Majestic

Tento snímek mi zase tolik nepřirostl k srdci jako jiné tohoto režiséra. Přijde mi až moc přeslazený a sentimentální. Herce Jima Carreyho moc nemusím, ale tady v roli vážnější mi zase tolik nevadil. Frank Darabont je výborný režisér ale podle mě se jeho kvality spíše projeví na Kingových knižních předlohách. Líbilo se mi prostředí, atmosféra i herci ale když Majestic porovnám se skvosty, který tento režisér natočil, k tomu si připočítám trochu zbytečně dlouhou stopáž v délce 152 minut, tak bohužel nemůžu dát vyšší hodnocení. 60% (02.01.2009)

Jeden z filmů, který za svou načančaností skrývá mnohem závažnější záměr. Někteří naivkové si myslí, že Darabot vybočil z řady, ale není tomu tak. Pomalu plynoucí epická freska o jedné osudové události, která změnila život pár lidičkám je příjemná na pohled a vyvolává pocit sladkého nevědomí. Taky jsem se nechala nachytat skvělým výkonem Jimyho co umí okouzlit nejen širokým americkým úsměvem. Do této zdánlivé idylky režisér umně zakomponoval historickou podstatu fungování mašinérie politické zvůle. Ona symbolika perzekuce a manipulace, které krásně nahrává pokrytecké davové šílenství, jsou motory k udržení moci stejně silné jako čistá a nehynoucí láska, která je tou pravou svobodou a smyslem života. Protože ta jediná je opravdová (snad). Nejlepší scéna - vroucné objetí hlavních hrdinů v kině s kulisou krvavého válečného konfliktu. (13.05.2012)

Moc hezky natočený film, který popisuje reálnou, ale i zároveň smutnou dobu amerických dějin ve které se pod záštitou vyššího dobra perzekuovali lidé, kteří sympatizovali s komunismem. Těch lidí bylo v průběhu let přes třináct milionů a výsledkem toho byl, že v největší baště svobody a demokracie se lidé báli provejit svůj názor, aby za to posléze nebyli sankcionováni. Tato doba strachu a udávání se kterou se tito trapní liberálové nechlubí byla realitou a říkalo se jí „Mccarthismus". Tento hon na čarodějnice postihl doslova celé Spojené státy a mezi nejznámější umělce, kteří byli potrestáni patřili takoví velikáni jako byl Orson Welles, Charlie Chaplin a dokonce i náš Jiří Voskovec, který byl dokonce rok izolovaný na Ellis Islandu. Senátor Joseph McCarthy chtěl doslova domnělé i skutečné sympatizanty donutit k přiznání a následně jim znemožnit svobodně žít. Tak to jsou fakta a základ tohoto filmu, který mnozí lidé nepochopili, protože neznají základní informace o této nešťastné době amerických dějin. A moc se divím místním liberálním pisálkům, kteří mi zaodpadovali můj oblíbený seriál 30 případů majora Zemana, že když jsou takoví znalci světových dějin a mají morální hodnoty postavené na nejvyšším stupni, tak ani nereagovali na tuto samou dobu plnou nespravedlnosti a odsuzování nevinných lidí. Buďto to neznají a nebo jejich míra spravedlnosti je měřena dvojím metrem. Stručně řečeno senátor McCarthy a jemu podobní idioti, chtěli své třídní nepřátelé hladit, hladit a nakonec doslova vyhladit jen kvůli jinému názoru. Tak to je asi vše, co bych napsal k tomuto tématu a co se týče filmu, který se odehrává v této dusivé době a hlavního hrdiny, kterého se týká nařčení a případné odsouzení za tento jeho životní postoj. Sbalí si svoje saky paky a hybaj z Hollywoodu, kde už pro něj není místo. Samozřejmě  má nehodu po které si nic nepamatuje a posléze se objeví v malebném městečku, kde všem přípomíná pohřešovaného válečného hrdinu, kterého měli skoro všichni místní vidláci rádi. Samozřejmě je vše jinak a toto přesladké americké klišé, které vidíme na konci filmu a které je specialitou režiséra Franka Darabonta jsem moc nemusel a takhle se to fakt reálně neodehrávalo. Ale dejme tomu, Jim Carrey excelentní, to samé i další herecké výkony byly vynikající. Nemám, co dodat, jenom asi to, ať se točí víc filmů z této doby, ať lidé vidí, co znamenalo v Americe padesátých let slovo demokracie. A i když to mělo nereálný konec, tak jsem byl velice spokojen a to i přes dlouhou stopáž jsem se nenudil ani minutu a proto dávám 90%. (15.06.2021)

Po všech filmařských profesích bezchybný film. Bravitým příběhem se zde vypráví o ostudné historické etapě Spojených států, kdy bezmála navlas stejně jako socialističtí soudruzi jacísi Oni rozhodovali o tom, kdo je s námi a kdo proti nám, a kdo tedy může točit, být na plátně, něco znamenat, a kdo ne. "Jsem tedy na černé listině? Žádná černá listina neexistuje." Ale tvůj film se točit nebude. (26.08.2012)

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)