už dvakrát. Musel jsem to rychle napravit a pro osvěžení paměti jsem si tento remake pustil ještě jednou. Jenže ani na potřetí se prostě nemohu zbavit dojmu, že na původní snímek z roku 2004 to prostě nemá ani omylem. Vůbec nepomohlo, že se toho ujal japonský režisér, přestože právě on měl dopomoci Američanům vytvořit onu pověstnou asijskou atmosféru. Jenže ani tato americká předělávka prostě nemá šanci konkurovat svému předchůdci. Už by se na to měli „amíci“ vysrat. Shutter se snaží věrně držet svého předchůdce (tedy až na pár situací – momentů), přesto je hned od první minuty jasné, že půjde jen o jeho slabší odvárek. Od výběru herců počínaje, přes vytvořenou atmosféru, kameru až po rádoby lekací scény. Právě tyto „lekačky“ tu snad až na jednu výjimku moc nefungují, jsou snadno předvídatelné (no jasně, hlavně pro ty co už viděli originál). V původním kousku je představitelka Natre odpuzující již od pohledu a co teprve po „namaskování“ – tomu už se snad ani nedalo říkat odpor či hrůza – za to zde je Megumi celkem roztomilá a strach nenažene ani při nezapomenutelné „jazykové scéně“. Jenže takto to tady bylo úplně se vším. Asi největší problém jsem měl s tím, že nás remake ochudil o některé vedlejší dějové „linky“ hlavně co se průběhu pátrání týká a právě tyto momenty (scény) se mi v originálu líbili moc. Stejně tak mi tu „vrzala“ i psychologická stránka filmu. Zatímco původní snímek měl strhující závěr, tak vyvrcholení remaku bylo takové mdlé. (16.05.2014)