Skins

"Sometimes I think I was born backwards..Like, you know, come out of my mum the wrong way. The people I should love, I hate, and the people I hate...." Nechápu, jak jeden seriál může být tak geniální a zároveň tak špatný. Výjimečně není řeč o ubývající kvalitě, ale o hlavních postavách, po dvou sériích totiž pokaždé nastoupí nová parta. První a druhá série mě moc neoslovily, nadchla mě jedině postava Effy, takže jsem sledovala pouze její příběh a těšila se na třetí řadu, kdy nastoupí jako ústřední postava. Zajímavě působila i Cassie s tou svou poruchou příjmu potravy, ale nakonec se její příběh zvrátil v tu samou zápletku jako u ostatních postav ala "spal jsi s Michelle, tak já budu na oplátku spát s každým, kdo se mi postaví do cesty", což, přiznejme si, nemá daleko k americkým teen seriálům a prostě je to naprosto nezajímavé. Většina postav je na zabití a opravdu bavit mě to začalo až s příchodem "druhé generace", kde jsem si Effy zamilovala asi tak jako žádnou fiktivní postavu předtím ( ano, a to že nosí martensky a roztrhané věci jako já tomu trochu napomohlo:)) ) a konečně se začala zajímat i o ostatní, přestože příběh je stále trochu šablonovitý a opakující se po první generaci, já se těch sprostých slov, nepřátelství, lásky a drog nemohla nabažit! (myslím v seriálu samozřejmě). Sedmá série? Ta se nestala! Čtyři hvězdičky jen a jen za třetí a čtvrtou sérii, jinak si to zaslouží tak dvě. (18.11.2012)

Skvělý teen seriál, který si mě pořádně dostal až od 3. série, tudíž s druhou generací. Pro mě byla více zajímavější, herci mi byli sympatičtější, příběh byl celkově poutavější a ikdyž mě tam někteří dotyční hrozně štvali, postupem času jsem si je zamilovala. Co se mi ale na celém seriálu líbí nejvíc je Emily s Naomi, škoda té 4. série. 5. série zase ubrala na plynu, herci jsou mi tam opět nesympatičtí, což ale pěkně nahradila 6. série, ta byla slušná.. Celkově tedy těch 5* je vlastně jen pro druhou generaci. 1. série - 8/10; 2. série - 8/10; 3. série - 10/10; 4. série - 10/10; 5.série - 6/10, 6. série - 8/10 (11.03.2011)

Představte si hromadu těch nejhorších a nejdrsnějších problémů a zážitků ze života teenagerů. Potom se podívejte na Skins a (pravděpodobně) zjistíte, že vaše představy byly jen zlomkem toho, co se děje hrdinům tohoto seriálu. Naprostá deprese a emocionální ždímačka. Velkou zásluhu na atmosféře má povedený soundtrack (který vyšel i na CD). Hudba zde totiž hraje velmi často a tak je zážitek ze sledování ještě sugestivnější. Ale abych z toho zase nedělal nejdepresivnější počin na světě: Skins mají i své příjemnější, vtipnější a milejší stránky - je to zkrátka jako na houpačce. Hodnocení sérií: První série byla nejlepší, a jednoznačně bych jí ohodnotil plným počtem. Druhá série byla velice povedeným pokračováním té první. Občas byl nějaký díl slabší, ale jako celek super. No a pak přišla série třetí. Obával jsem se, protože všichni na ni nadávají. Začátek třetí série mi přišel zvláštní. Žádná hlavní postava z dřívějších dílů tu není (jen Effy zůstala). Pár vedlejších postav tu však zbylo (učitelé, Pandora, rodiče...) Po čase jsem si začal zvykat na postavy a některé si docela oblíbil. Jen Cooka z hloubi duše nesnáším. Po pár dílech jsem se docela vžil do nového konceptu a nakonec jsem i této kritizované sérii propadl tak, jako těm předchozím. Uznávám, že třetí série je slabší a už to není to co bývalo, ale seriál tím zabitý rozhodně není. Třetí série je prostě jiná, počítal jsem s tím, smířil jsem se s tím a začal jsem si to užívat. Teď už se těším na 4. sérii. 4. série: Čtvrtá série se pro mě stala tou nejkatastrofálnější částí Skins. Koncept seriálu se změnil, každý díl se zabýval téměř striktně jen jednou postavou, takže propojení všech postav bylo takové nezajímavé a skoro úplně vynechané. Samotná náplň dílů byla povětšinou zcela nudná nebo přehnaná – zkrátka už vařili z vody – a co hůř, zápletky téměř vůbec nenutili ke sledování dalšího dílu. 5. série: Nová generace, nový seriál - horší seriál. Zkrátka, po několika dílech jsem sledování 5. série Skins prostě vzdal. Čeho je moc, toho je příliš. Skins svoje kouzlo ztratili už o jednu a půl série dřív. 6. série: Přesto, že jsem nedokoukal 5. sérii jsem s několikaročním odstupem zkouknul sérii šestou. Takže nakonec jsem i 6. sérii dokoukal, ale ptákovina to je neskutečná. Všechny situace jsou vyhrocené do tak extrémních výšin, že to není ani možné. Když se má něco stát, stane se to nejhorší. A to chování postav taky nějak nedává smysl, všichni jsou to magoři. 7.série REDUX: speciální závěr seriálu s návratem ke starým postavám - brzy na našich obrazovkách... Série 1: 5*, série 2: 5*, série 3: 3*, série 4: 2*, série 5: 2* (už jsem nedokázal dokoukat), série 6: 3*. Oblíbená hláška č.1:(lehký spoiler) Sid: "New York? Why would I want to go to New York?" Tony: "She’s thin, she’s blond, she says WOW a lot." (18.07.2009)

Konečně někomu došlo, že seriálům o šťastné mládeži z vyšších vrstev už odzvonilo. Britové přišli se Skins, seriálem o mládeži ze střední třídy, která má k té šťastné daleko. Je to mnohdy depresivní, působí to místy reálně, místy surreálně, postavy se točí v začarovaném kruhu nejen partnerských vztahů, na jeden díl minimálně deset hlášek. První dvě řady jsem zhlédnul na jeden zátah za dva dny...to ani jinak nešlo, protože Skins se mi dostaly hned prvním dílem nemálo pod kůži a je naprosto neuvěřitelné, jakým vývojem postavy za 19 dílů prošly. Tím chci naznačit, že co se týče toho hlavního jádra, byly to opravdové bytosti, u kterých se tvůrci vyvarovali přílišnému schematizování. Vývoj dějový typický pro seriál, některé díly jsou přímo skvělé, některé mírně nudné. Co mi ale nepřišlo vůbec patřičné, jakým stylem byl vážný tón v některých momentech odlehčen (nic proti odlehčení jako takovému). Ten kontrast dramatu a někdy až absurdní grotesky působil moc necitelně. Proto to tentokrát neženu do plného počtu, ale těsně pod. I když bych právě kvůli Tonymu, Chelle a Maxxiemu strašně rád... (24.05.2010)

1. série: 'Every fucking year.' Teda takovou pecku jsem fakt nečekala. Nevím co mám chválit dřív, tak začnu originalitou. Každý díl je prezentován z pohledu jiné z mnoha hlavních postav a tak člověk všechny postupně dobře pozná a taky si ke každému vytvoří až překvapivě pevné pouto. Právě postavy jsou asi nejlepším aspektem celého seriálu. Všechny jsou špičkově propracované a zatraceně realistické. Ať už se dostanou do jakékoli situace, ať už řeší jakýkoli problém, vždycky se chovají uvěřitelně a lidsky, takže je jednoduché se s nimi sžít a člověk nakonec lituje i těch, kteří mu ze začátku nebyli sympatičtí. Co se děje týče, jednotlivé epizody a příběhy jsou buď vyloženě oddechově komediální (Tony, Maxxie & Anwar), celkem depresivní (Cassie - obzvlášť pokud jste stejně jako já takovou Cassie v životě doopravdy znali, Effy), oboje zároveň (Chris), nebo tak nějak vyváženě mezi (Jal, Sid, Michelle). Ještě musím zmínit skvělé obsazení (nejen hlavních hrdinů) a soundtrack. 2. série už je na tom o poznání hůř. Komedie vymizela, místo ní je tu ještě víc drama a místy to až zavání telenovelou. Taky chování některých postav se úplně změnilo, celkově vymizelo předchozí kouzlo a začala jsem neuvěřitelným způsobem nenávidět Cassie. Ale fuck it. Do dalších sérií už každopádně se pouštět nebudu. (05.06.2015)