Skins

První série. Geniální záležitost. Už dlouho jsem nebyl tak emocionálně rozložen na molekuly jako u poslední epizody. Nemám slov. Jsem rád, že jsem to nezalomil po prvním díle, to bych se byl připravil o spoustu krásných zážitků. Dramatické scény fungují absolutně dokonale. Těch humorných je sice výrazně méně, ale když na ně došlo, tak jsem se smál hodně nahlas. Herci byli/jsou absolutní sympaťáci. Koho jsem si oblíbil nejvíce? Mikea Baileyho neboli Sida. Nečekal jsem, že se někdy objeví seriál o mladých lidech, který je tak nehorázně upřímný a zároveň pro mě silně návykový. Jdu shánět druhou sérii a věřím, že to bude ještě lepší. I když... dá se vylepšit první série?________Druhá série. Platí prakticky totéž, co o první sérii. Nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Byly to báječné chvíle trávit čas s bristolskými hrdiny. Především musím vyzdvihnout herce, kteří hráli naprosto uvěřitelně a byli vůbec neotřelí. Občas to byla pěkná depka, občas jsem se zasmál pěkně nahlas. Koncept jeden díl = jeden hrdina mi naprosto vyhovoval, protože to byla skvělá možnost poznat jednotlivé aktéry mnohem podrobněji. Ovšem jsem přesvědčen, že závěr první série byl mnohem lepší a víc se mi strefil do mé melancholické povahy. Nějaká vada na kráse? Ano, jediný Maxxie se musel o svou kapitolu dělit._______P.S.: Vzhledem k tomu, že v dalších sériích je již jiné herecké obsazení, které mě naprosto nezajímá, tak toto pětihvězdičkové ocenění platí pouze za první a druhou sérii. (08.04.2011)

Skins neukazuje mladé tak jako v jiných seriálech, kde se neustále řeší vztahy, co si na sebe obléct, kdo s kým a různé další zákeřnosti. Skins nabízí tak trochu kontroverzní, ale za to realistický pohled na mládež. Příběh ani děj není nějak složitý. Ukazuje svět mladých takový jaký opravdu je. Na první pohled se může zdát, jakoby nikdo z nich neměl nic lepšího na práci než jen drogy, nikdy nekončící párty či sex. No stačí trochu nakouknout pod pokrývku a ukáže se, že pravda je jiná. Problémy postav jsou reálné a lehce je zpozorujete i mezi lidmi s kterými se běžně vídáte. Ať už jde o pocit osamělosti, vnitřní problémy, různá tajemství, hladání vlastního místa či snaha o začlenění se. Dospívání není vždy procházkou růžovou zahradou a je opravdu těžké najít sám sebe. A o tom Skins jsou. Seriál nám neukazuje pouze pěkné chvíle plné štěstí a radosti, ale i ty ošklivé a nelítostné stránky života. Postavy, stejně tak jako děj, působí skutečně a člověka si rychle získají. Každý z nich má nějaké problémy, i když se tak na první pohled vůbec nemusí zdát. Každá z generací je něčím jedinečná a odlišná od těch ostatních. Nikdo není stejný, a každou generaci tak tvoří směsice různorodých charakterů. To máme 6 sérií, ve kterých se nám představily tři různé generace. A potom poslední 7. sérii, kde se vrátili 3 postavy typické pro svoje generace. Seriál Skins si na nic nehraje, nic přepřikrášluje. Je realistický, otevřený a vmnoha směrech i vulgární a právě tím, si podle mého dokázal získat tolik příznivců. Co se týká oblíbené generace, tak tou je a vždy pro mě bude 2. generace. Pokaždé se mi stalo, že jsem minimálně jednu postavu v každé generaci nějakým způsobem nemusela, ale v této se mi to nestalo ani zdaleka; všichni jsou tam buďto tak roztomile naivní, přiblblí a nebo úžasní. V mém srdci jediné místo patří jedné postavě a tou je Cook. Dost zvláštní osobnost, která má v sobě nejen kus nenapravitelného devianta, ale také lásku, radost, soucit a pochopení, které střídá bolest a utrpení. Cook je podle mého jedna z mála skvěle napsaných postav a to hlavně proto, že člověk ani nemusí nic moc vymýšlet, ale pouze stačí čerpat z reality každodenního krutého života jednoho životu napospas odsouzeného teenagera. - "Nothing good ever stays with me, absolutely nothing." (09.04.2017)

Tak mám za sebou čtvrtou řadu... dvě generace teenagerů z Bristolu prošlo mým životem a já můžu s klidným srdcem říct, že jsem je rád poznal. Všechny... A jak to tak bývá i v obyčejnym životě.. měl jsem pár favoritů, kteří mě zajímali krapet víc a jejich životní příběh jsem sledoval pozorněji... z první generace chci určitě zmínit trojici Cassie, Sida a Chrise... všechno do posledního detailu dokonale napsaný postavy, který prošly největším vývojem za ty dvě sezóny.. vidět je se smát.. brečet.. prožívat životní pády a stoupání.. je jako sledovat vlastní děti, jak vám rostou před očima.. o to víc zamrzí otevřenej konec.. kterej ale nechává prostor naší fantazii. Postupem času to vítám..:) Ve druhý sérii jsem měl od začátku jasnou favoritku v Naomi.. věděl jsem, že v tý holce něco je.. a nespletl jsem se. I když druhá generace... která je značně slabší, avšak ne nekoukatelná.. soupeří s tím, že se jeden k druhýmu chová jako kretén... u všech se jejich chování dá pochopit. Jsou prostě jako my. Pokud překousnete pomalejší rozjezd a najdete si na každým to, co vás přinutí jeho příběh sledovat.. jste na dobrý cestě, aby ve vás "Papírky" hodně dlouho zůstaly... První generace: 100%,,, Druhá generace: 75% + 5 bonusovejch procent za Naomi..:) Třetí generaci radši nehodnotim.. neměl jsem sílu to dokoukat.. (26.02.2011)

Skončila jsem 4. sérií a dál pokračovat nebudu. První dvě generace byly neskutečně fajn. (Ta první byla jednoznačně lepší a originálnější, ale ani druhá se nenechala moc zahanbit). Na třetí se už odmítám dívat, abych si zachovala kladný pohled na tento seriál. Nechci ho vidět skončit na nějaké 5. generaci, při 10. sérii. (22.04.2012)

Viděl jsem teda jen první sérii, ale nějak mě nenalákala, abych se podíval na další. Nějak navím, proč bych měl. Ten jejich život mi nepřijde o moc záživnější než životy lidí kolem mě a rozhodně bych takové lidi za své kamarády ani nechtěl. Snad jen kouzelnou Cassie, což je taková upgradovaná verze Izzi z Grey's Anathomy o anorektismus. Nechci říct, že bych seriál nesnášel... pár dílů se mi moc líbilo, ale u některých jsem se zase velmi nudil. Mít je všechny v oblibě, určitě bych už teď viděl všechny řady. (28.04.2010)