Barbaři

Jedna z posledních vln zájmu o fantasy filmy, vzedmutých na počátku 80.let úspěchem Barbara Conana a Excalibru, vyplavila i tyhle dva bratry s obrovskými svaly a malým nebo spíš žádným mozkem. To, co v režii Ruggera Deodata předvedli, je nefalšovaným defilé nepředstírané nablblosti. Jako by se ochotnický spolek kulturistů, kteří o filmovém umění slyšeli jen jednou v životě, a stejně netušili která bije, rozhodl po zhlédnutí Conana, že když může Schwarzenegger, tak oni přece taky. Vypadá to přesně jak to zní, a hůř už nelze. Obskurní freak show. Pouze pro otrlé. (29.08.2007)

Dějově i stylem mě to moc přípomínalo Barbara Conana. Atmosféra fantasy byla stejně srovnatelná, avšak kvalit Conana nedosahuje. Jde jen o nějakou kopii ve dvou. Typické hádky dvou skutečných bratrů mě celkem pobavila a rozhodování jednoho z nich,, To nechci, chci to. To se mi nelíbí chci ono'', bylo dětinské, o to vtipné. 65% (31.05.2011)

Bratři David a Peter Paulovi byli před obsazením do filmových rolí známí jako profesionální wrestleři. Vystupovali pod pseudonymem "bratři barbaři" (jak jinak :-)) Ten film je béčko nebo céčko? To je vlastně jedno... Pamatuji se na jednu scénu, kdy jeden z barbarů krčním svalstvem přetrhl oprátku z lana. Borec... (11.04.2006)

Škoda, že se podobných barbarských fantasy nenatočilo více, protože zrovna tyhle mě z fantasy žánru baví jako jediné a nejvíce. Barbaři jsou sice dost nechtěně humorní, příběhově dost odfláklí a hlavní hrdinové dost dementní (zastydlá puberta?), ale přesto je to zábavnější, zajímavější a pro mě přijatelnější než většina současných fantasy slátanin pro malé děti.. (13.10.2011)

Tady se tvůrce slovutných (mám je rád) Kanibalů zrovna dvakrát nepředvedl. V inspiračním koši lovil tradiční italské fantasy a dal tomu trochu akčnější ráz. To vše dost pokleslým způsobem a s pekelnou dvojicí léta vězněných barbarů v čele, co jdou doslova a do písmene vybouchat zajatou královnu ze spárů zlotřilých zlodějů rubínu. Ano, je to kapku překonbinované a leckdy zbytečně, samotný vypravěč v úvodu pusu nezavře, pořád má k příběhu co říct. Kdyby to dělal aspoň vtipně, jenže humor a především nadhled zcela chybí a zůstanou oblbující macho pózy a hlášky na úrovni školky. První půlka je tedy značně nudná a nezajímavá, ta druhá to o něco vyvažuje, svoje dělají mimořádně trapné triky, které jsou hodně zábavné. Konec ovšem zase řádně naštve, díky překonbinovanosti děje se uzavírá několik okruhů najednou, což není zábavné ani za mák. Deodato se nepustil do ničeho ostřejšího, překvapivě to odmával velice krotkým způsobem (asi tak dvě scény byly násilnější). Musím uznat, že když to člověk vidí ve VHS kvalitě a duní mu v tom to nefalšované italo disco, tak to jisté kouzlo má. Ne však takové, aby se to dalo označit za dobrý film. (15.09.2010)