Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (463)
No týý vole!!!! Vočem to jako mělo bejt? Týpek tam půl hodiny fotí modelku která neukáže ani kozy. Pak si jede do krámu koupit 2. metrovou vrtuli. Ta se mu nevleze do kabrioletu, tak jde do parku fotit nějakou princeznu co se olizuje s tatínkem. Ta mu ukáže pak kozy za negativ. Zbylou hodinu čumí na rozmazaný fotky, jezdí z místa na místo, do toho tam běhaj zfetovaní hipíci a mimové? Fakt jsem nechápal že jsem u toho v práci neusnul. Za ty kozy a dobrou hudbu dám slabou jednu. ()
Fantastický film! Tedy pokud má člověk problémy se spaním. Předlouhé minuty ničeho jsou ideálním anestetikem. Tak toto je ta stará filmařská škola! První polovinu filmu se neděje absolutně nic a tu druhou se v tom pro velký úspěch pokračuje. Nejbanálnější zápletka, kdy někdo zemřel, ale kdo a proč, to se divák nedozví. Fotograf pilně pátral, ale nevypátral. Nesmím zapomenout na partu mimů, kteří s příběhem nijak nesouvisí, ale o to nedramatičtěji jej zahajují a také končí. A taky na vrtuli. A to je všechno. Vlastně je to NIC. A toto nic je roztahané do mučivých 111 minut. Prostě mistrovské dílo! Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie! ()
Film iný ako iné. Neide o klasickú detektívku. Ide o rulebraking film ktorý je podľa mňa jeden z najlepších filmov aký bol kedy natočený. Antonioni natočil majstrovské dielo o fotografovi ktorý na vlastnej fotke objaví niečo čo nemal. ()
Prvá hodina ma veľmi bavila a celkovo má film dobrú atmosféru, ale po tých 60 minútach som už netrpezlivo čakal, kedy začne hlavná postava skúmať fotografiu. Prišlo to presne na hranici mojej záujmovej tolerancie. No čo prišlo potom bolo akési zvláštne a neviem, či nie viac metaforické ako reálne. 7,6/10. ()
Tento vo Veľkej Británii sa odohrávajúci film talianskeho režiséra Michelangela Antonioniho z roku 1966 je po takmer všetkých stránkach nanajvýš bizarným dielom. S určitosťou dokonca nemožno povedať ani to, o čom sa snaží príbehovo rozprávať, keďže veľká väčšina jeho deja nedáva prakticky žiaden zmysel. Príbehové gro tohto výrazne artového počinu - ak si ho divák vysvetľuje tou zrejme najjednoduchšou možnou formou - sa točí okolo fotografa Thomasa (David Hemmings). Ten sa naprieč dejom potuluje po rôznych miestach, ale v praxi nerobí nič, čo by príbeh akokoľvek obohacovalo či posúvalo. Dá sa povedať, že dej tohto Antonioniho diela iba plynie. Je však prázdny. Alebo plný rôznych náročných artových naratívov, ktoré sú však iba ťažko čitateľné. Jedno je však isté. Akýkoľvek pôžitok či divácke nadšenie tento film v žiadnom prípade neprináša. Hľadať v ňom čo i len malý zmysel je snáď ešte ťažšie, než hľadať ihlu v kope sena. Všetko je nič. Nič je všetko. To, čo vidno, nie je pravda. To, čo nevidno, je pravda. Ako vlastne chápať Antonionioho film a čo chce povedať? Zamýšľať sa nad tým je pravdepodobne zbytočné. V každom prípade však platí, že aj keď tomuto počinu chýba akýkoľvek zmysel, natočený zle určite nie je. Jeho vizuálna stránka je pomerne obstojná. Zaujímavo vyznieva autentická výprava britských šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia a dobrá je v tomto prípade aj kamera. Snímke Blow-Up okrem vizuálnej stránky vo veľkom pomáha k tomu, aby z nej nebol prepadák, aj ženské herecké obsadenie. Nie však kvalitou predvádzaných výkonov. Na mladé ženy, ktoré sa v tomto Antonioniho filme objavujú, sa jednoducho viac než dobre pozerá. V zmesi artového poňatia a nezmyselnosti príbehu sú prakticky tým jediným, čo tu dáva aspoň ako taký zmysel. ()
Bacha, tato recenze obsahuje BOJLER: Extrémně nesympatický hlavní hrdina, který celých 111 minut nesleze z obrazu, vyfotí v parku ženskou s chlapem. Doma to vyvolá a zjistí, že se asi stal svědkem zločinu. V noci se do onoho parku vrátí a najde tam ležet mrtvé tělo chlapa. Nic, jde pryč. Druhej den ráno se tam vrátí - a světe div se - chlap už tam není! Tak a vo tom je celej film. V mezičase si hlavní hrdina koupí velkou dřevěnou vrtuli, stihne si zasouložit, navštívit koncert a drogovou párty u kámoše. Víc nic. ()
Vskutku neuchopitelný a proto mnou milovaný film. Pleskání neexistujícího tenisového míčku. Mladička Vanessa Redgraveová. David Hemmings odhazující nepotřebný krk rozbité kytary, o který tak urputně bojoval. Neopakovatelná atmosféra v parku, šustící listoví keřů, jež jsem slyšel i ve chvíli, kdy se fotograf nad sušícími se fotografiemi snažil přijít na kloub záhadě. ()
u tohohle filmíku mě první půlhodinu trvalo než jsem si na něj zvyknul a přijal jeho hru. potom už jsem si vychutnával jednotlivé scény až do konce (jak já se těšil na scénu s tvorbou zvětšeniny!) a za ten konec (pantomimický tenis) si skoro zaslouží pátou hvězdičku, ale kvůli těm prvním 30 minutám jen ty 4. 80% ()
Úžasná záležitost s nádhernou ospalou atmosférou a silným podtextem. "Tenisový konec" potom možno vykládat mnoha různými způsoby. ()
V podstate jediné, čo je na tomto filme zaujímavé, je zväčšenina, teda resp. zväčšovanie - scéna, kedy fotograf objavuje detaily snímkov, ktoré odfotil cez deň v parku. Tá je skutočne strhujúca. Niežeby som chcel byť neúctivý k legendám, ale inak som mal dosť problém nezaspať. ()
Napodruhý jsem si říkal, jak to je proklatě starý (lépe řečeno formou vyprávění až naivně zastaralý). Naštěstí tu máme KLUB RVÁČŮ, který funguje pořád;) ()
Zvláštní film, který vás vtahuje do děje hodně pomalu, ale o to zajímavější se jeví. Je plný symbolů a náznaků a to z něj dělá film na několik shlédnutí. ()
Obyčejně se nevyjadřuji ke komentářům druhých, ale tady si neodpustím podotknout k nim pár slov. Několik lidí tu píše, že tento film nepochopilo, ale přesto ho hodnotí. Když mu někdo z těchto lidí dá 4 a více, budiž, alespoň ho ve výsledném hodnocení nepohaní, i když nevím, co vlastně hodnotí. To taky není moc v pořádku. Ale toho, kdo ho jak nepochopí a ještě mu dá nízké hodnocení, se ptám proč? Proč ten film hodnotíš nízko? Jen proto, protože jsi ho nepochopil? A co to prostě okomentovat, ale nehodnotit? Co se ho třeba pokusit pochopit, chceš-li ho za každou cenu hodnotit? Nechci se tu nějak vychlubovat, Zvětšeninu jsem třeba pochopil, ale také jsou filmy, které jsem hned nepochopil a také jsem hned nešel na čsfd a nedal jim dvě hvězdy nebo rovnou odpad! JINAK K FILMU - je to stará italská filmová škola - spousta zdánlivě podstatných scének, které kdyby ve filmu nebyly, na jeho pointě by to nic nezměnilo. Ale jde o to, že třeba právě ve Zvětšenině jsou tyto scénky naprosto kouzelné, jednoduše dokonalé. Je to film, který neskutečně kontrastuje od běžných filmů s navzájem identickou osnovou, na které je divák zvyklý. Je to film vrývající se do lidské mysli, našeho nitra a ukazující nám nejen krásu, ale i nekonečnou beznaděj. Ukazuje nám naši vlastní omezenost chápání toho, co je to vnímání. Myslíme si, že toho vnímáme víc, než tomu ve skutečnosti je. Nemohu slovy popsat všechno, co v tomto filmu vidím, snad jen tu hlavní myšlenku, a to že nikdy nevíme, co je skutečné a co není, i když můžeme být skálopevně přesvědčeni o tom, že to víme. A když přijmeme fakt, že žijeme v obrovském nevědomí, může nám to ukázat nový směr....160%! Nejlepší film na světě. ()
Jak již tady bylo řečeno, hlavní zápletka je pochopitelná- fotograf náhodou přijde na to, že během jeho focení byl v parku zabit člověk. Samozřejmě by na to nepřišel, kdyby ta neznámá žena tolik "nedotírala", že chce ony negativy. Vyvstává taky hodně otázek- kdo byla ta žena? Proč byl její "přítel" (či co to bylo) zabit? To je ta zajímavá část. Ta nezajímavá je zbytek filmu. Přišlo mi to zbytečně roztahané a vyhublé modelky mně (narozdíl od pánů) příliš nezaujaly. 60%. ()
Podezřívám Antonioniho z toho, že svoje filmy natáčí jenom proto, že má nápad na nějaké skvěle natočené orgie, a zbytek příběhu jenom naplácá na to, aby to nevypadalo jako stupidní porno. A jak je vidět, všichni mu to baští už skoro padesát let! Vím že Červená Pustina se mi od něj líbila... Ale zatím to ostatní co jsem viděla... Zvětšenina alespoň nenudí, je to takové pěkné okýnko do šedesátých let, snaží se být hodně sexy. Ale zase co může být víc sexy než 60 a 70 léta? A ještě k tomu všechny ty zajímavé věci! Londýn, fotograf, vetešnictví na rohu... Čekala jsem ovšem že to bude třeba trošku detektivka. Je to více méně o ničem, a postavy se nechovají relevantně. Nemá to v podstatě žádný příběh, tudíž ani žádný smysl. Docela taková ňamka pro oko, jinak prázdná sláma. Ale potěšil mně Jimmy Page:) ()
Když jsem viděl Zvětšeninu poprvé, vůbec jsem nechápal, co na ni kdo vidí tak vyjímečného. Dnes, po sedmi letech, na ni shledávám vyjímečným úplně všechno. Počínaje atmosférou, pokračuje důmyslnou prací se symboly, hudbou a hereckými výkony, konče závěrečnou pointou (která by se dala dlouhé hodiny rozebírat). Michelangelo Antonioni zkrátka vytvořil fascinující dílo! Není to jen velmi atypická detektivka bez konce (rozuměj bez dopadení pachatele), je to také působivá výpověď o celé jedné generaci lidí. A jejím způsobu života. Netvrdím, že jsem to pochytil úplně všechno, ale aspoň se můžu o to víc těšit na to, až si Zvětšeninu pustím znovu a budu v ní hledat další skryté významy. A některé scény si opravdu vychutnám. ()
Nepochopitelnost filmu mě nenaplnila ničím zvláštním, po dosledování se cítím prázdný. Snad jen za dámy, drzost, sebevědomost až arogantnost hlavního hrdiny 1 *. ()
Zväčšenina patri opravnene medzi najlepšie filmy 60.rokov.Stale fascinuje divaka a je blizka aj sučastnikom.Prostrednistvom kriminalnej zapletky nam Antonioni ponuka psychologicku študiu modernej doby ,kde je pravda relativna a neuchopitelna a len malokoho zaujima.Zväčšenina je zaslužene označovana za kultovu a klasicku zaležitost ,ktora ovplivnila kinematografiu 20.storočia.90%. ()
Komorné a zároveň veľkolepé, filmový priestor dnes zabudnutý v dnešnom svete „filmu.“ Z nevinného fotenie obyčajného fotografa sa vyvinie úplne niečo iné, čo by malo diať, miesto žaloby za obmedzovanie osobnej slobody, úplne niečo iné. Namiesto spiritualistiky, vládne nepokoj a boj v pokoji Vynikajúcim triumfom tohoto filme je to, keď príde čas na dialógy herci a samotné (v mnohých filmoch to vidím) sú izolovaný a väznený samotnou kamerou. tu je to spravené, na žiadosť režiséra, aby vzdialenosti bola o trochu väčšia, a tým herci dostali ultimátum a absolútny pocit nepôsobenia kamery, na filmovom priestore. Nie je to bolo dôvodom odľahčenosti filmu, herecké obsadenie, ktoré nie je tak známe pre väčšiny filmového obecenstva, to je škoda, pretože herci tú idú na maximum pod paličkou dirigenta samotného režiséra. Premyslenosť každého jedného záberu, koľko počet strihov, tým viac narastá komercia.... musím konštatovať, že všetky tie profesionálne zábery s veľkým citom, sa mnohokrát strácali svoju nevšednú krásu v toľkých počtoch strihov, budiš film si to žiadal a vkladám dôveru do Antonioniho. Výborná réžia, sústredená na minimalistické detaily lokácii a hercov. Prvú polovicu venoval režisér hlavne estetika spomalené zábery a nájazdy kamier. Do každej stotiny a počtu nôt, dôkladne vložených do filmu. Veľa ticha, oproti veľké hluku, toto je zaručená hladina výbornej symbiózy, filmárčiny, scenáristiky a estetiky. Na prvý pohľad sa zdá, že hlavný predstaviteľ je typický antihrdina, plný egoizmu, divák neskôr zistí, kam sa skutočne uberá jeho charakter. Poctivá filmová práca, ku ktorej sa veľmi rád vrátim spolu DVD edíciou filmové klenoty (viď. úvodný obrázok pri filme) je zaručená filmová produkcia pre náročného aj nenáročného diváka. Veľa hluku oproti tichu, alebo veľa hluku v tichu. KLASIKA /95 %/ ()
Co je a co není skutečnost? Úchvatné jak se jedna situace dá vnímat z několika různých úhlů pohledu. Snímek je napínavý, dramatický a přesto se toho nestane až tak moc. Výrazným prvkem, který upoutal mou pozornost, je zvuk. V něm si autoři hrají hodně s ruchy a atmosférami, přičemž vytvářejí dramatický kontrast hluku a ticha. Avšak místy mi připadal příběh mírně předvídatelný. 4,5* ()
Reklama